Tereza Spencerová: Řeči o „české ostudě ve světě“ mají jen a jen degradovat Zemana

Zeman Miloš foto UN orgDalší státy se odtahují od Spojených států a posilují partnerství s Čínou či Ruskem. Trump dělí svět na silné státy, což je Rusko a Čína... a na zbytek. „USA se role našeho loutkovodiče dobrovolně zříkají a nepokrytě dávají Evropě najevo, že se může stát ekonomickou (a doufám, že jen ekonomickou) obětí Ameriky. A je zajímavé sledovat, jak se s tím EU vypořádává.

 

 

 

Donald J. Trump se podivil, proč do USA chodí tolik migrantů z „prdelí světa“, jako je Haiti nebo země Afriky. To slovní spojení v originále znělo „shithole country“. Jak celá aféra probíhá a jak skončí? Je to rasistický výrok a je Trump rasista? Co všechno to v USA způsobilo? Jak to asi teď bude vypadat, když USA budou potřebovat něco od nějaké takové „prdele světa“? 

Mám dojem, že domácí, tedy americký vývoj kolem oněch „prdelí“ je jaksi už klasický, čili Trump říká, že nic takového neřekl, a média tvrdí, že ano. Politici se tam o to budou takhle přetahovat ještě pár dní, protitrumpovská americká média s tím vydrží možná ještě pár týdnů, než jim Trump nabídne nějaké nové sousto. A z něj určitě zase něco „třaskavého“ vypadne, na to už si člověk může skoro vsadit. On je prostě takový.

 

A jestli je Trump rasista, nebo není? Nevím. Podle mého totiž jen nahlas řekl, co si mnozí západní politici myslí, ale současně vědí, že se to nahlas říkat nemá, neb by před určitou částí společnosti nevypadali pěkně, umytě, civilizovaně a jako že umí jíst příborem. Ale ruku na srdce: nelze přece podporovat různé diktátory, vojensky ničit a ekonomicky drancovat třeba blízkovýchodní nebo africké státy a přitom o nich mít nějaké vysoké mínění, natož k nim propadat nějakou otcovskou láskou. 

 

Samozřejmě, zajímavější by byla právě diskuse o tom, do jaké míry Spojené státy a Západ obecně svou politikou k proměně mnoha států v „prdele světa“ přispěly, ale nad tím se v současné Americe – nebo i v Evropě -- pozastavuje jen pár komentátorů na portálech, které mají k mainstreamu, a tím pádem i k masovému čtenářstvu, daleko. 

 

Nicméně, znovu, je to jen další uměle našlehaný skandál. Po roce ve funkci už přece víme, že je Trump tlučhuba a má rád velká slova. Je takový a jiný nebude. Na pozici Spojených států vůči „prdelím světa“ to ale nic moc nemění a nezmění. Pár „dotčených“ zemí si sice povolalo americké velvyslance, aby jim „vyjádřilo protest“, ale tím to také končí. Pokud USA budou po některé z těchto zemí něco zásadního chtít, tak využijí stávajících dohod, nebo si to znovu zaplatí do kapes tamních politiků jako v mnoha dosavadních případech, nebo ty země – jako tradičně – něčím zastraší. Anebo také narazí, protože přibývá zemí, kterým je už fakt jedno, co si „nějaký prezident v Bílém domě“ mele, neboť už programově a s ohledem na realitu naší současnosti vystupují z americké sféry vlivu a začínají se orientovat třebas na Čínu… Trumpova slova jsou prostě jen slova a sama o sobě žádný praktický dopad mít nebudou. 

 

 

Když už jsme u toho, jak jsou kde jaké země vnímány... Když jste byla posledně v Sýrii, jak tam byla přijímána Česká republika? A jak nás obecně vnímají v arabském světě? Různí experti nás varují, že díky obrazu Miloše Zemana, který šíří Al-Džazíra, nás arabský svět nenávidí. Ale na druhou stranu, čeští protiimigrační aktivisté doufají, že právě proto, že Zeman říká „nechceme islámské migranty“ a „islám je anticivilizace“, máme jistotu, že k nám žádní migranti z islámských zemí nebudou chtít jít. Funguje nám tady ten efekt „strašidlo Zeman“ tak, jak si Zemanovi fanoušci přejí? 

Upřímně řečeno, při své poslední, prosincové, návštěvě Sýrie jsem se s nikým o České republice ani nebavila, takže můžu jen předpokládat, že naše postavení je v obecném povědomí setrvalé – jsme malá země, někteří Syřané (nebo i občané jiných blízkovýchodních zemí) nás možná dodnes budou znát tradičně spíš jako Československo, další pak díky některým slavným fotbalistům, protože fotbal je tam na úrovni náboženství, ti starší si možná vzpomenou na tradiční a slavné značky typu Zetor nebo Jawa a přitom budou škodovku považovat za německé auto, protože přece patří VW. A jen pár politiků a intelektuálů v Sýrii bude mít povědomí o tom, že tam celou dobu války máme funkční velvyslanectví. Mimochodem, stejně „elitářské“ je třeba v Egyptě povědomí o naší egyptologii; troufnu si říci, že naši egyptologové jsou tady u nás mnohem známější než v samotném Egyptě. 

 

Budeme-li se bavit o Sýrii, tak zprávy Al-Džazíry tam žádný velký dopad nemají, protože je z Kataru a Katar financoval a vyzbrojoval Al-Káidu, která během války pozabíjela desítky a možná i stovky tisíc Syřanů. Čili zvěsti o prezidentu Zemanovi z produkce zrovna této televize tam projdou bez většího zájmu. Totéž ostatně bude podle všeho platit i pro další země regionu. Stačí sledovat tamní zpravodajství, abyste zakrátko zjistili, že první jsou domácí zprávy, pak informace ze zemí regionu a pak, někde ke konci, dokážou do dvou tří minut „nahustit“ celý zbytek světa. Ta zkratka bývá tak brutální, že ve většině případů fakt netušíte, „která bije“. A s tím Zemanem by ještě navíc museli začít vysvětlovat, co je to Česko a kde vlastně je… 

 

Proto asi budou mít smůlu i „bojovníci proti migraci“: zkrátka, jeho slova se k těm masovým „migračním“ uším prakticky nedostanou. Čili „strašidlo Zeman“ podle mého nefunguje. Současně ale platí, že džihádisté a různé islámské nadace informace ze světa monitorují, i kdyby jen přes sociální sítě, a tak se nedá vyloučit, že naše „strašidlo Zeman“ má v radikálních kruzích své „fanoušky“, kteří ho sledují. Jestli to znamená, že se k nám jednou vydají spáchat nějaký „kárný“ útok, nebo jestli zkusí Zemanem motivovat nové rekruty: „Jen se podívejte, jak je ten Západ na nás ošklivý“, nebo jestli jen mávnou rukou, tak to si netroufám odhadnout. I když, s přihlédnutím k našemu světovému významu, sázím na ono mávnutí rukou. 

 

 

Nejmenovaná česká novinářka viděla dokument „Slzy Sýrie“, v originále „Cries from Syria“. A byla otřesena a plakala, napsala na sociální síť. Jak poznamenala, cítila z toho, že za zobrazené zlo a utrpení může Asad. Je to kvalitní dokumentární film, pro případ, že by na něj čtenáři narazili? A asi se to nedá úplně shodit ze stolu, protože neustále slyšíme zprávy, že ruská letadla spolu s Asadovými oddíly vraždí civilní obyvatelstvo. Právě teď. Co k tomuto říci? 

Ten film jsem zatím neviděla, ale natočil ho ruský emigrant Evgeny Afineevsky, který přes dlouholetý pobyt v Izraeli doputoval do USA a před třemi lety už získal spoustu mezinárodních cen i oscarovou nominaci za dokument o ukrajinském Majdanu nazvaný Winter on Fire. V něm za všechno může klasicky Putin, takže jestli v Slzách Sýrie za všechno může Asad, asi se mu znovu podařilo „umělecký záměr“ bezezbytku naplnit. 

 

Nicméně, nemohu s vámi souhlasit v hodnocení informací o Sýrii. Aktuální pokrytí syrské války v západním mainstreamu se totiž ani v nejmenším neblíží hysterii, která tu panovala třeba v roce 2016, kdy syrská armáda se svými spojenci a ruským letectvem osvobozovaly východní Aleppo. Džihádisté v provincii Idlíb si před pár dny dokonce postěžovali, že na ně syrská armáda prý znovu použila chlór. Je to bezmála rok, co Trump na podobné obvinění ještě reagoval jakýmsi teatrálním „kárným“ raketovým útokem na namátkově vybranou syrskou leteckou základnu, a byla toho „plná telka“. Ale teď už to snad nikoho ani nezajímá! Džihád, který se podobnými obviněními vždy domáhal ochrany Západu v situacích, kdy mu na bojišti už teklo do bot, najednou zůstává na holičkách. Je to divné a nečekané. Opravdu po šesti letech všemožné podpory necháme my, civilizovaný a demokratický Západ, Al-Káidu a další své „umírněné“ teroristy na pospas Asadovi a jeho armádě? Měli bychom se stydět! 

 

Ne, vážně. Novinkou je plán, který aktuálně oznámil americký ministr zahraničí Rex Tillerson – americká armáda prý v Sýrii zůstane natrvalo, bez časově omezeného horizontu, ale namísto „boje proti terorismu“, který měl až dosud americkou ilegální vojenskou přítomnost v Sýrii jaksi legitimizovat, bude pozornost upřena na boj proti íránskému vlivu a na „zajištění konce Asadova režimu“. S šestiletým zpožděním tak USA konečně odkrývají karty a „na férovku“ bez obezliček oznamují, že smyslem je další „změna režimu“. Přitom v těchto dnech ve Washingtonu „vyběhli“ s delegací „umírněných“ džihádistů, kteří tam přijeli žadonit o zbraně, a včera USA dokonce oznámily, že nebudou bránit syrské Kurdy v Afrínu před tureckou invazí. Čili účinně se zbavují spojenců v Sýrii, a přitom bez nich chtějí vytáhnout proti Íránu a sesadit Asada? Páni! Americký postup v Sýrii se, eufemisticky řečeno, dostává mimo rozsah běžného chápání… 

 

 

Pákistán, Írán, Čína, Turecko, Rusko... Mocenskou osu, která se už zcela vyhýbá Západu, jste rozšířila o Pákistán. Dosavadního amerického spojence. Kam až se podle vás dostane současná americká administrativa v odpuzování svých dosavadních spojenců? Možná to někdy může vypadat tak, že z politiky DJT má největší prospěch Čína. Nejen na Blízkém východě, ale i v těch „prdelích světa“, kam dodává investice i pomoc. Samozřejmě, ne zadarmo a bez očekávání výhod. 

Kam až Donald Trump v odpuzování spojenců dojde, netuším. Ale připomínám, že v jeho vidění světa existují vlastně jen silné státy, tedy Čína a Rusko, a všechny ostatní země jsou vnímány jako slabé a jako takové se dostávají do pozice „kořisti“. Nebo jinak, jsou jaksi „zbytné“. Čína s Ruskem to pochopily tak, že se musejí dále sbližovat a v mnoha případech dokonce utvářet skutečnou alianci. A mnohé menší státy, byť ekonomicky silné – jako třebas ty v jihovýchodní Asii – zase pochopily, že se USA stahují a s Obamovým „pivotem na Východ“ je konec. A tak se přiklánějí k Číně. V této oblasti teď právě kvůli „regionálnímu pohybu“ stojí mimochodem těžká volba před Austrálií – má zůstat s USA, nebo se se sousedy vydat k Pekingu? Austrálie kvůli své poloze musela vždy svou politiku balancovat, ale nyní ji ono osudové rozhodnutí už prostě nemine. Bude zajímavé sledovat, jak se právě tato „západní výspa“ v oblasti s tímto problémem popasuje. I když, kdybych si měla tipnout, ve finále zvolí přežití. Tedy Peking před „směřováním na Západ“. 

 

Pak jsou tu třeba země Blízkého východu, které mají už plné zuby amerického válečnictví a chaosu a snaží se ve stále větší míře vymaňovat z amerického vlivu. Trumpova politika, která právě v této oblasti připomíná ze všeho nejvíc jen zmatené těkání, jim to výrazně usnadňuje a otevírá do široka dveře pro Rusko a Čínu. 

 

A je očividné, že nějak na současný vývoj bude muset zareagovat i Evropa. Myslím tím, že bude muset definovat své skutečné zájmy, protože dosavadní, dekády trvající bezduché následování Spojených států už prostě nebude možné – USA se role našeho loutkovodiče dobrovolně zříkají a nepokrytě dávají Evropě najevo, že se může stát ekonomickou (a doufám, že jen ekonomickou) obětí Ameriky. Ostatně, jako každá jiná „prdel světa“. 

 

A je zajímavé sledovat, jak se s tím EU vypořádává. Emmanuel Macron odjel do Pekingu uzavírat obchody a mlčet o lidských právech. Německo zatím horko těžko sestavuje vládu, takže aktuálně není akceschopné. Ochromenou Itálii čekají volby, které mohou tamní stávající finanční a politickou krizi jen prohloubit. Británie dál neví, kudy kam, jestli tedy vystoupila z EU, nebo ne, zatímco EU si neví rady s tím samým problémem, jen z druhé strany. Střední Evropa dál odmítá migranty, kterých prý do Německa přijíždí stále méně, ale zato se násobí jejich počty třeba ve Španělsku, takže nula od nuly pošla. Bude fuška dát tomu všemu nějakou „štábní úpravu“ a hlavně smysl, natož se racionálně dohodnout na nějakém společném směřování. 

 

 

Západní média straší celý svět Milošem Zemanem. Že prý by jeho zvolení oslabilo vazbu Česka na Západ a naopak, EU by si oddychla, kdyby šel ve druhém kole voleb do háje. Jak vnímáte tuto péči o naši zemi? 

Většina autorů takových článků jsou buď Češi, kteří se pohybují v prostředí „pražské kavárny“, nebo opravdu zahraniční zpravodajové, kteří se ovšem pohybují v tom samém prostředí, tedy mezi lidmi, kteří jim hravě vysvětlí, jak mají naši realitu „správně vidět“. Česká republika bohužel není nijak exponovaná destinace, kam by se posílala skutečná novinářská „esa“. A ti, kteří už u nás z různých důvodů skončili, vědí, kde jsou, a proto se ani nenamáhají skutečně pracovat. Bohatě jim coby zdroje postačí přátelé od stolku s kávou nebo klidně i něčím ostřejším. Proto jejich hodnocení situace vyznívá tak, jak vyznívá. Nijak bych to nepřeceňovala. Pokud ale máme být sebevědomým státem, a to by se mi opravdu líbilo, tak by nás nějaké texty v zahraničních novinách fakt neměly rozházet.

 

A všechny ty řeči o „české ostudě ve světě“, které mají jen a jen degradovat Zemana, taky neberu nijak vážně. Vezměme si třeba jen toho Trumpa. Je to eufemisticky řečeno neřízená střela a můžu si o něm myslet spoustu věcí, ale přiměje mě to k tomu, abych třeba přestala nosit americké džíny, sledovat americké filmy nebo poslouchat americkou muziku jen proto, že Trump „dělá Americe ostudu“? To mě nikdy ani nenapadlo. 

 

 

Co bychom v příštích dnech měli sledovat, pokud nás třeba přestane bavit prezidentská volební kampaň? 

Přebít naši vcelku brutální prezidentskou kampaň nějakým „světovým“ tématem je opravdu těžké. Ve srovnání se soubojem Zeman–Drahoš všechno bledne a ztrácí smysl. Tak si to ještě pár dní užijme, přežijme to v duševním zdraví; a pak se uvidí. 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB