Paul Mason: Kapitalismus nekončí, bude tu nejméně ještě sto let



Mason Paul foto prtsc youtubeJsou to pomalu tři roky, kdy vyšla populární kniha Postkapitalismus britského ekonoma a novináře Paula Masona (vlevo na snímu z přednášky ve Stockholmu). Díky ní se stal celebritou, zvou si jej levicové strany na přednášky a loni v dubnu zavítal rovněž do ČR na konferenci (Prague Social Europe Conference 2017 „Globalizace a evropská soudržnost“ viz jeho vystoupení ). Z návštěvy Prahy vznikl koncem minulého roku rozhovor pro Lidové noviny pod titulkem „Kapitalismus skončí“. Zajímavé, že neuběhlo ani půl roku a v Chorvatsku má tentýž autor rozhovor  a zdejší noviny Express jej vydávají pro změnu s titulkem „Kapitalismus nekončí…“:

 

 

 

Ve své knize Postkapitalismus uvádíte, že kapitalismus se blíží svému konci. Můžete vysvětlit, jak se to stane? Řekněte, jaký má na to vliv technologický pokrok? Směřuje náš svět k určitému typu high-tech socialismu?

Považuji za možné, že IT-technologie dají šanci utopickému socialismu. Myslím si, že technologický rozvoj může napomoci k vytvoření malých společností, které fungují na netržním principu, kde nedochází k nedostatku zboží, existuje jeho relativní dostatek a stejně tak i služeb a vědomostí. Stará forma socialismu, jak jsme ji poznali z dob sovětských nebo i ve Velké Británii v šedesátých letech se zakládala na nedostatku.

 

Postkapitalistické projekty jsou založené na podmínce, že informační technologie ruší ve velkém výrobní náklady u mnoha produktů, což ve finále může znamenatMason Paul Postcapitalism obálka výsledek, o kterém mluvil John Maynard Keynes, a to je ekonomická negace nedostatku zboží.

 

 

Vaše kniha prožívá velkou chválu mainstreamu Západu, a to především za analýzu minulosti a současného dění…

Mainstream zaujalo to, co nazývají „techno-utopií“ a kritizují mne, že jsem se opřel do neoliberalismu. Tvrdili, že z mé strany jde o hysterii. Jakápak ale hysterie a přehánění. Pouze jsem upozornil na skutečnost, že pokud se nevzdáme neoliberalismu, dojde k rozpadu globalizace. Uvědomme si, k čemu dnes dochází: Trump, Brexit a stále se zvětšující obchodní soupeření nebo uplatnění článku 7 Lisabonské smlouvy vůči Polsku. Chceme-li zachránit globalizaci, musíme na tyto akce zapomenout. K tomu navíc musíme skoncovat s volným trhem, s privatizačním a finančním modelem kapitalismu, jak se vyvíjel od roku 1989.

 

 

Ve vaší knize najdeme citáty z prací sovětského ekonoma Nikolaje Kondratěva. Máme tím na mysli padesátileté akumulační cykly nebo citace o letech růstu a krizí. K tomu poznamenáváte, že kapitalismus se vždy dokázal přizpůsobit a změnit se. Ale zároveň konstatujete, že kapitalismus po roce 2008 již nemá šanci se znovu opakovat. Co tím máte na mysli?

Kapitalismus ve své páté Kondratěvově vlně by měl nalézt technologické inovace, které by zajistily vysoké mzdy, zboží vysoké kvality a vzniklo by nové techno-ekonomické paradigma umožňující každému dosáhnout vysoké životní úrovně. Kdyby k tomuto došlo, to by znamenalo, že jsem v úvaze chyboval. Myslím si, že k tomu nedojde. Růst, kterého jsme dnes svědky, je důsledkem monetární expanze 19 tisíc miliard dolarů pocházející z bank střední velikosti, což předznamenává typ růstu, který nadále udržuje nízké mzdy, vytváří nerovnost a vznikají přitom miliony prekarských pracovních pozic nabízejících mizerné peníze.

 

 

Svého času Tariq Ali (známý britsko-pakistánský novinář, filmař a aktivista) prohlásil „zelené“, za „nejhorší neoliberály současnosti“. Začalo se tvrdit, že hnutí proti klimatickým změnám a zelené technologie mohou vytvořit dostatek pracovních příležitostí. Je to skutečně způsob, jak kapitalismus nalezne další možnost k akumulaci bohatství, a tím dosáhne určitý typ transformace?

„Zelený new deal“ by se měl ale stát nedílnou součástí levice, což by v důsledku znamenalo státní investice do zelených technologií a moratorium na energii, která se vyrábí z fosilních paliv. Zároveň by to předurčilo státní kontrolu energetické sítě a dalo šanci k dalším pracovním příležitostem. Z dlouhodobého hlediska to ale kapitalismus nezachrání. O čem hovořím, je myšlenka, aby v následujících pěti až deseti letech vzniklo nové globální paradigma – „zelení“ a sociálně spravedlivý kapitalismus, který by sloužil velkému množství lidí a ne jen úzkému okruhu elit. Navíc to musí být dobře zorganizované, aby šlo jen o přechodné období transformace ke společnosti, ve které již nebude vazba mzdy a práce, kde dojde k radikální automatizaci výroby, zrušení monopolů vysoké technologie a vybudování státu, ve kterém budeme mít rovnoprávný přístup k informacím.

 

 

Lze chápat, že existuje možnost, aby kapitalismus ve fázi svého totálního rozpadu svým sebezničením ohrozil existenci samotné globální civilizace? Může se stát, že již ani nebude možné vybudovat novou humánnější společnost?

Ano, k tomu může dojít! Tato eventualita může nastat vinou globální války, ekologické katastrofy nebo vznikem ´digitálního feudalismu´, jak to popisuje film ´Elysium´.

 

 

S ohledem na to, že Afrika, Indie nebo další ve světě nerozvinuté země nejsou dostatečně provázané internetem, jako je tomu v USA, Evropě nebo Číně, je možné si představit transformaci kapitalismu, kdy sice Západ zaručí všem jistý příjem, ale lidé z nerozvinutých zemí by v globálním měřítku spočinuli na spodní příčce společenského žebříčku? Vždyť taková situace se nabízí již dnes …

Během svého života jsem zažil dva globální světové zlomy. První byl z let šedesátých minulého století, kdy bohatý západní svět se nacházel v ekonomické expanzi a přitom v chudých nerozvinutých zemích umírali lidé hlady. Druhý zlom nastal v devadesátých letech a později, kdy dochází k růstu HDP, a to většinou právě v nerozvinutých zemích. V další možné fázi je třeba, aby lidstvo nepřipustilo návrat imperialismu a zaostalosti. Dnes Čína a Indie jsou země, které se dokážou samy o sebe postarat, což Západu umožňuje, aby se věnoval svému problému nerovnosti a chudobě. Když to nebude řešit, vyvolá to nacionalismus, xenofobii, rasismus, pravicový extremismus a náboženský fundamentalismus.

 

 

Znamená to, že nacionalismus a další „ismy“, které jste vyjmenoval, mohou ovlivnit vznik nové spravedlivé společnosti? Vždyť i to, co se odehrálo v roce 2008, jako ekonomické zemětřesení vedlo k expanzi neuvěřitelných zpátečnických politických hnutí v EU a USA?

V roce 2015, kdy moje kniha Postkapitalismus vyšla, hlavním nepřítelem byly neoliberální elity. Dnes jsou to krajní pravice, alternativní pravice, autoritativní nacionalistická hnutí, a těm dodávají vítr do plachet jak Putin, tak Trump. V tomto ohledu došlo k velké změně. Nyní dochází k realizaci projektu na záchraně neoliberalismu na nacionálním základu, a to na úkor globalizace. Přitom se používají neofašisté jako beranidlo proti levici. Jde o stejnou chybu, které se dopustila německá levice v roce 1931 a 1933. Tomu musíme zabránit, aby nedošlo k rozuzlení jako v minulosti.

 

 

Kolik času muselo uběhnout, aby nastaly proměny, které ve své knize popisujete? Zdá se, že tomu není ani sto let…

Nikoli, je to nejméně sto let! Přechod z feudalismu do kapitalismu trval nejméně dvě stě let. Jedná se o to, co klasičtí marxisté na mé knize kritizují, že uvádím, že ke změně systému je zapotřebí dlouhého období.

 

 

V této uvažované velké proměně může ono známé jedno procento nebo dokonce jedna desetina nejbohatších lidí planety vstoupit do vámi uvažovaného procesu tvorby globální společnosti? Nebo, budou jen škodit až do posledního dechu v obavě o ztrátu svých pozic?

Ano, mají obavu! Část elity, která je nerozlučně spjatá s liberálními hodnotami, vládou práva, organizací NATO a podobně, může nazírat na takové procesy tak, že se jim vymykají z rukou. Podívejte se jen na to, co se děje v Polsku. Doslova bych si přál mít tu šanci a vést upřímný dialog s liberálním politickým think-tankem a říci jeho myslitelům: Neútočte na levici jako hlavního nepřítele a přestaňte trvat na podpoře ekonomiky volného trhu nebo nás všechny bez výjimky potopí vlna autoritativního pravicového populismu.

 

 

Může nejmodernější technologický rozvoj dovést lidstvo ke spravedlivé společnosti? Vždyť již nyní jsme svědky bezplatného přístupu ke vzdělání, jako třeba nabízejí Wikipedie, bezplatné sdílení hudby, download knih a podobné příklady. Ale případ Uberu naopak poukazuje na prekarskou práci. Co si myslíte o bezplatném mediálním obsahu nebo evoluci určitých business modelů? Jsou to signály nástrah v budoucnosti?

Uber by se, podle mého názoru, mohl za dvacet let přetvořit do automatického transportního systému… Co se týče konce žurnalistiky, dnes je možné i pro obyčejného občana vytvořit vlastní zprávy. To ale znamená, že my novináři musíme přidat k naší práci určitou hodnotu a exkluzivitu, nebo zahyne na úbytě.

 

 

Když se budeme bavit o utopii, jak se zbavit existenční chudoby, vypořádat se s tím, co se týká jídla, oblékání, stavebního materiálu – všeho materiální povahy? Jak přemostit dobu, kdy je možné vše zdarma downloadovat a dobu, kdy budou zdarma i zemědělské a průmyslové produkty?

Již dnes lze vyprodukovat kilogram proteinu z DNK. Lze virtuálně pilotovat Boeing 787, a to spíše než vyrobit kus železa. Informační technologie nám umožňují pohlížet na materiální svět jako na design, který lze upravovat. Jestliže dnes dokážeme pomalu stoprocentní recyklaci, tím se dostáváme do takzvané cirkulační ekonomiky. Když řadu málo kvalifikovaných úkonů zautomatizujeme, designová část bude bezplatná, tak nastane situace, kdy již jen velice malá část zboží bude mít tržní hodnotu.

 

 

Německo dokázalo, že lze zaměstnat během roku až milion přistěhovalců. To mělo velký demografický vliv na některé evropské země. Jaký to má vliv na další politický a společenský vývoj?

Aby došlo v Evropě k demografické rovnováze, musí náš kontinent absorbovat 50 milionů mimoevropských migrantů. Německu se však ještě ale nepodařilo uvedený milion migrantů zcela asimilovat a s největší pravděpodobností se výsledek asimilačního procesu dozvíme až za dvacet let. K zachování konsenzu s migranty se musíme chovat více demokraticky, a to jak uvnitř EU tak i mimo ni.

 

Uvnitř EU musí existovat strukturovaný pracovní trh, kde členské země by si mohly dovolit dočasně a občas uzavřít volný pohyb pracovních sil. Pochopitelně by se to netýkalo turistiky. Celá EU by měla zavést systém americké zelené karty, což by motivovalo imigranty s vyšší kvalifikací, a to aby v určitém zaměstnání nebo na určité pozici vydrželi i několik let. Kdyby se to podařilo uskutečnit, myslím, že by došlo k obecné shodě o podobě ekonomické migrace. A taková shoda je nám více než potřebná.

 

 

 Přeložil Mirko Radušević

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Březen 2018 08:23 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB