Tereza Spencerová. Hrozí další velká válka, neb věci se prý mění

Email Tisk PDF

syrské letadlo ilustraceJe otázka, zda USA budou dále bojovat proti Daeši, nebo přistoupí k válce s Íránem, jak spekulují americká média. Tak hodnotí stav na Blízkém východě v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí Tereza Spencerová. Nijak však nepřeceňuje sestřelení dvou syrských stíhaček americkou armádou.

 

 

 

Proč najednou USA začaly sestřelovat syrská vládní letadla? Koho tím chrání? Jak ta zpráva asi souvisí s faktem, že mapa bojiště se silně mění – rozšiřuje se území ovládané vládou a smrskává to ovládané Daešem? To rozladění, které dává najevo Lavrov, je dle vás hrané, nebo by se mohlo stát něco opravdu zásadního, kdyby toto „střílení koroptví“ pokračovalo? Třeba sestřelem letounu USA... 

Je to opravdu trochu zamotané a mám dojem, že Rusko z toho má větší „hlavu“ než třeba Syřané a pestrá škála jejich regionálních spojenců. Když ruská armáda po sestřelení syrské stíhačky vypověděla dohodu o bezpečných letech pro americké letectvo nad Sýrií, fakticky poté už nemůže následovat nic jiného než sestřelování amerických stíhaček. Když se řekne A, musí následovat i B. Ale to by vedlo k rozpoutání války mezi Ruskem a USA. A to mi nepřipadá pravděpodobné, i když Australané, členové americké „koalice proti Daeši“, pro jistotu své stíhačky „uzemnili“. 

Pentagon taky válku s Ruskem nechce a ujišťuje, že on nic, on muzikant, který vlastně nechce válčit ani s tou Sýrií, ale když on ten pilot bombardoval „moc blízko“ od amerických Kurdů… Americká média spekulují o tom, že hlavním smyslem eskalace napětí je využít aktuální situace a rozpoutat válku proti Íránu – prý to chtějí nejrůznější Trumpovi poradci, kteří by tak rádi naplnili dávný sen izraelského premiéra Netanjahua vyslat místo sebe do války proti nenáviděnému Teheránu Spojené státy. Pentagon se ale staví na zadní a do žádné takové války jít nechce a prý to platí i pro jeho šéfa, ministra obrany Mattise, jemuž se jinak přezdívá „Šílený pes“. 

Takže uvidíme, co přinesou nejbližší dny; nebo konkrétně, zda se USA budou ještě zajímat o „boj proti Daeši“ nebo na teroristy „zapomenou“ a plně se zaměří na Írán. V každém případě se zdá, že jediní, kdo vypadají být v relativní pohodě a plní elánu, jsou Syřané. Jejich oddíly se slavně setkaly s iráckými na společné hranici, čímž potvrdily, že oblast, kterou dlouhé roky ovládali teroristé, je osvobozena. A především je v rukou místních sil, tedy ne v rukou třebas amerických. Bez ohledu na sestřelenou stíhačku jednotky syrské armády a různých milicí dál postupují k Dejrizoru a jsou už i na dohled od Rakká. Kurdské oddíly podporované Spojenými státy už jsou přímo ve městě Rakká čili osvobozování od Daeše pokračuje a bude zajímavé sledovat, jak se Kurdové s Damaškem dohodnou nebo nedohodnou o rozdělení moci v tomto regionu. Zatím to vypadá, že kdo si co rychleji osvobodí, bude to jeho. A s tím určitě nebudou všichni souhlasit, takže lze očekávat i boje o osvobozená území… 

Ale jak říkám, hlavní starosti mají Američané s Rusy, kteří se svými geopolitickými plány a úmysly dospěli až na pokraj vzájemné války. 

 

Bohuslav Sobotka jmenoval nového státního tajemníka pro evropské záležitosti. Aleši Chmelařovi je 29 let a do funkce postoupil z nižší pozice na Úřadu vlády. Je dobré, že je taková funkce obsazena tak mladým člověkem? Vyhovuje vám jeho životopis?

Prý studoval na pařížském Sciences Po a na Londýnské škole ekonomie a politických věd, je to bruselský thinktankista, mluví anglicky, francouzsky a německy… No, nevím, ale vyvolává ve mně dojem takového malého českého umělohmotného Macrona. Současně ale platí, že v úřadu vydrží asi jen do parlamentních voleb. Takže, i když je třeba fakt odborníkem na funkci, jejíž smysl jsem nikdy moc nechápala, je to vlastně naprosto zbytečná otázka. 

 

Také jste sledovala rozhovory Olivera Stonea s Vladimirem Putinem? Zaujalo vás něco konkrétního a meritorního? A také vám připadá, že tu bez ohledu na věcný obsah máme dvě skupiny občanů? Jedna křičí: „Hnus, že se to vysílá, je to propaganda, Stone Putina vůbec nekritizuje, příště rovnou vysílejte Kim Čong-una.“ A ta druhá: „VVP je skvělý a úžasný, zachránce světa, veliký státník a já se budu just dívat, abych naštval ty Votapky a Romanovy.“ 

Přiznám se, že jsem to neviděla. Znám ale Stoneovy jiné filmy, vím, jak se vyjadřuje o současné politice USA i Ruska, takže výsledek je asi očekávaný. Je jasné, že je tu spousta lidí, které ten film asi nadchl. A současně je zvláštní, že v demokracii existují „autority“, které by nejraději zakazovaly názory, které jim nekonvenují. Takže vlastně vystupují až diktátorsky či komunisticky. Ale co s tím? I když jsem první díl neviděla a nejspíš se nebudu dívat ani na další, považuji za naprosto přirozené, že je někdo, konkrétně Prima, odvysílala. Je to podle mého primární otázka svobody projevu. A samozřejmě asi i zajímavý příspěvek do současné „propagandistické“ války, kdy všechno, co říkáme „my“, je pravda, zatímco všechno, co říkají „oni“, je lež. Je zvláštní, že si ti „naši“ ještě pořád nepřipadají trapně. 

 

Přihodila se taková podivná věc. Že různé neziskovky nakládají u libyjských hranic migranty a vozí je do Evropy, je již známo. Nedávno se objevila iniciativa evropských občanů, kteří si chtěli z peněz, které mezi sebou vyberou, pořídit svou loď a „nakládacím neziskovkám“ v jejich činnosti bránit. Jenže internetová služba PayPal, kterou k vybírání peněz použili, jim smazala jejich účet, že prý je to „vyvolávání nenávisti“. Co na celou tu situaci říkáte? A jak obecně vnímáte to, co se odehrává ve Středozemí? 

Další otázka, kde musím říct, „nevím“. Netuším nic o iniciativě „evropských občanů“, kteří chtějí vyrazit na hladinu Středozemního moře, natož pak o reakci PayPal. Na druhou stranu už by nastal opravdový zmatek – libyjští pašeráci lidí předávají/prodávají svůj lidský náklad evropským neziskovkám, které spolupracují s italskou pobřežní stráží, do toho tam někde „brázdí hladinu“ unijní Frontex coby „stráž Evropy“ a vlastní libyjská pobřežní stráž, která taky dělá bůhsuď co; a do toho by ještě vpluli nějací „občané“, kteří by to vše, když už to tak hezky běží, chtěli harpunovat. A nezapomínejme, že tím samým prostorem ještě křižují lodě s bojovníky Daeše, kteří se přesouvají ze Sýrie a Iráku někam na sever Afriky… 

Svým způsobem je to celé poměrně šílené – organizace, které jsou vesměs placené z unijních fondů, dovážejí programově do Evropy týdně tisíce lidí ze subsaharské Afriky. OK. Je to divné, ale… vsadím boty, že kdyby neexistovala nějaká forma dohody mezi pašeráky lidí z Libye a evropskými neziskovkami, tolik lidí přes Středozemní moře nevyráží. Čili kdosi v Bruselu souhlasí s tím, že v Evropě je třeba desítek tisíc a ve finále stovek tisíc až milionů – protože řeč je o mnoha letech podobné praxe – aby… Aby co? Připadá mi to hodně nešťastné. Ne, že bych nechtěla pomáhat potřebným, ale lidé z Afriky, kteří se dokáží „proplatit“ až do Evropy, jsou právě ti schopnější, kteří by doma mohli svým komunitám nejvíc pomoci. Pokud je akceptujeme, znamená, že přehlížíme reálnou situaci v Africe, která podobné schopné „lídry“ nutně potřebuje. V Africe jsou stovky milionů lidí, pro něž není doma ani zbla naděje. Když jim dnes bereme jejich schopnější členy komunit, bude to ve finále jen mnohem horší, protože „na Evropu“ posléze půjdou všichni. Nejen ti schopní. 

 

Emmanuel Macron přesvědčivě vyhrál i parlamentní volby ve Francii. Merkelová je nadšená. Co nyní od Macrona, vyzbrojeného vším, co potřebuje, očekáváte? Uspěje? Jak dopadne? Stane se „sexsymbolem“, díky kterému lidé znovu uvěří v evropskou integraci, jak mnozí doufají?

Osobně jsem předpokládala, že Francouzi „vyváží“ Macronovo prezidentství tím, že v parlamentních volbách dají hlas někomu jinému. Po brexitu a Trumpovi moje další chyba úsudku. K volbám nepřišla ani polovina voličů, což znamená, že Francouzi do „demokracie“ hodili vidle. Trochu to oživilo mou letitou představu, co by se stalo, kdyby v demokratickém systému přišel k volbám jediný člověk. A celé by to svým hlasem rozhodl… Jsou takové volby ještě akceptovatelné? Nebo je to vlastně jedno, protože – přinejmenším v českém případě – je takřka lhostejné, kterou z „tradičních“ stran zvolíte, protože se všechny mačkají „uprostřed“ spektra a výsledek je pak beztak více méně stejný? 

No, ale k Macronovi – dostal demokraticky deficitní mandát, aby si dělal, co bude chtít. Zdá se, že pro EU není zrovna tím pravým, kdo udrží jednotu… A jestli pomůže alespoň Francii, aby alespoň ustoupila od kraje občanské války? Uvidíme. 

 

V Londýně vjel bílý muž mezi skupinu muslimů. U Calais devět Eritrejců chtělo zastavit kamion, tak mu postavili do cesty zátaras, kamion vzplál a řidič uhořel. V Paříži džihádista schválně vrazil do policejního auta, přičemž své auto měl nacpané výbušninami. A v Bruselu na nádraží chtěl džihádista zabíjet, ale byl to nějaký trouba a ani se nezvládl odpálit. Trochu veselo na posledních pár dní. Máte k těm činům nějaké poznámky? 

Budu se jen opakovat. Zatímco americké a „koaliční“ letectvo v „boji proti Daeši v Iráku a Sýrii“ za poslední měsíc zcela beztrestně zabilo něco přes sedm stovek civilistů, tak jsme na tom pořád dobře. Ještě nikdo z islamistů nám pořád – dejme tomu za posledních dvacet třicet let našich masakrů – neodpověděl na principu „oko za oko, zub za zub“. V Iráku naši bushovští „demokraté“ pozabíjeli nebo způsobili smrt 1,3 milionu lidí. To je vyzmizíkovaná celá Praha… 

Na onom útoku v Londýně mě „pobavilo“ snad jen to, že, když není pachatelem muslim, se všichni ošívají použít slovo „terorismus“. Když bombarduju a vraždím lidi po stovkách, je to demokracie; když se nějaký islámský fanatik někde v Evropě pokusí odpálit, je to nepřijatelný terorismus; a když se k odvetě rozhodne bílý terorista, je to maximálně zločin z nenávisti… 

Obecně nicméně podle mého platí, že i když napětí – přinejmenším v některých oblastech Evropy – citelně roste, ke skutečné krizi či válce máme ještě daleko. 

 

Když se podíváte na výsledek jednání Donalda J. Trumpa s Petro Porošenkem, jaký dojem z toho máte? Každopádně, Porošenka těšilo, že se s DJT setkal dříve než Putin... 

Dojem je matoucí. Ukrajinská média nejprve s odvoláním na média americká připouštěla, že to bylo jen jakési setkání, aby se Porošenko mohl s Trumpem nechat vyfotit, protože ze dvou minut rozhovoru prý Trump mluvil necelých dvacet vteřin a pak už povídal jen Porošenko. Česká média už – pro udržení image – citovala jen Porošenka, podle něhož Ukrajina „získala silnou podporu“ Američanů. Reuters citoval Trumpa, který chce mír na Ukrajině, ale nezmínil, jak na to. A nakonec Porošenko slavně oznámil, že Ukrajina bude z USA dovážet uhlí a zkapalněný zemní plyn, což značí, že při nákladech na dopravu budeme sledovat nejdražší suroviny v dějinách lidstva. V souvislosti se zkrachovalou Ukrajinou a Trumpovým „ani kuře nehrabe zadarmo“ je to fakt zábavná představa. Čili myslím, že nejdůležitějším je asi opravdu to, že se Porošenko setkal s Trumpem dřív než Putin. Kolik hladových a nezaměstnaných Ukrajinců to potěší a zasytí, nevím. 

Lze přitom očekávat, že o míru na Ukrajině nebude Trump jednat s Porošenkem, ale právě s Putinem. Pokud se nějak dohodnou, Porošenkovi pak budou předány vzkazy, co má nebo nemá dělat. A ještě před jejich setkáním na summitu G20 chce francouzský Macron svolat „normandskou“ čtyřku, která nikdy nic moc nevyřešila… 

 

Na závěr tradiční otázka: Co bychom měli v příštích dnech sledovat? 

Zkusme přežít ta vedra a pak uvidíme… 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři