Tomáš Sedláček: I naše touhy budou jednou ovládat algoritmy


 

Tomáš Sedláček. Foto: Vít Luštinec, Wikipedia, CC BY 3.0Sešli jsme se v kavárně na pražské Kampě. Hodina s ním utekla jako voda, naskočil na monokolo a jel za dalšími povinnostmi. Ekonom Tomáš Sedláček se někdy cítí být více filozofem, teď prý má ale zase spíš ekonomické období. Ve volných chvílích se zahrabává do různých dalších oborů. Začalo to teoretickou fyzikou, pak přišla psychologie, pak sociologie.

 

 

 

Co znamená titul vaší nové knihy, Druhá derivace touhy? 

Druhá derivace touhy je to, po čem člověk doopravdy touží. V ekonomii se zaměřujeme spíš na derivaci užitku, člověk nevnímá ani tak užitek, jako jeho změny. Je to jako vůně, čich si všímá změny v chemickém složení vzduchu. Když jste dlouho v místnosti, ve které je „smrádek“, necítíte ho, a zjistíte to, až když vylezete na čerstvý vzduch. A to je právě ta derivace. Je to sledování tendence, je to hlavní vektor průběhu nějaký křivky. 

Člověk by chtěl chtít – například jíst jogurty, cvičit dvakrát denně, vyvarovat se zlozvyků – ale nechce! A chce jíst sladký, tlustý, dělat všechno, co vlastně tu civilizaci ničí, ale nechce to chtít. To mi přijde děsně zajímavý i pro ekonomii. Chceme po ekonomice, aby byla strojem na plnění našich materiálních přání. A mě zajímá právě stav, kdy by lidi už víc nechtěli, byli by spokojený. 

 

Když si tedy člověk přečte vaši knihu, zjistí, že chce chtít, ale nechce? 

To ne. V té knize jsou skutečně jen úvahy na taková témata a je jich tam hodně. Je to navíc zatím jen první část připravované trilogie. 

 

Už víte, co budete derivovat v těch dalších dvou? 

Ta první, co teď vychází, má podtitul Člověk duše-vnější, ne snad, že by byl člověk víc duševní, ale že ta duše je vně. Duši máme dnes v institucích. Už to není jednotlivec, kdo nese morální zodpovědnost, ale morální zodpovědnost nese instituce. Už se nemusíme osobně starat o důchodce, a nemocné, protože se o ně stará za nás „morální automaton“ náš „morální exoskeleton“ – instituce. V tomto případě důchodové a zdravotní pojištění. Dělá etiku jakoby za nás, místo nás, zástupně. My můžeme osobně pomoci starým, ale o základní živobytí se stará instituce. V tomto smyslu je člověk čím dál tím víc duše vnější. Vaše duše je venku. Jste taková, jaká jste zejména proto, že jste součástí vnější kultury, rozdíly mezi jednotlivci v dané kultuře jsou de facto jen nuance. 

Druhá kniha bude o božskosti technologií a ponese název „Digitální teologie“, takže takové více při zemi. Bude o tom, jak se ekonomika a vůbec lidé stěhují do nového virtuálního, neexistujícího habitatu. Internet, nový domov, který si budujeme, není hmotný. A tady se nám hezky propojuje svět mýtů a svět digitální. Druhá kniha bude o digitální ekonomice a digitální touze. 

A třetí kniha trilogie už bude úplně přízemní, takže témata jako přijetí eura, Evropská unie, česká povaha, naši prezidenti, svíčková, politika, běženci, finanční krize a tak. Jmenovat se bude Pravdoláskaři a bohémové a bude to o aktualitách a o naší hobití povaze.  

 

Když se zastavím u tématu druhého dílu vaší trilogie. Souvisí také s touhou? Budou podle vás v budoucnu i naše tužby svým způsobem robotizované? 

Pro mě ten takzvaný Průmysl 4.0 (také „čtvrtá průmyslová revoluce“, je označení pro současný trend digitalizace a změn trhu práce, pozn. red.) je spíš Mysl 4.0. Pořád nám vlastně někdo nebo něco říká, co dělat. Kdysi to byla příroda, která vybírala, co budeme jíst, jak se budeme oblíkat, rozmnožovat, kde budeme bydlet, koho budeme uctívat a tak dále. Pak to byly mýty, respektive náboženství. Potom do jisté míry panovníci, teď jsou to instituce a v budoucnu to pravděpodobně budou algoritmy. To, že robotizace nebo digitalizace nahradí naši práci, je debata, která se vede už dlouho. Dnes máme koně leda tak na parkur, dávno ne pro potřeby dopravy. Naopak mi přijde vtipný, že když je potřeba převézt toho závodního koně z bodu A do bodu B, tak ho vezeme po dálnici autem. Takže něco podobného se pravděpodobně stane s člověkem. Algoritmus nám bude říkat, co máme dělat, a nejenže tedy stroje nahradí naši práci, tedy nabídku, ale také naši poptávku, tedy touhy. Počítač vám pak řekne, vy-po-čí-tá, jaké touhy jsou pro vás „dobré“. Co vlastně chcete, aniž byste to sama pořádně věděla. Takže třeba dát si další pivo, i když si myslíš, že ho chceš, není dobrá touha, protože ho ve skutečnosti (z racionálního pohledu zítřka) nechce – teď teda mluvím jako ten algoritmus! 

 

Děkuji za upozornění! 

Já vás nepodceňuju, ale divila byste se, jak často někde něco podobného řeknu, a ono to pak vyjde jako nadpis. Ztraceno nebo nalezeno v překladu. To je mimochodem také smysl vědy, že překládáme věci z jednoho jazyka (reality) do třeba matematického jazyka a nalézáme právě v tom překladu samotném nové věci o fungování světa. My se ani tak neztrácíme, my se nalézáme v překladu! 

 

Tak zůstaňme u jazyka. Vy dost často prokládáte češtinu výrazy převážně z angličtiny. Pomáháte si tím nebo některé výrazy v češtině nemají pro vás ten správný význam?

Člověk mluví jinak česky a jinak anglicky, a už jen volba toho jazyka a jeho vlastnosti udělají z člověka jinou osobu. V angličtině nejsou lidi, kteří dokážou říct „kulaťoučké jablíčko“, a tudíž jej nejsou schopni ani myslet prostě proto, že to nejde. No a člověk, který říká „kulaťoučké jablíčko“, říká a je něco jiného než ten, co říká „malé kulaté jablko“. Nám to zní tak trochu bezduše, ne? 

 

 

Celý rozhovor, ve kterém Tomáš Sedláček mimo jiné mluví o korupci, víře a penězích, najdete v tištěných Literárních novinách 1/2019. 

Elektronickou verzi Literárních novin si můžete objednat ZDE. O předplatné tištěných Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka).

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB