Naomi Kleinová: Levice je až příliš bázlivá

Email Tisk PDF

Naomi-Klein foto Kourosh KeshiriSvou knihou Bez loga pomohla Naomi Kleinová (na snímku) nastartovat protiglobalizační hnutí. O dvacet let později vysvětluje své názory na hamburský summit G20, současnou generaci demonstrantů nebo na Donalda Trumpa a jeho chování v kritických situacích. 

 

 

 

Paní Kleinová, Donald Trump je ve funkci už více než půl roku a stále čekáme na to, až se situace kolem něj zklidní. Prezident je ale dál popudlivý a egomaniakální. Takřka každý den na Twitteru odpaluje nové a nové tirády. Už jste si na to zvykla?

Jeho tweety mě už nešokují, ale připadá mi hodně neuvěřitelné, že mu lidé, které má kolem, stále ještě neřekli, aby s tím přestal. Svou novou knihu jsem Kleinová Bez loganapsala především proto, že mám obavy, co by se pod Trumpovým vedením mohlo stát během významné vojenské eskalace nebo finanční krize. 

 

Máte za to, že je Trump neřiditelným prezidentem, nenaslouchá svým poradcům a jako takový je bezpečnostním rizikem?

Ano, současně ale neberu všechny ty analýzy, podle nichž mu jeho poradci doporučují, aby se přestal rozptylovat a soustředil se na politiku. Spousta témat, která postuloval republikánský kongres i Senát, je totiž v přímém rozporu s tím, na čem Trump loni kandidoval a zvítězil. Příkrov Trumpových dramat, intrik a tweetů proto té straně svým podivným způsobem pomáhá.

 

Prohlásil, že změny klimatu jsou podvod, který vymysleli Číňané. Je to součást této strategie?

Republikáni o změnách klimatu říkají podobné pitomosti. Nejradikálnějším krokem, který Trump v tomto směru podnikl, bylo jmenování Rexe Tillersona, který vedl ExxonMobil a strávil v něm 41 let, do funkce ministra zahraničí. Šokuje mě, že je právě Tillerson často považován za největšího intelektuála v celém Trumpově kabinetu. Otázka klimatu je přitom pro republikány určitým dilematem. Pokud je totiž změna klimatu realitou, pak by museli okamžitě nechat všeho, co až dosud dělali. Nicméně slova jako „řízení“, „regulace“, „zdanění“ nebo „investice“ Republikánské straně znějí všechna jako nadávky. 

 

Jaké to má důsledky? Budeme se muset nyní se změnami klimatu potýkat bez pomoci Spojených států?

Nikoli bez USA, ale bez Washingtonu. Jakmile Trump oznámil, že odstupuje od Pařížské dohody, některé jiné vlády projevily své ambice, a co je důležitější, podobnou tendenci lze na lokální úrovni vidět i v samotných USA. Mnozí starostové nyní slibují, že povedou svá města na stoprocentně obnovitelných zdrojích – například Pittsburgh chce tohoto cíle dosáhnout do roku 2035. Jsou to skvělé plány. Je očividné, že by takovému směřování výrazně napomohla federální uhlíková daň. Bylo by chybou tvrdit, že USA boji proti změnám klimatu nijak nepomáhají, a nepodívat se přitom například na to, co se nyní odehrává ve státech New York, Kalifornie a jinde. 

 

Tvrdíte, že problémy globalizace by se měly řešit důrazem na znárodňování. Není to přílišné zjednodušení?

Nechat co nejvíce zdrojů, obzvláště těch energetických, pod veřejnou kontrolou, dává smysl. V Německu se tak už stalo ve stovkách měst. V rámci přechodu na obnovitelné zdroje se energetika dostává pod správu magistrátů, takže obyvatelé měst už nemusejí komusi cizímu odevzdávat zisky z produkce energií. Totéž platí pro Velkou Británii po třech dekádách po privatizaci železniční dopravy. V mnoha případech není řeč o státním vlastnictví, ale o vlastnictví veřejném na principu komunitního modelu – komunitní vlastnictví, různé struktury vlastnictví a více decentralizace. Neoliberalismus je v krizi. Je v ní od roku 2008, od finanční krize. 

 

Proč ale neexistují alternativní ideje, které by byly s to neoliberalismus nahradit?

Neoliberální projekt se nikdy nevztahoval jen na privatizaci, deregulaci, snižování daní a škrty v sociálních výdajích. Soustředil se kolem ústřední myšlenky, že neexistuje alternativa. A když přišlo na možné předkládání jiných vizí, byla levice vždy až příliš bázlivá. Nyní tu ale máme generaci mladých lidí, kteří nikdy nebyli vystaveni té propagandě, kterou zažila generace moje. Celý jejich dospělý život se odehrává po finanční krizi, jejich dospívání doprovázel kapitalismus v krizi a jeho obhájci prchající na všechny strany.

 

Někteří z mladých lidí, o nichž mluvíte, demonstrovali proti summitu G20 v Hamburku. Mají ve svých protestech pravdu? 

Podobná politická setkání se změnou klimatu nebo s jinými otázkami nikdy nic moc neudělala a obávám se, že tento hamburský summit nebude žádnou zvláštní výjimkou. Jsou to ale současně místa, na nichž lze Trumpovu administrativu konfrontovat. Třeba Emmanuel Macron se proti němu vymezil z marketingové perspektivy. Jistě, je velký rozdíl mezi tím, když říkáte: Udělejme z planety zase skvělé místo k životu, a tím, když máte opravdu razit příslušnou politiku. Přesto to byl okamžik odvahy, a když se vlády setkávají na summitu G20, měly by si dodávat odvahy navzájem, aby k dosavadním slovům dodaly alespoň něco hmatatelného. 

 

Před dvaceti lety jste svou knihou Bez loga pomohla nastartovat antiglobalizační hnutí. Dnes se už ale protesty proti důsledkům nekontrolovaného toku kapitálu staly svého druhu módou. Jak se vaše kritika dokázala stát součástí mainstreamu? 

Pojem „globalizace“ se mi nikdy nelíbil, protože vytváří dojem, že máte něco proti světu. Ve skutečnosti ale mluvíme o globalizaci určitého ekonomického modelu. Politická pravice si jím bere za rukojmí oprávněné frustrace z toho, že lidé ztratí práci, neudrží si životní standardy a nejsou s to ovlivnit směřování zemí, v nichž žijí. Právě na tyto pocity hrají Trump, „brexitáři“ anebo Marine Le Penová, přičemž je mixují s xenofobní nenávistí vůči čemukoli mezinárodnímu, s hypernacionalismem, toxickým odporem k imigrantům, odporem vůči OSN, vůči všemu globálnímu. Pravice tímto způsobem může postupovat, protože centristické strany upustily od své tradiční opozice vůči těmto typům politiky. Naopak, razí tuto agendu ještě dál, čímž vytvářejí vakuum, do něhož může pravice volně vstupovat. Je to velmi nebezpečné.

 

Proč tradiční strany vyklízejí tento prostor?

Myslíte, proč na nás stříkají slzný plyn pokaždé, když podobné otázky nadneseme? Je to triumf ideologického projektu, který dokázal zkolonizovat skoro všechny hlavní politické strany. Příčiny jsou jiné v Jižní Africe a jiné v Anglii a ještě jiné ve Spojených státech. Částečně jsem to popsala ve své knize Šoková doktrína. 

 

Co máte na mysli?

V uplynulých padesáti letech lidé v různých zemích volili politické strany, které slibovaly opak výdajových škrtů. Pak ale přišel šok, vesměs v podobě ekonomické krize. Některé vlády si musely pro půjčky zajít k Mezinárodnímu měnovému fondu nebo Světové bance a výměnou za to musely slíbit, že budou dodržovat podmínky těchto institucí. To je jedna z věcí, které mi v souvislosti s Trumpem dělají starosti – jeho administrativa deregulacemi bankovního sektoru a snižováním daní až do takové míry, že výsledkem bude masivní rozpočtová krize, vede USA k dalšímu ekonomickému šoku. A právě to se stává záminkou k prosazování ještě radikálnějších ekonomických modelů. Trump kandidoval se slibem ochrany sociální bezpečnosti, ale stačí jediná krize, aby řekl: Sorry, ale ten slib musím porušit. 

 

Opravdu věříte, že Trump razí tak komplikovanou strategii?

Bylo by naivní myslet si, že nechápe výhodnost krize. Jeho poradci otevřeně citují Machiavelliho a neustále kolem sebe házejí metafory o nutnosti „šokovat systém“. Svůj první velký obchod Trump uzavřel během dluhové krize New Yorku v 70. letech, do své administrativy natlačil pět bývalých vysokých činitelů banky Goldman Sachs (jeden z nich je ministrem financí), kteří bez prolití jediné kapky krve závratně zbohatli na krachu trhu s hypotékami. Má ministryni školství, která chce privatizovat veškerý vzdělávací systém v USA. Bylo by velmi nebezpečné považovat Trumpa za pitomce, který není s to mít žádný ucelený a jasný cíl. 

 

Trumpův vzestup vnímáte jako takřka nevyhnutelný důsledek neoliberálního projektu. Nebojujete pořád s tím samým starým nepřítelem?

Mnozí liberálové mají Trumpa za Marťana, který spadl odkudsi z nebe a nemá s námi ostatními nic společného. Nemyslím si, že je to správné. Vždyť to americká mainstreamová kultura vytvořila kontext, který je jako šitý na míru Trumpovi. Zpravodajství o volbách se ze všeho nejvíc podobá reality show. Je to celé jen o ratingu, politika a její obsah už tak zajímavé nejsou. Začalo to dávno před Trumpem. Pokud ale volby nejsou ničím jiným než infotainmentem, pak si v nich bude hvězda reality show vést mnohem lépe než tradiční politik, protože ten nemá příslušné schopnosti. Je tu navíc i jakýsi spasitelský komplex, který je budován kolem miliardářů typu Billa Gatese, Richarda Bransona, Michaela Bloomberga a dalších liberálních hrdinů. Stále více svých velkých problémů „outsourcujeme“ na nadace řízené miliardáři – pandemie, krachující školský systém – místo abychom je považovali za kolektivní problémy, které musí řešit demokracie.

 

Nestaly se tyto problémy ale jen příliš složitými a finančně nákladnými na to, aby je mohly demokratickými prostředky řešit státy se snižujícími se rozpočty?

To je mimořádně nebezpečná myšlenka. Lidé nedostávají šanci, nedostávají prostředky, nedostávají informace. Většina našich médií dnes už neplní svou původní povinnost informovat veřejnost o základních otázkách politiky, aby pak lidé mohli přijímat kvalifikované volby.

 

Zníte jako Trump, který si neustále stěžuje na „falešné zprávy“.

Neříkám tomu falešné zprávy, ale zprávy špatné. Kritizuji média přes dvacet let a nepřestanu s tím jen proto, že totéž zrovna dělá Trump.

 

Většina demokratických institucí v USA ale stále funguje. FBI, soudy nebo média jsou dál nezávislé. Podceňujete „má dáti, dal“ v rovnováze demokratického systému.

Soudy dokázaly zastavit jeho zákaz vstupu občanů některých islámských zemí do USA, ale jemu se podařilo dosáhnout jmenování soudce Nejvyššího soudu a možná si nakonec prosadí svou. Trump nešetří otevřeným obdivem k autoritářům ve světě, váží si jich víc než demokratických vlád. Na to, abyste byl autoritářský vládce, nepotřebujete být génius. Mnozí ze světových autoritářských vládců jsou jen ambiciózní idioti. Se stávající situací spokojení být nemůžeme.

 

Ve své knize píšete o vzestupu „superznaček“, které se staly důležitějšími než jejich vlastní produkty. Miliony pracovních míst byly outsourcovány do vzdálených zemí. Vrátí se tato práce někdy zpět?

Ona pracovní místa se nevrátí. Pro pracovní vyhlídky v 21. století je tu přesto mimořádná příležitost spojená s transformací naší infrastruktury a ekonomiky tváří v tvář klimatickým změnám, tváří v tvář krizi lidských práv souvisejících s rasovou nerovností v USA. Je tu mimořádná příležitost investovat do infrastruktury, která lidem zlepší život. Reakce na změny klimatu nabízí příležitost vytvořit miliony pracovních míst ve sféře obnovitelných zdrojů a jejich zefektivnění, při rekultivaci půdy či veřejné dopravě.

 

Co se musí stát, aby Amerika znovu nehlasovala pro Trumpa?

Odpověď má dvě roviny. Za prvé, lhal vám, když tvrdil, že ochrání vaše sociální zabezpečení a vaše zdravotnictví. Za druhé, musíme mít kandidáty, kteří opravdu zavedou univerzální zdravotní péči, zajistí, že vaše děti si budou moci dovolit studium na univerzitě, a investicemi do veřejné infrastruktury vytvoří obrovský počet pracovních míst. 

 

Mnohé Trumpovy voliče o práci připravila globalizace. Není to cynický důsledek vaší vlastní kritiky?

Jediným, kdo mluvil o voličích z dělnické třídy, byl Donald Trump. To je skutečná tragédie, a ne to, že právě oni mu dali svůj hlas. Je absurdní, že se právě Trump – ze své zlaté věže a ze svého zlatého trůnu – postavil do role zachránce dělnické třídy, ale současně to odhaluje, jak moc demokraté opustili obyčejné lidi. A mnozí z nich prostě jen chtěli ukázat Washingtonu prostředníček. Věřím tomu, že část Trumpových voličů stále lze oslovit. Půda je úrodná. 

 

Přeložila Tereza Spencerová.

 

Naomi Kleinová

(*1970) je kanadská novinářka, spisovatelka, filmařka a aktivistka. Podle Top global intellectuals of 2005 byla zvolena jedním ze 100 světových intelektuálů. Obsadila 11. příčku a byla tak nejvlivnější ženou mezi globálními intelektuály. V roce 2000 vydala svou první knihu No logo (česky Bez loga, Argo, Dokořán, 2005), v níž kritizovala koncerny za honbu za ziskem bez údajného ohledu na společenskou a ekonomickou situaci světa. V září 2007 vyvolala celosvětové diskuse knihou The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism (česky Šoková doktrína: vzestup kalamitního kapitalismu, Argo 2010), v níž mimo jiné kritizuje vládu prezidenta Bushe, která využila útoky z 11. září 2001 k privatizaci státních služeb a k poskytnutí většího vlivu soukromým společnostem. Před třemi lety následovala kniha This Changes Everything (Tohle mění všechno), v níž razí ideu, že svět může ustát rozvrat klimatu, pokud se ale zbaví kapitalismu. Ve své zatím nejnovější knize No Is Not Enough: Resisting the New Shock Politics and Winning the World We Need (Ne nestačí: Odpor vůči Trumpově šokové politice a ovládnutí světa, jaký potřebujeme), která vyšla letos v červnu, označuje Trumpův nástup do Bílého domu za triumf soukromých ekonomických zájmů nad společným dobrem.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB