Ukrajina: jablko sváru

Email Tisk PDF

Ukrajina Kyjev demonstrace foto LentaMinulý týden se v litevském Vilniusu uskutečnil dvoudenní summit Evropské unie věnovaný východnímu partnerství. Výsledky jsou rozpačité: asociační dohodu signovala Gruzie a Moldavsko, nejvyšší představitelé Arménie a Ukrajiny však podpisy nepřipojili. Summit skončil, ale emoce, které poznamenaly už jeho přípravu, kypí dál.

Související: Hlavní hráči ukrajinské politické krize

Chceme do Evropy, ne do Asie!" hlásaly před desíti dny transparenty demonstrantů v Kyjevě. Jestli se to někomu v zahraničí líbilo, pak jenom proto, že chtěl přilévat olej do plamenů národnostních vášní. Ukrajina je v Evropě – a Rusko také. A navíc: být v Asii nemusí být v dnešní době nijak dehonestující. Vždyť podle Mezinárodního měnového fondu loni Unie zaznamenala pokles HDP o 0,24 procenta, Ukrajina nárůst 0,15 procenta, zatímco u „asijského" Ruska MMF uvádí růst 3,4 procenta a u skutečně asijské Číny 9,29 procenta HDP. Dlužno ovšem dodat, že loni ukrajinský HDP ani zdaleka nedosáhl úrovně, kterou měla tato republika na konci existence Sovětského svazu.

Pragmatismus versus ideologie
Rozumná mezinárodní politika by měla směřovat ke stabilizaci situace a pomáhat nastartovat ekonomiku. Podle publikace Trade Profiles 2013, kterou vydává Světová obchodní organizace, tvořil loni podíl Ruska na ukrajinském exportu 25,7 procenta, zatímco Evropské unie 24,9 procenta; podíl na ukrajinském importu byl v případě Ruska 32,4 procenta, Unie 30,9 procenta. Obchodní bilance, která je od roku 2006 záporná, zaznamenala loni převis dovozu nad vývozem devět miliard dolarů. A aby bylo ještě hůř, letos v září snížila agentura Moody´s rating Ukrajiny z B3 na Caa1 mimo jiné proto, že kyjevské rezervy v zahraničních měnách meziročně poklesly o 30 procent.
Tyto počty vytyčují hranici, za kterou přestává být politika uměním možného a mění se na ideologické či nacionalistické sny. Na iluze, které se mohou stát lidskou tragédií. Asociace Ukrajiny s Evropskou unií by znamenala odklon od Ruska a od vstupu do Celní unie vytvořené Běloruskem, Ruskem a Kazachstánem. Tyto dvě organizace mají odlišná pravidla i instituce. Pro státy Celní unie by bezcelní příval unijního zboží z Ukrajiny znamenal velkou ekonomickou hrozbu. Proto Moskva varovala, že na zboží z Ukrajiny zavede vyšší clo. Proto se Moskva několikrát obracela ke Kyjevu i Bruselu, ať celou záležitost neposuzují politicky, ale ekonomicky – byť politický aspekt nelze nikdy zcela oddělit. Je jasné, že v případě velké pomoci z Bruselu a naplnění vidin zisku z břidlicového plynu by Ukrajina nemusela tratit. Už před summitem ve Vilniusu však byla matematika jasná: Kyjev potřebuje 160 miliard eur a Evropská unie nabídla pomoc ve výši 620 milionů.
Stát se 46 miliony obyvatel nelze uživit z vnější pomoci. S Unií asociovaná Ukrajina by při současných problémech musela skončit „zaparkovaná" v předpokojích Bruselu podobně jako Turecko. S tím rozdílem, že Turecko prožívá období ekonomického růstu, a Ukrajina je v etapě stagnace.

Politické štěpení
Tradičně je ukrajinská politická scéna rozdělována na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská. Prostý pohled na výsledky prezidentských voleb v roce 2010 ale naznačí, že toto zeměpisné zjednodušení neodpovídá faktům. Prozápadně vnímaná Julija Tymošenková získala většinu i v oblasti na severovýchod od řeky Dněpr, Viktor Janukovy, který je označován za proruského, obdržel většinu hlasů na celém černomořském pobřeží a částečně i v Zakarpatské oblasti Ukrajiny (kdysi Podkarpatské Rusi). Důvod je prostý: Ukrajinu nedělí Dněpr, ale hned tři skupinové identity: etnická, náboženská a sociální.
• Podle posledního sčítání lidu (2001) žije na Ukrajině 77,8 % Ukrajinců a 17,1 % Rusů. Na západě republiky činí převaha ukrajinštiny 94,4 % oproti 3,1 % ruštiny, na východě je poměr obrácený – 86 % ruština a 3,7 % ukrajinština (dopočet tvoří suržik, směs ukrajinštiny a ruštiny).
•Údaje o religiozitě se často liší. Podle výzkumu Centra Razumkova (2006) převládá pravoslaví, které je však rozštípnuto na ty, kteří se hlásí ke kyjevskému patriarchátu (38,9 %), k moskevskému patriarchátu (29,4 %) a k autokefálnímu pravoslaví
(2,9 %). Také katolíci jsou rozděleni, a to na řecké (14,7 %) a římské (1,7 %). Uvedené podíly však platí pouze v rámci věřících – podle citovaného výzkumu je na Ukrajině 62,5 % nevěřících nebo těch, kdo se nehlásí k žádné církvi.
•Ukrajina není rozdělena jen na průmyslový východ a agrární západ. Oficiální údaje hovoří o nezaměstnanosti na úrovni
8 procent. Pokles počtu obyvatel se od roku 1994 nezastavil, přičemž letos v lednu dosáhl propad 87,9 procenta úrovně roku 1990. Podle The World Factbook, což jsou informace vydávané CIA, žije 24,1 procenta Ukrajinců pod hranicí chudoby (2010).
Z těchto odlišností je dnes na ulicích nejvíce zpolitizovaná ta etnická. Pro některé Rusy je „U-krajina" okrajem Ruska a ukrajinština je jen směsí ruštiny a polštiny. Spolu s ruským historikem a etnografem Lvem Gumiljevem lze ale říci, že od dob Kyjevské Rusi proběhla v prostoru panství Rurikovců nová etnogeneze, jejímž výsledkem jsou odlišné slovanské národy: Ukrajinci, Bělorusové a Rusové (možná i Rusínové). Tyto národy byly uzavřeny do umělých politických celků, kterým se říká státy. Jejich hranice byly nakresleny až v sovětských dobách, carská říše měla gubernie napříč etnickým rozhraním.

Podivná diplomacie
Skutečnost, že si Brusel kladl jako podmínku podpisu asociační dohody s Ukrajinou propuštění expremiérky Julije Tymošenkové, veškerá jednání zkomplikovala. Tento junktim – spojování málo souvisejících věcí – uvrhl diplomacii do zajetí propagandy a měl podobu požadavku pokání současné kyjevské vlády, byť na počátku odsouzení Tymošenkové nestál současný prezident, ale ten bývalý, prozápadní Viktor Juščenko. Právě on svoji družku z Oranžové revoluce obviňoval z překročení pravomocí při podpisu smlouvy o dodávkách plynu z Ruska v roce 2009. Média a lidé na ulici se přou, zda je to pravda. Proto ale byly vymyšleny soudy. Je-li expremiérka odsouzena neprávem, musí se odvolávat – třeba až do Štrasburku. Je to bolestná cesta. Každá další ale směřuje za meze právního státu. Zatím se zdá, že politizaci do kauzy Tymošenková vnáší právě Západ. S korupcí nelze bojovat, když jsou státníci a oligarchové, kteří jsou souzeni pro podezření z úplatkářství či zneužití pravomocí, bráni pod ochranu jen proto, že nemají v lásce Kreml.
Z Bruselu nezaznělo vůči Kyjevu mnoho nového. Opět se jako vyjednavač objevil Aleksander Kwaśniewski, který plnil obdobnou roli již v době oranžové revoluce v roce 2004, kdy byl ještě polským prezidentem. Před týdnem přihlížel z galerie ukrajinské Nejvyšší rady marné snaze přijmout zákon umožňující Tymošenkové vycestovat do Německa. Problém ale je, že ve sporech, které mají národnostní přídech, nemůže na Ukrajině vypadat Polák neutrálně. Však také hned na začátku manifestací zněla Majdanem (Vítězným náměstím) sladkobolná romantická balada Hej, sokoly z 19. století, která je tak trochu pláčem Polska nad ztrátou Ukrajiny – a jejíž velké dny slávy začaly polsko-sovětskou válkou (1919–1921) završenou porážkou Rudé armády. Z tohoto náměstí pak stanice Euronews přenášela rozhovory s mladými Ukrajinci o třistaletém ruském útlaku Ukrajinců. O emoce tak bylo postaráno dlouho před zásahem policie.

Kolektivní identity
Z mnoha stran zaznívá, že by měla Moskva přestat s nátlakem na Kyjev. Ukrajina že je suverénním státem s vlastním parlamentem a vlastní vládou. To je bezesporu pravda. Ukrajinci suverénně v roce 2010 rozhodli, že se prezidentem stal tzv. proruský Viktor Janukovyč. Lidem zvolená 450členná Nejvyšší rada jak v roce 2010, tak opětovně roku 2012 odsouhlasila jako premiéra tzv. prorusky orientovaného Mykolu Azarova. Právě tito státníci pak dlouhé měsíce hájili neudržitelnou pozici asociační dohody s Evropskou unií. Po vilniuském neúspěchu přišel ukrajinský prezident s návrhem vytvořit společnou komisi Ukrajiny, Unie a Ruska, která by situaci řešila. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso okamžitě a zbrkle tento návrh odmítl, a tak Janukovyč promluvil o nutnosti odblokovat jednání s Ruskem o strategickém partnerství.
V zemích, jako je Ukrajina, nelze v politice pouze sčítat jednotlivce. Je též nutné ctít kolektivní identity. Tam nelze říci, jak to učinila kancléřka Angela Merkelová, že multikulturalismus selhal. Tam po staletí multikulturalismus existuje a je nutné naučit se s ním zacházet. Na Ukrajině dohody s Moskvou vyvolají protesty ve Lvově a v Kyjevě, dohody s Bruselem pak demonstrace v Charkově a Doněcku. Navíc ztráta ekonomické dynamiky sama mění rozdílné sociální identity – odlišnosti mezi národnostmi, mezi konfesemi, mezi bohatými a chudými – na konflikty. Vpřed nelze vykročit díky vítězství lvovských Ukrajinců nad doněckými Rusy či naopak, ale jen na platformě vzájemně obohacujícího kompromisu. Jenže to vyžaduje mnohem větší porozumění pro zájmy celé Ukrajiny. I od bruselských politiků a úředníků. Jen tak se Ukrajina coby jablko sváru může proměnit na jablko poznání.
Jak vše dopadne? Prezident Janukovyč zjevně rozehrál vysokou hru. Pondělní reakce ruského vicepremiéra Šuvalova, že Ukrajina může dostat nižší ceny za plyn, pokud vstoupí do Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu, leccos naznačuje. A Janukovyčova chystaná cesta do Číny, při které má podepisovat řadu obchodních smluv, zjevně zajímavých pro ukrajinský průmysl, také sehraje svoji roli. Zdá se, že Evropská unie nemá srovnatelné karty v ruce ani náhodou...

Autor článku je politolog

Článke vyšel v Literárních novinách č.49 , které vychází ve čtvrtek 5. prosince  (viz prodejní místa). Rovněž je můžete zakoupit v elektronické podobě a na čtečce Kindle.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 05 Prosinec 2013 08:48 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz