Obamova (nejasná) vize o Americe a světě

Email Tisk PDF

Před kadety Vojenské akademie ve West Pointu, na stejném fóru, kde George W. Bush devět měsíců před invazí do Iráku načrtl svou vizi „preventivních válek“, Barack Obama ve středu přednesl vizi zahraniční politiky Spojených států.



A ta se od přístupu jeho předchůdce významně liší – Obama totiž využil projevu, aby reagoval na stále hlasitější kritiku především z řad republikánů a neokonzervativců, podle nichž se jeho mandát v čele supervelmoci nese ve znamení slabosti a ústupování. Prezident USA nyní proto zdůraznil nadřazenost multilateralismu nad militarismem, což například čínský list Global Times vedlo k tomu, že jeho projev označil za „vzpurnou obranu amerického nevměšování“.

Obama sice všechny své americké kritiky ujistil, že „věří v americkou výjimečnost celou svou duší“, nicméně svou zahraniční politiku popsal jako „moc, která dělá správnou věc“, a konstatoval, že americká výjimečnost spočívá v jejím postavení „skutečného lídra“ a jejích neustálých intervencích ve světě, kterými „potvrzuje“ mezinárodní normy. Amerika dál zůstává „nepostradatelným národem“, prohlásil, ale vojenskou sílu může používat jen za velmi omezených a specifických podmínek. „Když říkáme, že máme zájem na prosazování míru a svobody za svými hranicemi, neznamená to, že říkáme, že na každý problém existuje vojenské řešení,“ konstatoval Obama. „Od druhé světové války některé z našich nejdražších chyb vzešly nikoli z naší zdrženlivosti, ale naopak z ochoty vrhnout se rychle do vojenských dobrodružství – aniž bychom přitom promysleli jejich důsledky,“ řekl v jasné narážce na Bushovu válku v Iráku, kterou už dříve označil za „pohromu“. Nyní se přitom Obama odvolal na veřejné mínění a pro ultrapravicové „patrioty“ si vypomohl ikonou amerických dějin: „Přinejmenším od časů George Washingtona coby vrchního velitele někteří lidé varují před tím, abychom se zaplétali v zahraničních problémech, které se přímo netýkají naší bezpečnosti nebo ekonomické situace. Dnes, podle samozvaných realistů, k takovýmto konfliktům, které nejsou naše, patří konflikty v Sýrii nebo na Ukrajině nebo ve Středoafrické republice. Není divu, že po nákladných válkách a našich pokračujích problémech doma tento názor sdílejí mnozí Američané.“

Barack Obama vyzdvihl stažení vojsk z Iráku a plánovaný odsud jednotek z Afghánistánu, byť tam i po „celkovém stažení“ zůstane bezmála 10 tisíc vojáků, zdůraznil nutnost podpory syrským rebelům a tím i pokračování války, byť bez přímé americké účasti, kritiku, podle níž je pravidelně „přehráván“ Vladimirem Putinem, odmítl s poukazem na důrazný střet s Ruskem kolem Ukrajiny, a navíc vyzval Čínu, aby v Jihočínském moři (i jinde) dodržovala „cestovní předpisy“. Americký portál Daily Beast v této souvislosti mimochodem s odvoláním na zdroje z Bílého domu ovšem tvrdí, že Obama konečně dospěl k závěru, že Bašár Asad není největší „starostí“ Ameriky v Sýrii, je prý připraven s ním dokonce spolupracovat, protože už i Washington chápe, že hlavní hrozbou v Sýrii je Al Kajda.

„Tvrdá slova sice vytvářejí palcové titulky v novinách, ale válka takové slogany naplní jen vzácně,“ vysvětlil Obama svým kritikům, kteří ho viní ze „slabosti“. „Jen proto, že máme nejlepší kladivo, neznamená, že každý problém je hřebíkem,“ nabídl novinářům lákavý citát.

Pokud by ale někdo z těchto slov usuzoval, že Obama svým takřka hodinovým projevem fakticky uzavírá válečnickou éru amerických dějin, byl by na omylu. Zahraniční politika USA totiž podle prezidenta bude dál vycházet z předpokladu, že „Amerika musí vždy vést mezinárodní scénu. Pokud tak nebude činit, nebude to dělat nikdo. A armáda bude vždy páteří této vůdcovské role.“ Jak konstatuje britský deník The Guardian, tento poněkud matoucí dojem je součástí snahy Bílého domu razit nepříliš uchopitelnou politiku „intervencionostickou a zároveň internacionalistickou, ale nikoli izolacionistickou či unilaterální“.
Ve výsledku tak Obamova vize byla v projevu „opepřena“ slovníkem plným pojmů jako „realisté“ a „intervencionisté“, a očekávanou záplavou klišé o mezinárodní spolupráci, demokracii a „lidské důstojunosti“, shrnuje Obamův projev bývalý vysoký britský diplomat Carne Ross s tím, že svět zůstává v rozpacích, co si má z Obamova projevu vzít. „Žádné téma nevyčnívalo, nezaznělo nic, s čím by bylo třeba rozhodně nesouhlasit, ale ani nic moc nového. Člověka by napadlo, že vize další fíze americké politiky není příliš jasná a není zřejmé, jak bude vypadat, s výjimkou opakovaných evokací „americké vedoucí role“. (…) Faka a nikoli slova vykreslují obrázek znepokojující a často kontraproduktivně nesouvislé zahraniční politiky této vlády. Počínaje bezpilotními letadly, přes Jihočínské moře a Somálsko až po Krym, ale není snadné body americké politiky pospojovat. Protože bez ohledu na rétoriku tyto body jsou nespojitelné.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Květen 2014 10:06 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz