Tereza Spencerová: O hrozbách úderů USA na Rusko



ruské rakety ilustraceRusko už roky opakuje, že USA dohodu INF porušují tím, že v Evropě rozmísťují svůj systém protiraketové obrany, přičemž některé takové americké rakety jsou středního doletu nebo mohou být příslušně upravené a jsou s to nést jaderné hlavice. Američané tvrdí, že nic neporušují, a naopak viní Rusy, že INF porušují tím, že testují původně námořní rakety Kalibr ve verzi upravené pro odpalování z pevniny. A Rusové zase vše popírají," vysvětluje Tereza Spencerová nejnovější prohlášení USA, že Rusku ,,zničí" jeho rakety dlouhého doletu.

 

 

 

Američané po boku se spojenci v NATO začali nadávat Rusku za střely středního doletu. Prý je vyrábějí v rozporu s mezinárodními dohodami a padla dokonce hrozba, že je budou Rusům „ničit“. Ta hrozba už je zmírněná. O co přesně jde? Taková střela prý zničí cíl jaderným výbuchem do 10 minut. Jde celkově o silná slova, nebo někdo chce opět přitvrdit muziku?

T o je problém smlouvy o raketách středního doletu (INF), kterou kdysi dávno podepsali ještě Reagan s Gorbačovem. Zakazovala rakety s doletem nad 500 a pod 5500 kilometrů odpalované z pevniny, protože jejich relativně krátká doba letu fakticky umožňovala jedné straně útok, na který by druhá strana ani nestačila reagovat. Nefungovala by tak rovnováha doktríny „vzájemně zaručeného zničení“ a s ní i celé „jaderné odstrašování“ čili jakýsi „jaderný smír“. A tak, aby předešli válce, rakety středního doletu zakázali, jak už jsem naznačila, ale pouze při odpalování z pevniny, nikoli z moře.

 

Rusko už roky opakuje, že USA dohodu INF porušují tím, že v Evropě rozmisťují svůj systém protiraketové obrany, přičemž některé takové americké rakety jsou středního doletu nebo mohou být příslušně upravené a jsou s to nést jaderné hlavice. Američané tvrdí, že nic neporušují, a naopak viní Rusy, že INF porušují tím, že testují původně námořní rakety Kalibr ve verzi upravené pro odpalování z pevniny. A Rusové zase vše popírají a říkají… Zkrátka, mezi USA a Ruskem panuje „neshoda“ ohledně technické specifikace různých typů raket.

 

A do toho vstoupila vyslankyně USA při NATO Kay Bailey Hutchisonová, že prý USA budou muset ty ruské rakety „zlikvidovat“. Pak sice, jak připomínáte, svoji formulaci zkoušela různě mírnit, ale je jasné, že jakékoli americké bombardování Ruska by vedlo k velké, podle všeho třetí světové válce. Paní Hutchisonová je dlouholetá republikánská politička s nulovými vojenskými zkušenostmi, a tak lze předpokládat, že tu útočnou formulaci od někoho odposlechla, možná jí někdo i poradil, ale protože předpokládám, že třetí světovou nikdo nechce, neboť by z ní nevyšel se zdravou kůží, tak ani teď nejsme svědky příprav ke konfliktu mezi USA a Ruskem, ale spíš jen nějakého pentagonského „našlehávání“ hrozeb a problémů, aby mohl vojensko-průmyslový komplex zdůvodnit další miliardové výdaje na další zbrojení. Koneckonců, blíží se summit NATO a na něm se nebude dělat nic jiného, než že se budou vypočítávat možné i nemožné hrozby a současně navyšovat „povinné odvody“ americkým zbrojovkám… Přesto si myslím, že nynější horký mír, který vystřídal studenou válku, vydrží.

 

 

Minule jste mluvila o slábnutí USA, v zrcadle vývoje na Blízkém východě, kde se Rusko, Írán a Turecko jaksi dohodly na tom, co bude se severozápadní Sýrií. Daří se provádět plán ničení a evakuace místních bojovníků? Nebo už do toho někdo hodil vidle?

Zatím se zdá, že pro tureckého prezidenta Erdogana byl podpis dohody s Ruskem o Idlíbu, čímž za pochvalného mručení Západu odvrátil ofenzívu proti této džihádistické provincii, tím nejsnadnějším úkonem. Už mu totiž zbývá jen necelých čtrnáct dní na to, aby naplnil to, co Putinovi slíbil, tedy, že odzbrojí nejradikálnější džihádistické skupiny, podél Idlíbu že vznikne demilitarizovaná zóna a tak podobně. Ukazuje se totiž, že Erdogana podle očekávání neposlouchá například Al-Káida a další „hardcore“ džihádisté, ale co je horší, tak se do naplnění dohody neženou ani ti „umírnění“, které si Turecko po celou dobu války platilo a vyzbrojovalo. Najednou se zkrátka může ukázat, že Erdoganův vliv v regionu není ani zdaleka takový, jak by si on sám přál. A z toho by zase plynulo, že i pro ostatní zainteresované státy ztratí své „kouzlo“. Nicméně, vypadá to, že mu poněkud nečekaně přišel na pomoc Damašek, který ústy svého ministra zahraničí lhůtu k odzbrojení džihádu z poloviny října posunul až někdy na prosinec. A dodal, že všechny místní džihádistické oddíly mohou zůstat a „regulovat svůj status se syrskými bezpečnostními silami“, zatímco všichni cizinci „musejí odejít přes Turecko do zemí svého původu“. To bude zas na Západě vlna nevole – vždyť my ty své občany-džihádisty zpátky do Evropy raději ani nechceme. Raději bychom, aby v tom Idlíbu zahynuli a my bychom pak alespoň měli záminku kritizovat Sýrii za to, že tam zlikvidovala haldy „krásných sekulárních, feministických a genderově uvědomělých bojovníků za demokracii“…

 

 

Tak Skripala prý zabila veliká šajba ruských tajných služeb. Vysoký agent, který evakuoval Janukovyče z Kyjeva a bojoval na Donbasu. Jaké informace jsou k dispozici? A už se vymýšlejí další sankce?

Musím se přiznat, že přestávám tu „kauzu Skripal“ sledovat, protože už se tak rozkošatěla, že už nestíhám ani číst, natož si zapamatovat, co všechno ti ruští superagenti kde a kdy a jak spáchali. Jen mám pořád takový pocit, že s každou další a divočejší kapitolou je to všechno především jen snaha odpoutat pozornost od děr a nesrovnalostí na samém počátku příběhu, které Londýn stále nevysvětlil…

 

 

Izolace Ruska nějak nefunguje. Putin se znovu setká s rakouským kancléřem, viděl se s prezidentem Srbska, jsou zde vřelé vztahy s Orbánem... Co toto všechno znamená? Jinak, část českých médií a politiků se bojí, že pokud Rusové získají zakázku na dostavbu Dukovan, geopoliticky nás sevřou a ovládnou na celou generaci. Také z toho máte strach?

No, znamená to jen tolik, že izolace Ruska nefunguje, jak říkáte, ale to je přece očividné už dlouho. Koneckonců, ten výčet západních politiků, kteří s Putinem v uplynulých měsících jednali, je mnohem delší, přičemž začíná Trumpem a končí Merkelovou s Macronem. V praxi to snad ukazuje jen na to, jak moc jsou mimo realitu lidé, kteří tu „izolaci“ stále omílají. Osobně bych se tímhle tématem snad ani nezabývala.

 

A co se týče vámi zmíněného „geopolitického sevření“ díky Dukovanům. Jistě by vzrostla naše energetická závislost na ruských firmách, ale mluvit rovnou o „sevření“? Vždyť jsme přece členy NATO a EU, tak jak by nás mohli Rusové „sevřít“? Vždyť kdyby nám bylo fakt zle, tak by nám naši spojenci hned přispěchali na pomoc, ne? Nebo vy si to nemyslíte?

 

No, dobře, bez legrace: Potíž je, že problém reaktorů v Dukovanech je problémem příštích dekád, zatímco dnes tady u nás všechno vidíme jen tak nějak paronoidně, černobíle, v extrémních zpolitizovaných polohách, ale normální svět se obvykle odvíjí ve spoustě odstínů nudné a neradikální šedi. Natož svět budoucí. A jestli si někdo myslí, že je lepší být v „sevření“ amerického Westinghouse v časech Trumpovy „Ameriky především“, kdy je alfou a omegou vyždímat z Evropy co nejvíc peněz... Možná by to v praxi bylo jen z louže pod okap. Nemluvě o tom, že si právě na Westinghouse dělají zálusk Číňané, takže kdoví, v čím „sevření“ bychom nakonec skončili. Nebo případně v „sevření“ francouzském? Byli by na nás v Arevě hodnější jen proto, že naši vojáci v Mali pomáhají hlídat francouzské uranové a zlaté doly? Nejsem si jistá… A to všechno v situaci, kdy jsme beztak v ekonomickém „sevření“ Německa, které si nás „sevře“ ještě víc, až se dostaví Nord Stream II… s ruským plynem. Zapeklité, že?

 

 

Erdogan přijel do Německa a jaksi se tam choval trochu jako doma. A bezpečnostní složky mu vyšly vstříc. Jak ono je to s těmi lidskými právy v Turecku? Třeba v porovnání s Ruskem.

Fakt nevím, jak porovnávat lidská práva v Turecku a v Rusku, ve státech, z nichž ten první přechází pomalu od sekularismu k islámu a ten druhý má pětinu obyvatelstva muslimského vyznání a k tomu hledá jakési své dávné křesťanské kořeny. Nebo třeba v Americe, kde třebas policisté beztrestně střílejí černochy po stovkách. Nebo třeba ve Švýcarsku si nyní odhlasovali změnu zákona, na jejímž základě lze za projevy homofobie a transfobie dostat až tři roky vězení natvrdo. Čili vězení za názor. Možná sice názor hnusný, ale pořád jen názor. Nevím, otázka lidských práv je obecně jakýmsi klackem Západu proti nepohodlným státům, ale jejich samotné pojetí na Západě začíná být neuchopitelné. Abstraktní.

 

 

Svět oběhla fotografie, na které se Emmanuel Macron fotí s dvěma tmavými chlapci, přičemž oba dělají poněkud vulgární gesta. Nedomyslel francouzský prezident, co dělá, nebo to je nějaké plánované poselství? Mimochodem, jak zatím hodnotit jeho vládu? Dvě třetiny Francouzů mu nevěří. Co ten „francouzsko-německý“ motor evropské integrace čili nyní Macron a Merkelová? Merkelová také utrpěla politickou porážku, když jí „zamázli“ jejího kandidáta na šéfa poslaneckého klubu strany.

Gesta sice možná vulgární, ale vztyčený prostředníček k určité subkultuře prostě patří. Jen mě zarazilo, že měl Emmanuel Macron potřebu fotit se zrovna s nimi, protože pochybuji, že si chtěl získat jejich sympatie a s nimi i hlas. Takoví týpci k volbám nechodí. Takže fotka sice zajímavá, ale nechápu ji. Možná je to prostě „jen“ fotka, ale na druhé straně, vrcholní západní politici nic nedělají „jen tak“. Takže uvidíme, třeba se to ještě nějak vyjasní.

 

Ano, máte pravdu, Macronova domácí popularita neustále padá, a tak je namístě spíš mluvit o nepopularitě. A podobné je to na evropské scéně. Před rokem ve svém slavném „proevropském“ projevu na Sorbonně představil 49 bodů, s nimiž hodlal změnit Evropskou unii. Sedmadvacet z nich usnulo hned poté, co je oznámil, další – jako třeba parlament států eurozóny – si u příslušných zemí nezískal žádnou podporu, a nejslavnější nápady typu evropské armády možná ještě žijí, ale pokud ano, tak jsou nejspíš ve stádiu hluboké ilegality. Zkrátka, „zlatý hoch“ se během roku ukázal jako „hoch z kočičího zlata“, který už body zkouší získávat snad jen tím, že hrozí členským státům vyhazovem z EU. A to je už hodně slabé i na něj. A takový politik nemůže utvářet žádný „unijní motor“ s německou kancléřkou, která má svých domácích problémů víc než dost. Tenhle „motor“ je zkrátka aktuálně zadřený a nemá smysl s ním počítat. Z hlediska EU je to podle mého špatně, protože zůstáváme trčet na místě v době, kdy je třeba nějakých rozhodných kroků a odvážných rozhodnutí, ale kde zkrátka nic není, tak prostě nic není.  

 

 

„Slavili“ jsme výročí mnichovské dohody. Zněla otázka: jak uspořádat naše globální vztahy tak, aby nás nikdo znovu nezničil a nikdo znovu nepodrazil?

Nevím, podle mého se dějiny neopakují, protože svět běží kupředu a nevrací se. Takže bych nevyvozovala nějaké závěry z toho, že už nás za posledních 80 let stihli podrazit ti ze Západu i ti z Východu. Sice chápu, že to mnozí lidé mají pevně vtisknuté v podvědomí, ale důležitější je se rozhodovat podle toho, co je dnes. Mně by se hodně líbilo, kdybychom dokázali dostat naše mezinárodní vztahy co nejblíž k rovině „já pán, ty pán“, ale uznávám, že se to snadněji řekne, než udělá. Navíc to vyžaduje i politickou reprezentaci, která by si za takovým principem svrchovanosti stála, a nejsem si jistá, jestli tady u nás může někdo takový někdy převážit a zvítězit. V dnešní až hysterické době je to už úplně nereálné.

 

 

Co bychom v příštích týdnech měli sledovat?

Nevím, každý den přináší něco zajímavého…

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 05 Říjen 2018 08:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB