Tereza Spencerová: Víte, co dělá Turecko? My, Češi, čekejme pomstu Erdogana



Sálih Muslim foto prtsc CNNMám obavy, že zatčením kurdského aktivisty Sáliha Muslima jsme se nejen zesměšnili před celým světem, ale vzhledem k tomu, že ho teď propouštíme, můžeme čekat odvetu od Erdogana,“ říká Tereza Spencerová a rovněž rozebírá pošramocené vztahy Turecka a USA.

 

 

 

Světová média znovu informují o tom, jaký je Bašár Asad zloduch: Navzdory příměří jeho vojska střílejí ve východní Ghútě „na všechno, co se hýbe“. Dle zprávy zveřejněné v OSN mu možná poskytuje chemické zbraně Severní Korea. A aby toho nebylo málo, server Daily Beast píše, že v Afrínu bojují proti tureckým jednotkám Kurdové, podporovaní Spojenými státy – a teď se podržte – prý s pomocí Asada. Co z těchto zpráv je pravda a co se za poslední dny v celé té syrské motanici změnilo?

Nevím, kde začít. Ano, New York Times opravdu a s odvoláním na nezveřejněnou zprávu vyšetřovatelů OSN oznámil, že Severní Korea měla v průběhu několika let dodávat do Sýrie komponenty, které „mohly být“ použity k výrobě chemických zbraní. To je pravda. Pravdou ovšem je i to, že OSN sama tuhle „bombu“ vzápětí popřela s tím, že dodávky se týkaly teploměrů, stavebních panelů odolných proti kyselinám a ventilů, tedy zboží, které není na „zakázaném“ seznamu. A agentura AP všechno zkazila, když dodala, že informace NYT nepocházejí od expertů OSN, ale od „jednoho státu“, který rovněž tvrdí, že severokorejští chemičtí experti měli být spatřeni na jakýchsi syrských provozech, na nichž „prý dál působí“. Čili nikoli OSN, ale „jeden stát“, který chtěl „smáznout“ Sýrii i Severní Koreu jednou ranou a „slovutný“ NYT posloužil jako poslušný hloupý nosič této lži. Která země má asi tak režimy v Sýrii a Severní Koreji ve svém hledáčku pospolu? Je to nepříjemné, ale ze všeho nejvíc to připomíná doby, kdy západní média utvrzovala veřejnost svých zemí o pravdivosti Bushových lží o iráckých zbraních hromadného ničení.

 

A ano, Bašára Asada Západ „jednomyslně“ a bez nároku na pochybnosti – poté, co sám lhal o Iráku a Libyi – označil za zloducha už před sedmi lety, byť ještě krátce předtím ho Světová banka chválila za to, jak hezky provádí neoliberální reformy a ožebračuje tak svůj národ… A ano, syrská armáda pokračuje v ofenzívě proti džihádistům ve východní Ghútě „bez ohledu“ na nově přijatou rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Jenže Západ v oné rezoluci souhlasil s formulací, že se třicetidenní příměří nevztahuje na vojenské operace proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, Al-Káidě a „všem ostatním jednotlivcům, skupinám, projektům a entitám spjatým s Al-Káidou nebo ISIL a jiným teroristickým skupinám“. Vzhledem k tomu, že Damašek i Moskva považují všechny džihádisty v Sýrii za teroristy a nerozlišují je na „hodné“ a „zlé“, tak je prostě postupně likvidují. A dva dny ofenzívy už jim přinesly i poměrně velké územní zisky. Proč nyní západní politici a mediální mainstream křičí „Faul!“, je tedy v podstatě stejnou záhadou, jakou je otázka, proč vlastně USA a jejich spojenci takto formulovanou rezoluci ve skutečnosti akceptovaly. Nejjednodušším vysvětlením se zdá, že už nad džihádem zlomily hůl a nynější silácká slova mají tento fakt jen zakrýt… Ruku na srdce: Fakt si nějaký západní stát „lajsne“ jít do východní Ghúty vojensky na pomoc třeba Al-Káidě nebo jiným podobně naladěným skupinám? Mimochodem, Turecko pro změnu vidí teroristu v každém Kurdovi a bohorovně tvrdí, že kvůli tomu se rezoluce o příměří nevztahuje ani na Afrín, takže…

 

A do třetice ano, kurdští příslušníci Amerikou placených a vyzbrojovaných Syrských demokratických sil (SDF) opravdu dorazili do Afrínu na pomoc v boji proti turecké invazi. Nicméně, s tím tvrzením, že se tak děje s Asadovou pomocí, to bude složitější. Řeč je o několika stovkách bojovníků, kteří do Afrínu vyrazili původně bez souhlasu USA, které se naopak bály, aby „jejich“ Kurdové náhodou opravdu nezačali válčit s „jejich“ Tureckem, tedy pokud lze Turecko ještě pořád vnímat jako spojence Západu. To by byla opravdu velmi trapná situace – „lídr svobodného světa“ přihlíží tomu, jak se jeho „podřízení“ zabíjejí mezi sebou, a nemá žádnou páku, jak je odtrhnout… Nakonec ale americké velení nejspíš jen bezmocně rozhodilo rukama, protože bránit Kurdům v cestě do Afrínu by vedlo jen k dalšímu rozkolu mezi USA a Kurdy a Pentagon by se taky v Sýrii mohl ocitnout v „propagandisticky hloupé“ situaci, že se bude moci opírat už jen o bývalé teroristy z Daeše, které si nyní prý „převychovává“ na své základně u Al Tanfu a vytváří z nich protiasadovskou „Novou syrskou armádu“. No, a Kurdové z SDF se do Afrínu dostávali přes syrské území, neboť jim Damašek zajistil volný průchod. Toť v kostce. Znamená to ale, že by Amerikou podporovaní Kurdové bojovali proti Turecku s pomocí Asada? Možná. Spíš je to ale jen skvělý ad hoc příklad totálního propletence, který v některých syrských oblastech vládne. 

 

   

Jaký „level“ vztahů teď vlastně pěstuje Turecko s USA a zeměmi EU? Koná se ten zmiňovaný odklon od Západu, tak často zmiňovaný? A jak do tohoto rámce zapadá zpráva, že Česká republika nevydá do Turecka kurdského aktivistu Sáliha Muslima? U tohoto případu se, prosím, zastavme, protože náš postoj rozezlil osobně prezidenta Erdogana. Zdá se, že na propuštění Všelichové a Farkaše můžeme zapomenout...

Vztahy mezi Tureckem a Západem jsou dnes do značné míry záhadou. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson byl předminulý týden v Ankaře, aby se je pokusil vylepšit, ale nahrnuli tam na něj znovu haldu požadavků, počínaje „zrušením“ Kurdů v Sýrii a konče vydáním Fethulláha Gülena, kterého si CIA hlídá v USA, i když podle Turecka spolupořádal pokus o vojenský převrat z roku 2016… Tillerson něco odkýval, i když nemá jistotu, že přesvědčí třeba Pentagon nebo jiné americké „zájmové“ struktury, něco rovnou „nechal spadnout“ pod stůl a suma sumárum se obě strany k nějakému sblížení asi nepropracovaly. Naopak, Turci si stěžují, že jim NATO už nedodává vojenské technologie, zatímco USA jim vyhrožují sankcemi, pokud dovezou ruské protivzdušné systémy S400. A přes NATO už vede krátká cesta k EU, která pro změnu dělá mrtvého brouka, když Turecko hlasitě avízuje, že přece už splnilo všechny podmínky pro vyhlášení bezvízového režimu… Tudíž, obecně lze říci, že vztahy mezi Tureckem a Západem nebudou nic moc, zcela zpřetrhány ještě ale zcela určitě nejsou.

 

A nejspíš na tom obecně nic nezmění ani kauza Sáliha Muslima. Nicméně, v první řadě stále ještě oficiálně nevíme, co tady pan Muslim vlastně dělal, ale zdá se, že tu byl na jakési mezinárodní konferenci o Blízkém východě, kterou samozřejmě někdo organizuje, financuje, někdo na ni rozesílá pozvánky a případně i zajišťuje víza. Čili pan Muslim u nás měl mít jakous takous „ochranu“, a místo toho byl zatčen. To je bizarní „kolaps“ zdejší součinnosti a nejspíš je to současně i konec podobných „konferencí“ v Praze. Kdo „zajímavý“ by sem ještě asi tak jezdil a podstupoval zbytečná rizika?

 

Celé to zatčení je ale o to nešťastnější, že Českou republiku vyčlenilo „z řady“. Mohli jsme být bůhvíkolikátým státem světa – pan Muslim cestuje zcela volně po Evropě a často jezdí i třeba do Ruska – který ho jen mlčky a bez zbytečného povyku nechá v klidu, protože je to přední zástupce syrských Kurdů, tedy jedněch z hlavních hráčů syrského konfliktu. I v případě jeho pražského pobytu by Turecko jen mávlo rukou a „zabručelo“ by cosi o „zlovolném Západu“. Když jsme ho ale už zatkli a potom propustili, stali jsme se prvním a jediným státem, který tak okatě „odmávl“ turecký zatykač jako cár papíru. A to už je problém. Jistě to nijak nevylepší vztahy Turecka s celou EU, ale Česká republika sama o sobě může podle mého počítat s adekvátní odplatou, přičemž se fantazii meze nekladou…

 

A přiznám se, že mě zprvu ani nenapadlo, že by pan Muslim mohl být vyměněný za Všelichovou s Farkasem. Přece jen, podobné výměny se sice provádět mohou, ale při souměřitelných „váhách“. A pana Muslima, který může alespoň zčásti ovlivňovat i geopolitickou situaci v určitém regionu Blízkého východu, s oběma našimi vězni v Turecku poměřovat opravdu nelze. Napadlo mě pak ale, jak by se ti dva asi museli sami cítit. Jsou vězněni za pomoc syrským Kurdům a měli by být vyměněni za lídra hnutí, kterému chtěli pomáhat… Těžká ironie!   

 

 

Mediální mainstream to neslyší rád, ale stále více se mluví o tom, do jaké míry, odkdy a prostřednictvím jakých pěšáků se Turecko zapojilo do občanské války v Sýrii. Tak tedy, jaká je jasná a autoritativní odpověď?

Autoritativní odpověď by vydala na bichli o tisícovkách stran, takže to zkusím opravdu jen v kostce. Turecko coby člen NATO bylo svými souputníky z Aliance od počátku syrské války pověřeno důležitou úlohou – přes společnou hranici do Sýrie proudily kromě tisíců džihádistů nejen turecké, ale i americké, britské, francouzské, saúdské a jiné zbraně a finance, které měly „autentickému syrskému lidu“ pomoci svrhnout režim v Damašku. Turecko, které za vlády Recepa Erdogana opravdu baží po velikosti, si k tomu posléze začalo hrát své vlastní hry, mezi nimiž byl třebas i chemický útok ve východní Ghútě z roku 2013. Byl v západních médiích „oficiálně“ připisovaný Bašáru Asadovi, ale dnes se už i (mimo jiné) díky výpovědím v tureckém parlamentu předpokládá, že to byla spíš false flag akce turecké tajné služby, která podporovala syrskou frančízu Al-Káidy, aby dotlačily USA ke zničení Sýrie po vzoru Iráku a Libye. Smyslem bylo otevřít prostor pro alespoň částečnou obnovu čehosi, co by evokovalo „Osmanskou říši“ – ta by se Turkům na zničeném prostoru obnovovala přece jen snáz než při funkčním režimu v Damašku. Barack Obama ale takovou vizi z blíže neuchopitelného důvodu odmítl, a tak Turci jen zintenzivnili svou politiku v příhraničních oblastech, a když už si začali hrát moc podle svého, najednou začalo „vadit“, že obchodují – a snad dokonce i přímo Erdoganova rodina – mimo jiné se syrskou ropou od Daeše. Zkrátka, Západ vyžadoval roli poslušné loutky, kterou Turci ale odmítli, a tak se vztahy začaly kazit. Starý bonmot praví, že Turecko je příliš malé na to, aby razilo vlastní politiku, ale dostatečně velké, aby kazilo politiku ostatním.

 

A vše se zhroutilo v polovině roku 2016, když se v Turecku odehrál pokus o vojenský puč a Erdogan z něj obvinil americkou CIA a sítě kolem islamistického duchovního Fethulláha Gülena, který dnes žije pod ochranou CIA v USA. Tehdy mu jako první zavolal Putin a ujistil ho o všemožné podpoře, a od té doby se „zrazený“ turecký prezident odvrací od Západu k Eurasii, zatímco Západ se Saúdy v Sýrii dál podporuje ty své teroristy. Zkrátka, Turecko je dneska fuj, protože neposlouchalo příkazy lídrů západního světa. Kdyby ano, projde mu samozřejmě úplně vše.

 

   

Afghánský prezident nabídl dohodu Tálibánu. Tedy, on ji nabízí už dlouho, ale teď se zdá, že je to blízko. Blíží se tedy mír v Afghánistánu? Jak občanům vysvětlit takový výsledek války, na které se od roku 2001 podíleli i „naši chlapci ve zbrani“, kteří se nám, bohužel, v několika případech vrátili domů v rakvi?

Obávám se, že se konec války ani v nejmenším neblíží, protože, jak říkáte, Kábul se s Tálibánem klidně dohodne, má k tomu podporu OSN, ale USA takový smír odmítají a místo diplomacie dávají přednost pokračující válce. Donald Trump nedávno vyhlásil afghánskou válku za fakticky nekonečnou, protože svých cílů – tedy ovládnutí země a jejího nezměrného surovinového bohatství – dosáhnut nemůže a vzdát se jich nechce. Ještě, než se stal prezidentem, přitom tvrdil, že okupaci Afghánistánu, která už trvá přes 16 (!) let, je třeba rychle ukončit, protože je to „hloupost“ a mrhání obrovskými penězi. Nu a pak se člověk stane prezidentem a musí začít poslouchat! Takže klid, čeští vojáci budou do Afghánistánu jezdit – bojovat za chimérické americké zájmy – dál. Dokud budeme „věrnými spojenci“ Washingtonu, tak v té „hlouposti“ budeme pokračovat.

 

 

Vražda slovenského novináře Jána Kuciaka. Jaký dojem z celé věci máte? Děsí vás jeho zjištění, podle kterého na Slovensku i v Česku působí kalábrijská mafie? A co říkáte jako novinářka na výtky, že žertováním o zabíjení novinářů prezident Miloš Zeman taková neštěstí přivolává? Mimochodem, ve společném prohlášení čeští novináři napsali: „Útoky na novináře a jejich slovní napadání kvůli jejich práci jsou útoky proti svobodě slova.“ Lze s touto větou souhlasit? Advokát a mediální expert Aleš Rozehnal oproti tomu tvrdí, že čeští novináři nejsou zvyklí přijímat kritiku své práce a debatovat o ní.

Upřímně, už roky slovenskou scénu nesleduji nijak detailně a nečtu ani tamní noviny, takže než Jána Kuciaka zavraždili, jeho jméno jsem ani neznala. Ale z reakce médií českých jsem získala dojem, že jsem tady snad jediná – to okamžité pořádání různých shromáždění mě opravdu překvapilo. A taky mě překvapilo, jak byl do jeho vraždy okamžitě „namočen“ Miloš Zeman, i když mi ta souvislost mezi jeho averzí k novinářům a vrahem či vrahy na Slovensku fakt uniká. Na druhou stranu platí, že Zeman musí „dostat“ kdykoli a jakkoli, takže i „dostal“. Kdyby Kuciaka nechali žít a žádnému novináři u nás nebo na Slovensku se nikdy nic nestalo, určitě by se po čase našel někdo, kdo by si odplivl, že autorita českého prezidenta je tak nízká, že jeho sarkastickým výzvám k zabíjení novinářů nenaslouchají ani profesionální vrazi… Mimochodem, ta věta, kterou citujete, tedy že slovní napadání novinářů kvůli jejich práci jsou útoky proti svobodě slova, je svým způsobem šílená. Jen proto, že někdo v něčím žoldu – u nás už většina médií „jede“ v zájmu svých oligarchických vlastníků a různých nestátních sponzorů – umí dohromady sesmolit tři odstavce a má za to mít imunitu před kritikou, je neuvěřitelné… Novináři jako übermenschen. Koho by to kdy napadlo?

 

A do třetice mě překvapilo, jak rychle se objevila ta italská mafie. Jako by o ní najednou všichni věděli už dávno a úplně všechno. Pokud o ní ale všichni věděli, tak proč je Ján Kuciak mrtvý, proboha? Místo odpovědí už tu nevládní organizace pořádají demonstrace proti premiéru Ficovi, který pro změnu teatrálně předvádí hromady bankovek… Zvláštní.

 

Ne, vážně. Když nějaký novinář dělá poctivou investigativní práci, nebo když třeba jezdí někam do válek, tak přece musí vědět, do čeho to vlastně v konkrétním případě jde. A od toho se odvíjí i míra rizika, které v takových případech samozřejmě existuje. Tak to prostě je. Důležité je, že nikdo nikoho nenutí, aby něco takového podstupoval. Je to čistě dobrovolné rozhodnutí se všemi důsledky, které z něj plynou.

 

Teď se ale navíc už ukazuje, že pan Kuciak nebyl ani tak investigativec, jako spíš „skládal informace z otevřených zdrojů do zapadající mozaiky“, a že svého vraha nejspíš znal, protože ho pustil do domu a dal si s ním kafe, a že se o italské mafii na Slovensku už psalo mnohokrát a nikdy se nikomu nic nestalo… Počkejme si a uvidíme.

 

 

Olympijské hry skončily vítězstvím ruských hokejistů. Ti navzdory zákazu, aby jakkoliv projevovali své národnostní cítění, naschvál zpívali ruskou státní hymnu. Měli by za to být potrestáni? Jak vlastně vnímáte celou tu situaci kolem olympijského trestání Ruska za doping?

V první řadě je čirým zoufalstvím zakazovat vítězi zpívat svou národní hymnu. To totiž vypovídá mnohem víc o celém tom vedení Mezinárodního olympijského výboru než třebas o ruském dopingu nebo o „zpívajících“ hokejistech jako takových. Jistě, zařízli Rusy fakt dost, nepustili na olympiádu favority ve svých disciplínách, i když neměli s dopingem nic společného, nepustili tam ani většinu z těch, co je očistil mezinárodní sportovní soud, na rozdíl od třeba norských „astmatiků“… Prostě, snaha vyprovokovat Rusy k bojkotu byla a je až neuvěřitelná. Celou olympiádu to – spolu s „korejským sjednocováním“ – proměnilo v jedno velké politikum. Uvidíme, co bude dál. Mezinárodní antidopingová agentura WADA chce Rusku odebrat veškeré mezinárodní sportovní akce, a to snad počínaje rokem 2021. Takže plány jsou očividně velké, už připravené a dlouhodobé…

 

 

Rakouský kancléř Sebastian Kurz se v Moskvě setkal s Putinem a horoval za to, aby EU přehodnotila své vztahy vůči Rusku. Co to? Že by další agent Kremlu?

Jasný a velmi čitelný agent, který už dokonce odhalil své krytí, přinejmenším v podání našich novinářů, co je nikdo nesmí kritizovat. A k tomu ještě Kurz prohlásil, že mír v Evropě se dá zajistit jen spoluprací s Ruskem, a nikoli „proti němu“. Generálové NATO se musejí chytat za hlavu. Jejich šéf tuhle během tří dnů prohlásil, že Rusko je hrozbou, pak že není, a pak že zase je, a teď mu do toho chaosu ještě bude mluvit ten Rakušák?! A co víc, podpořil taky projekt Nord Stream II, v němž je silně zaháčkovaný rakouský ÖMV. Už předtím se ve stejném duchu ostatně vyjádřila i Angela Merkelová, protože německé koncerny jsou v Nord Streamu II taky až po uši. Čili jeden agent Kremlu vedle druhého a zástup se prodlužuje. Dokonce mám pocit, že se ve frontě začíná i předbíhat.

 

Ne, vážně, je až k neuvěření, že si bojovníci s „ruskými dezinformacemi“ a proti „ruskému vlivu“ a zastánci migrace nebo všech těch roztodivných genderových hejblat ani v nejmenším neuvědomují, jak kontraproduktivně působí. Osobně sice spoustu „jejich“ věcí umím pochopit, ale jejich podání napovídá, že si v nejmenším nepamatují hloupost komunistické propagandy a v podstatě ji dokonale recyklují. Ztratili poslední zbytky selského rozumu a nechápou, že si třeba za ten příliv „ruských agentů“ mohou jen a jen sami.

 

 

Co bychom v nejbližších dnech měli sledovat?

Zajímavé bude, jestli se noví agenti Kremlu dostanou k moci i po víkendových volbách v Itálii. Jean-Claude Juncker už ujišťuje, že je připravený na „nejhorší scénář“, a on přece ví, co říká. Takže čekejme další otřes v dalším zakládajícím členském státu EU… Ruští agenti se demokraticky dostávají k moci! Zrušme demokracii a volby!!

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB