BBC: Occupy Hongkong plánováno a placeno ze zahraničí

Email Tisk PDF

Protesty v Hongkongu, v médiích označované jako Occupy Central, nejsou ani spontánní ani původní, ale byly pečlivě plánovány více než dva roky, řídily je zahraniční síly a zhruba tisícovka čínských aktivistů může ve skutečnosti být „trénovanými demonstranty“.



 

 

Tato senzační zpráva BBC dává za pravdu informacím, které už pár týdnů přicházejí z Moskvy, až na to, že ruské zdroje navíc neochvějně ukazují prstem na Spojené státy coby na původce celé akce.

Při pohledu zpět Peking musel s přehledem a správně číst v čajových lístcích, když shromáždil spoustu závěrů o alchymii tajuplného fenoménu známého jako „barevné revoluce“, v poslední dekádě sponzorovaných Spojenými státy. Ukrajina je samozřejmě jen posledním dílkem v řetězci, který započal v Gruzii už v roce 2003, přičemž je více méně prokázanou skutečností, že tak zvaná demokratická hnutí jsou ve své povaze spíš geopolitická a jsou nerozlučně spjaty s americkými globálními strategiemi a regionální politikou.

Prvním cílem bylo Rusko a je zajímavé, že se ve zkušební polygon nyní proměnila i Čína. Možná se proto „barevné revoluce“ už staly jedním z témat rusko-čínské bezpečnostní spolupráce, obzvláště v oblasti Střední Asie.

Načasování podniku v Hongkongu mělo možná něco společného se summitem Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC), který má začít 10. listopadu v Pekingu. Možná bylo cílem zostudit čínskou vládu a k tomu třeba i vyzkoušet její nervy s nasazením síly k potlačení protestů. Na druhé straně mohla na Západě vzniknout také očekávání, že by protesty mohly podnítit sociálně ekonomickou situaci v „pevninské Číně“. Někteří komentátoři už byli s to tuto apokalyptickou vizi dokonce vizualizovat.

Pokud to vše opravdu mělo být cílem, pak se plán nezdařil. Zpráva BBC nenapravitelně likviduje věrohodnost Occupy Central a zahraniční tajné služby už vědí, že odteď už protesty prostě „vyhořely“.

Vlastně je na tom všem nejpodivnější, že BBC tuto svou zprávu vůbec vydala – a staví přitom hongkongské demonstranty fakticky na roveň s tak zdiskreditovanými typy jako je ruská punková skupina Pussy Riot a severokorejský přeběhlík. Jako by Británie dospěla k závěru, že Occupy Central už nelze beztak nijak zachránit, a proto bude lepší se od hnutí bezodkladně distancovat.

Británie totiž musí vědět, že bez ohledu na jakékoli vady politického řádu v Hongkongu je historickou skutečností, že demokracie v jakékoli podobě se v dějinách Hongkongu poprvé objevila až poté, co město přešlo z ruky do ruky a dostalo se pod kontrolu Číny.

Peking na protesty reagoval s nadhledem, tím spíš, že mu do karet hrálo hned několik faktorů. Peking nechal protesty pokračovat a správně přitom odhadl, že v určité chvíli, a to spíš dřív než později, se hongkongská veřejnost proti pokračujícímu chaosu a nepořádku rozhodně postaví. Vývoj situace dokazuje, že to byl propočet správný.

A takový postoj si Peking mohl dovolit ze dvou důvodů. Za prvé, Hongkong už není tažnou lokomotivou růstu čínské ekonomiky. Už navíc není mezi předními, nejlukrativnějšími vagóny. V dynamice i prosperitě se už před Hongkong dostaly Šanghaj a další města. Zkrátka, význam Hongkongu pro čínskou ekonomiku (a zahraniční politiku) citelně klesl a tento trend se s postupem času bude jen prohlubovat.

Za druhé a důležitější, veřejné mínění na „pevnině“ hongkongské protesty vnímalo spíš jako projev nespokojenosti městských „rozmazlených dětí“ (přesycených demokracií) než jako podnět k demokratizaci čínské společnosti. K tomu je velmi pravděpodobné, že i pevninské mínění vidělo v celé akci především „cizí ruku“.

Peking zaujal rozhodný postoj a odmítl vyjednávat o svém privilegiu určovat rychlost a směr čínské demokratizace. Naznačil tím i míru sebevědomí, s níž nechal rozplynout americkou špionážní operaci, aniž by přitom musel použít sílu. (Zajímavá je mimochodem i klidná reakce Pekingu na cestu dalajlamy do Severní Ameriky v předvečer summitu APEC).

Srovnání donucovacích metod použitých v Hongkongu s masivními policejními zásahy proti Occupy Wall Street v USA před dvěma lety také vychází pro Čínu kladně. Zdá se, jako by „zahraniční ďáblové“ na Hedvábné stezce někde zbloudili.

 

Autor je indický politolog

Zkráceno z jeho blogu

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 27 Říjen 2014 14:16 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz