Tereza Spencerová: Ruská krev v Sýrii a západní lhář



Wagnerova skupina v Sýrii foto prstc RT„Ano, zdá se, že nějací ruští žoldáci v Sýrii americkými bombami a raketami opravdu zabiti byli. A byla to nejspíš první ‚ruská krev‘, kterou Amerika v Sýrii prolila. Ale zatímco ruští nacionalisté, kteří by si to s Amerikou nejraději ‚rozdali bez rukavic‘, měsíc před prezidentskými volbami čísla přifukují a mluví až o šesti stech mrtvých, Kreml ani nedutá a tváří se, že se ho to nijak netýká, neb se soukromou armádou přece nemá nic společného.

 

 

Osobně si ale myslím, že nejblíž jsou ruské expertní zdroje, které mluví o maximálně dvaceti zabitých žoldácích,“ uvádí Tereza Spencerová k informacím o účasti soukromé armády kolem společnosti „Skupina Wagner“ na bojích v Sýrii…

 

 

Opět nám mezinárodně přihořívá, pokud jde o Sýrii. Emmanuel Macron má pocit, že Asad používá i nadále chemické zbraně, a pokud z pocitu bude jistota, udeří prý Francie na zařízení vyrábějící chemické zbraně. Jde o krok snažící se jen držet „červenou čáru“, nebo za tím lze hledat komplexnější záměr?

Všimla jsem si onoho Macronova výroku a pokrčila rameny. Přišel totiž pár hodin poté, co jeho ministr zahraničí otevřeně přiznal, že Paříž nemá žádné důkazy o tom, že by Damašek používal chemické zbraně, a pár dní poté, co sám Macron připustil, že zničení Libye bylo chybou, a to i chybou francouzskou, protože právě jeden z jeho předchůdců, Nicolas Sarkozy, byl snad hlavním strůjcem tamní „demokratizační“ tragédie, která ve finále zesílila migrační proud do Evropy. Mimochodem, absenci jakýchkoli důkazů o chemických zbraních používaných syrských režimem přiznává i šéf Pentagonu Jim Mattis. 

 

Co tedy v tomto francouzském zmatení hlasů a názorů znamenají Macronovy pohrůžky na adresu Sýrie, opravdu nevím. Nejjednodušším vysvětlením zdá se být očividná Macronova snaha opětovně pozvednout prestiž Francie, a to nejen v rámci Evropské unie, ale i v rámci světa, v němž chce být Paříž tak říkajíc „u všeho důležitého“. Je příznačné, že na jedné straně byl Macron v Pekingu a hodlá tam – podle svých plánů – jezdit každý rok, aniž by kritizoval tamní lidská práva, k tomu prohlubuje ekonomickou spolupráci s Íránem, a tak lze jeho „varování“ na adresu Sýrie vnímat jako svého druhu pokus o vyvážení politiky. Jako že se ještě úplně „nezaprodal“ – vždyť Čína je pro Ameriku „nepřítelem číslo jedna“ a o Íránu… darmo mluvit. 

 

V každém případě bych zrovna Macronovy „červené čáry“ až tak vážně nebrala. Koneckonců, francouzské firmy už s Teheránem po Obamově dohodě o íránském jaderném programu podepsaly dohody v řádech desítek miliard eur, budou dovážet i íránský zemní plyn, takže představa, že by Paříž nějak razantně vojensky vstupovala do Sýrie, která je blízkým, možná jedním z nejbližších spojenců Teheránu, a ohrožovala tak své vlastní zájmy, mi připadá iluzorní. Třeba si jen Macron dal bobříka, že každý den pronese nějakou „velkou věc“, aby byl vidět a slyšet… Víte, něco jako „pořád něco říkám, tedy jsem“.

 

 

V Sýrii údajně umřely desítky ruských žoldnéřů. Tedy neoficiálních vojáků stojících mimo struktury ruské armády. Lze uvažovat o podobném systému, jaký Putin údajně používá na Donbasu – tedy že příslušník ruské armády je formálně zbaven služebního poměru a jde „dobrovolně“ bojovat, kam armáda určí?

Takhle jednoznačně bych to neviděla. Ano, poprvé se o „Wagnerovi“ opravdu mluvilo ve chvíli, kdy „zelení mužíčci“ začali odzbrojovat ukrajinské jednotky na Krymu. To byla očividná „státní zakázka“. Dnes je ale Wagnerova skupina regulérní soukromá žoldnéřská armáda srovnatelná třeba s americkým Blackwaterem a mnoha dalšími. Faktem je, že v Sýrii působí někdy od roku 2015 a vesměs coby „strážní“ služba u některých ropných a plynových zařízení. Občas ale bojovala i po boku syrské armády nebo tamních místních „soukromých armád“, a to údajně u Palmyry nebo v Aleppu. A platí si ji podle všeho ruští oligarchové, kteří spolu se svými syrskými kolegy-oligarchy počítají s budoucími zisky ze syrských surovinových zdrojů. A platí pro ni totéž, co pro americké nebo jiné „soukromé armády“, tedy že stát za ně jakoby nenese žádnou odpovědnost, a tak mohou být na bojišti jeho „politicky beztrestnou“ prodlouženou rukou…

 

V čele „Wagnera“ prý stojí podplukovník specnazu v záloze Dmitrij Utkin. Původně pracoval pro ruskou skupinu Moran, která se specializovala na boj proti námořním pirátům, přičemž „Wagner“ byl kdysi prý jeho volací znak. Je vcelku zvláštní, že teprve letos v lednu se začalo mluvit o tom, že by se takové soukromé armády v Rusku měly legalizovat a příslušný návrh zákona teprve zamíří do parlamentu. Čili v Rusku sice mají kapitalismus a svobodné podnikání jako všude jinde, a vznikaly v něm tím pádem i „soukromé armády“, ale celý tento „sektor“ byl zatím po celé roky „mimo zákon“. Právně žoldáci neexistovali. Nebo se rovnou „nelíbili“. Proto byl třeba i tzv. Slovanský korpus, který v Sýrii působil před „Wagnery“ a byl jejich prototypem, pronásledován a jeho žoldáci ještě navíc snad i trestně stíháni za „námezdní boj“. 

 

Mimochodem, když jsem zmínila onu dosavadní nelegálnost „Wagnerů“ a dalších, stínová ekonomika prý v Rusku tvoří až neuvěřitelnou třetinu ekonomiky jako takové. Ale to je trochu jiný příběh…

 

Nicméně, k počátku vaší otázky. Ano, zdá se, že nějací ruští žoldáci v Sýrii americkými bombami a raketami opravdu zabiti byli. A byla to nejspíš první „ruská krev“, kterou Amerika v Sýrii prolila. Ale zatímco ruští nacionalisté, kteří by si to s Amerikou nejraději „rozdali bez rukavic“, měsíc před prezidentskými volbami čísla přifukují a mluví až o šesti stech mrtvých, Kreml ani nedutá a tváří se, že se ho to nijak netýká, neb se soukromou armádou přece nemá nic společného. Osobně si ale myslím, že nejblíž jsou ruské expertní zdroje, které mluví o maximálně dvaceti zabitých žoldácích. 

 

Spolu s tím však platí, že se USA náletem pokusily vymezit „hranici svého vlivu“ na surovinově bohatém východě Sýrie a všichni zúčastnění to pochopili. Přinejmenším pochopili, že „po dobrém“ to s Američany nepůjde. Nezapomínejme, že syrská armáda, íránské a šíitské oddíly, Rusko a další síly, kolik jich tam jen je, prozatím nechávaly americké jednotky, které jsou v Sýrii zcela ilegálně, vlastně na pokoji…

 

 

Naši umělci ve společnosti Petra Koláře a Marka Hilšera podepisují petici, která vyzývá Zemana, Babiše a Stropnického, aby přestali přehlížet Asadovo vraždění civilistů, ohradili se proti syrskému režimu a přestali ho svou politikou legitimizovat, protože už se nelze dívat na ty hromady dětských mrtvolek. Jak na petici zareagovat? Neměla by se kvůli sestrám Geislerovým a dceři Bolka Polívky velvyslankyně Eva Filipi urychleně balit a skočit do prvního letadla směr Praha?

Kdybyste mi o té petici neřekl, vůbec bych netušila, že něco takového zase vzniklo. A upřímně, ani nevím, co k tomu dodat. No tak pár lidí po sedmi letech válčení podepsalo petici na sedm let staré téma. No a? Mají na to svaté demokratické právo, ne? Stačí se umět podepsat. Ivan Gabal se s tímto svým „srdečním“ tématem – zrušit naši ambasádu v Damašku –  nedostal ani do Parlamentu, přesto je ale asi třeba na tomto mrtvém koni rajtovat dál a připisovat všechno zlo jen jedné, té Asadově straně konfliktu. Je legrační, že tím signatáři fakticky ze všech zel vyviňují nejen USA – to ještě chápu – ale i Daeš, Al-Káidu a tak podobně, čímž vlastně ve svém důsledku vyjadřují podporu terorismu. Mám dojem, že na podporu terorismu jsou u nás paragrafy. Ale na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát. 

 

Mimochodem, je to ale dost nuda, ne? Jezdit na mrtvém koni.

 

 

Nizozemský ministr zahraničí si vymyslel citáty Vladimira Putina o vytvoření „Velkého Ruska“. Je to legrační, nebo spíše vážné? A jinak, list Independent tvrdí, že Vladimir Putin je nemocný a nedožije se konce příštího mandátu. Vypadá Putin tak nemocně, nebo tu někdo vrtí psem?

Legrační bylo, když premiér Rutte sice měl lži svého ministra za „velkou chybu“, ale jinak jej označil za „důvěryhodného“. Západní politik, důvěryhodný lhář. Tak to jo, to jsem se fakt zasmála. Sice trochu křečovitě, ale zasmála. A vážné je to především kvůli tomu, že právě „ruskou expanzí“ státy NATO vysvětlují novou vlnu zbrojení a posilování jednotek na ruských hranicích, čímž samozřejmě vzrůstá teoretická pravděpodobnost vypuknutí války Západu proti Rusku. A pokud si západní politici argumenty pro takovou eskalaci vymýšlejí, jako je tomu v případě onoho nizozemského ministra, který mimochodem nakonec přece jen sám podal demisi, tak potěš pánbu. 

 

Jako by nestačil jeden smyšlený Irák a jeho „zbraně hromadného ničení“, které neexistovaly. Důsledky tehdejší lži a následné agrese pociťujeme dodnes, mimo jiné i hrozbou Islámského státu. Teď se ale lži, které mohou vést k válce, přesouvají citelně blíž k našim hranicím. Je dobré si toho ministra pamatovat, až zase podobnou písničku spustí nějaký jiný západní politik, ty naše samozřejmě nevyjímaje… Mimochodem, připadá mi dost bizarní, že spousta českých politiků vylhanou americkou agresi proti Iráku podporovala, a teď to, v případě Ruska, dělá zase… Je to trapné, ale na druhou stranu i důsledné. To se jim zase musí nechat. Nejsou to žádné korouhvičky! Budu se radši mýlit s USA, než mít pravdu s Ruskem, jak kdysi prohlásila paní Šiklová… 

 

A co se týče Putinova zdraví, tak opravdu nevím, jak na tom je. Ale ani bych se nedivila, kdyby se roznemohl – vždyť si jen v duchu spočítejte, co všechno ten „Génius zla“ ve světě každou hodinu každého dne a rok za rokem musí páchat! To by musel být opravdu superman, aby to všechno zmáknul, vydržel a ani jednou za čas nepadl vysílením…

 

 

Andrej Babiš je podle slovenské justice právoplatně evidovaným agentem StB. Vadí vám to?

No, on ten slovenský soud ve skutečnosti rozhodl, že slovenský Ústav pameti národa je archivní institucí a jako takový jej prostě nelze žalovat za to, že někoho neoprávněně vede ve svazcích StB. Čili je to trochu jinak, než hlásají titulky v našem mainstreamu. Ale, upřímně řečeno, i kdyby agent byl, tak je mi to už – po více než čtvrt století od Listopadu – skoro jedno. Mimo jiné i proto, že agenty StB najdete třeba v Evropském parlamentu a vlastně kdekoli „tam nahoře“, napravo nalevo, kam se člověk podívá. „Sestřelit“ kvůli tomu jen Babiše a ostatní nechat u koryt a rozhodovacích pravomocí – na principu „zlý agent StB, hodný agent StB“ – by mi připadalo krajně trapné. 

 

 

Kde se vzala, tu se vzala, rozhořela se v Česku debata na téma referendum o vystoupení z EU. A proevropská média, tedy v zásadě všechna, se předhánějí v katastrofických odhadech, jak by s naší zemí odchod z EU zamával. Že by to prý byla nejhorší katastrofa za posledních 100 let. Jak tuto debatu vnímáte? A jak vnímáte slova například Petry Procházkové, že mnoho voličů je tak blbých, že nejsou schopní rozhodnout o tak odborné otázce, jako je vystoupení z EU?

Osobně bych řekla, že když se někdo z Prahy rozhodne odstěhovat třebas do Brna, nikdo by mu posléze neměl bránit v tom, aby případně dal výpověď, zpřetrhal všechny tamní ekonomické i lidské svazky, které se mu podařilo navázat, a vrátil se zpět začít od nuly do Prahy. I kdyby tím přišel o nějaké peníze a bůhví co ještě. (Mimochodem, pro Brňáky to obráceně platí úplně stejně.) Nejde mi zkrátka do hlavy argument, podle něhož byl národ dostatečně inteligentní, aby do EU v referendu vstoupil, ale vzápětí podle všeho zblbl natolik, že o vystoupení už rozhodovat nesmí. To je přece hodně divné, slušně řečeno.

 

Každý, kdo argumentuje posledními sto lety, se samozřejmě vystavuje riziku, že vystoupení z EU srovnává s protektorátem, Lidicemi, Terezínem, urválkovskými procesy, ruskými tanky na Václavském náměstí… Proboha. Méně demagogie, palcových titulků a aspoň zbla racionality, prosím!

 

Osobně neumím na otázku Czexitu odpovědět. Na jednu stranu cítím sounáležitost s Evropou, ale to mě přepadá hlavně, když jsem třeba na Blízkém východě a potkám se tam s nějakou „bledou tváří“. S Evropanem si člověk rozumí mnohem víc než třeba s Američanem nebo Australanem, plusovou výjimku občas umějí vytvořit Kanaďané. Nevím, co by Českou republiku po vystoupení z EU čekalo, ale vzhledem k tomu, že dnes se vše přepočítává na peníze a ekonomiku, tak asi nic moc zásadního by nepřišlo. Možná bychom kvůli úbytku unijních peněz měli míň akvaparků, ale to záměrně zjednodušuju. Protože jsme přívažek německého průmyslu, jakousi xtou provincií Německa, a na tom by se asi nic moc nezměnilo. Možná ale ano, a to já opravdu nevím. Na druhou stranu platí, že pidistát, jakým je Česko, nemá žádné dobré možnosti svobodné volby. Za každá nezávislý krok něčím zaplatí. A dává smysl spojovat se s nacionalistickými státy typu Polska a Maďarska, nebo na tom budeme ve finále jen biti? Nicméně žádné dobré volby dnes podle mého nemá skoro žádný stát Evropy. Síla je jen v jednotě a proto se mi EU jako idea silné a sebevědomé Evropy líbí. Ale současně platí, že „bruselští“ jsou už tak mimo poslední zbytky selského rozumu, že je možná lepší uprchnout a na rizika nehledět… 

 

Je to zkrátka složité, rizikové, ale představa, že moudřeji o tom rozhodne někdo „tam nahoře“, koho si ti „hloupí“ lidé „tam dole“ moudře zvolili, zatímco ti samí lidé, občané, kteří si ty „moudré“ tak „moudře“ zvolili, do toho nemají co mluvit, se mi příčí. Tady končí demokracie. A začíná Půlnoční království. 

 

 

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Žádná velká plánovaná akce na obzoru není, ale jistě bude dost zajímavých událostí neplánovaných…

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB