Tereza Spencerová: „Blbiny“ a realita dneška

Email Tisk PDF

mládež ilustraceTereza Spencerová v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí dává podrobnosti i o dohodě o bezvízovém styku mezi EU a Ukrajinou a dává též najevo, co si myslí o české mládeži.

 

 

Stalo se realitou, že Evropská komise zahájila řízení proti České republice, že odmítla přijmout uprchlíky stanovené kvótami. Naše vláda se rozhodla neustupovat i za cenu toho, že budeme platit pokutu. Prezident Zeman dokonce použil slova, že kvóty jsou narušením naší suverenity a že, kdo se sklonil jednou, skloní se vždy. Jsou tak dramatická slova na místě? Je postup naší vlády správný? Jinak, prý je tu takový fígl, který použili Slováci: Když vezmete 1 procento určených migrantů, tak vás Brusel zatím, zatím nechá být... 

Správný, nesprávný; to asi záleží čistě na úhlu pohledu toho kterého člověka. Mně osobně spíš přijde jaksi podivné, až neuvěřitelné, jak se naše prounijní strany před volbami pustily do Bruselu v nijak neskrývané snaze přetáhnout voliče od menších stran, které se na boji proti migraci profilovaly. Ale co budou dělat po volbách, když se jim případně podaří sestavit vládu? Vždyť třebas Sobotka je v poslední době s Junckerem „jedna ruka“, a tak bych na nějaký jiný než hraný rozkol mezi Prahou a Bruselem nesázela. Zkrátka, poslední kroky českých politických „elit“ mi přijdou krajně nedůvěryhodné. Tím spíš, že verdikt o trestu může přijít až za pár měsíců nebo třeba i let, takže jupí, „dělejme si co chceme“, máme bianco šek. 

Pravidla s oním jedním procentem přijatých migrantů neznám, ale pokud je to „tak prosté, milý Watsone“, tak je očividné, že sám „Brusel“ je jedna velká fraška – pokud po mně někdo bude chtít, abych k jeho spokojenosti splnila pouhou jednu setinu jeho požadavků, tak nutně musí být blázen, který na jedné straně (pro jistotu) nechce reálně ublížit, protože by mohl sám zplakat nad rozlitým mlékem, ale současně vyžaduje, aby se všichni alespoň formálně tvářili, že král je oblečený. O to víc mi pak celý ten pompézní brajgl s „odbojem“ proti Bruselu připadá ještě podezřelejší. 

A to, že si ČSSD do čela strany nově dosadila rychlokvašeného „plzeňského právníka“ Chovance, který se byť i na jediného migranta tváří jako vrah a nejradši by „lidu rozdal zbraně“, celý ten bizár jen podporuje a vypovídá o té straně víc, než by asi bylo zdrávo. „Muž tvrdé ruky“ a šéf silového resortu v čele ČSSD. Na co se asi můžeme těšit? Nicméně, nemyslím si, že by to sociální demokraty před volbami mohlo nějak výrazněji „zachránit“. 

 

Kdo chce víc, nemá nic, řeklo by se nad postupem Theresy Mayové při britských volbách. Co říkáte na jejich výsledek? A jak vysvětlit fakt, že Jeremyho Corbyna volila většina mladých, těch, kteří v Česku říkají, že volit levici je nemoderní a úplně „out“ a místo toho „přemlouvají bábu“? 

Asi nemá smysl příliš generalizovat; určitě ne všichni čeští mladí „přemlouvají bábu“. Na druhou stranu ale opravdu platí, že mezi našimi mládežníky převažují názory, které by se levicovými nazvat asi nedaly, i když se dneska za levici vydává už i Soros... Naši mladí jsou prostě do značné míry konzervy, a dokud spousta z nich studuje nejrůznější „moderní“ blbiny na univerzitách, a přitom se nechává živit rodiči… Co s tím? Možná, až sami poznají reálný život mimo všechny ty neziskovky nebo tak něco, tak se možná něco změní. Nespoléhala bych ale na to. Zatímco mladí Britové znají reálnou tvář kapitalismu, mnozí z našich mají proti tomu pocit, že ze škol vědí všechno o reálné tváří „socialismu“, nebo co to u nás vlastně bylo, a neustále proti němu bojují, byť tu už více než čtvrtstoletí není... Trochu tragédie, trochu fraška. 

A co se týče oněch v Británii: co dodat? Další pozoruhodný přepočet konzervativců. Vždy to myslí jistě dobře, ale „ty lidi“ jim do toho pořád házejí vidle! Netuším, k čemu tohle pochroumané vidění reality povede, ale počítejme s pokračujícím tápáním ohledně brexitu i samotné budoucnosti Británie. 

 

Jak uspěli nakonec Saúdové se svým žalováním na Katar, že podporuje terorismus a spolupracuje s Íránem? A jak dopadl ten zvláštní spor o to, jestli on za to zase – ano, i za to – nemůže Putin? Pomohla celá věc nervóznímu a chudnoucímu saúdskému vedení? 

Saúdové si za skoro 400 miliard dolarů ve zbrojních zakázkách a investicích do americké infrastruktury „koupili“ Donalda Trumpa, který očividně na jejich přání – a s lehkostí jemu vlastní – zahrnul Írán a s ním posléze i Katar všemi možnými obviněními, na která si jen vzpomenete. Podpora terorismu mezi nimi samozřejmě nechyběla, i když ji v případě Íránu nelze nijak doložit, pokud si odmyslíte plamenné, ale faktograficky kulhající projevy izraelského premiéra a dalších tamních politiků. Samotní Saúdové přitom sponzorují Daeš, ale koho to dneska zajímá, že? 

Nicméně, za Katar se postavilo Turecko, Írán a katarský ministr zahraničí si zaletěl pro podporu i do Ruska. Prý se tam shodl na společných cílech ve válce v Sýrii, což je pozoruhodné, neboť Katar financoval až dosud syrskou frančízu Al-Káidy a do syrské opozice za uplynulých šest let podle různých odhadů „nalil“ přes tři miliardy dolarů. Co s těmi „demokratickými“ chudáky, kteří si navykli na nevysychající katarský wahhábistický prs, teď asi tak bude? 

A proti tomuto trojbloku se Saúdům podařilo zaplatit si koalici „vlivných“ sunnitských zemí typu Malediv… Čili chtěli stvrdit svou vůdcovskou pozici v muslimském světě a zjistili, že to vlastně skoro nikoho nezajímá. Jejich image je v troskách stejně jako ekonomika nebo více než dva roky trvající agrese proti Jemenu… Chalas. To je arabsky „konec“. 

Přitom ale z celé té krize, která podle mého pomalu ale jistě končí, vyvstává jedno ponaučení. USA mají v Kataru štáb Centrálního velení armády, další základny mají v Saúdské Arábii a ve všech tmářských monarchiích Perského zálivu. Tyto základny byly až dosud vnímány jako jakási záruka jistoty bezpečí tamních monarchů před vnějšími vlivy a tlaky. A najednou se ukazuje, že si lze americkou náklonnost prostě koupit a jedna země s americkými základnami se pod smyšlenou záminkou málem vrhne na jinou zemi s americkými základnami. Nevím, jak by reagovali američtí vojáci v Kataru, kdyby na ně vyrazili američtí vojáci od Saúdů a američtí vojáci třeba z Kuvajtu zkoušeli zprostředkovat smír… Ne, vážně, Trump jednoznačným příklonem k Saúdům jen dál oslabil důvěryhodnost USA na Blízkém východě. A nejenom tam, samozřejmě – nezapomínejme, že spousta amerických základen je „kvůli její bezpečnosti“ i v Evropě. Kdo by jim ještě tak asi věřil, když se už obecně a na beton ví, že si jejich služby může kdokoli – včetně sponzorů teroristů, a to zdůrazňuji – prostě a obyčejně koupit nebo třebas přeplatit? Mimochodem, Katar se podle všeho z tlaku vykoupil smlouvou, podle níž z USA odebere staré stíhačky F15 za celých 12 miliard dolarů. 

 

Ukrajinci mohou cestovat do EU nyní bezvízově. Radujete se i za ně? Je to dobrý krok? Jinak, jak si vysvětlit to, že známý ukrajinský radikál Turčynov zpochybnil další smysl „protiteroristické operace“ na Donbasu? Že by se skutečně ledy hnuly? 

Prezident Petro Porošenko bezvízový styk se Západem Ukrajincům sliboval už roky coby jakousi „záchranu z nebes“ a konečný důkaz o historické sounáležitosti Ukrajiny se Západem. Nyní sedí jako holub na báni, jako že to všechno zařídil jen on, a nikdo jiný. Budiž, ničím jiným pozitivním se ani pochlubit nemůže. Osobně si ale myslím, že Ukrajincům je bezvízový styk, když s ním není spjato i pracovní povolení, vcelku k ničemu. Oni potřebují pracovat a posílat domů peníze, a ne povolené tři měsíce obdivovat Eiffelovku. A v příslušné smlouvě je navíc klauzule, podle níž „přehnané“ porušování dohody – tím je myšlena ilegální práce Ukrajinců v EU v masovém měřítku – vše znovu anuluje. Tož vám ani nevím, jestli se radují, nebo ne. Tím spíš, když lukrativní vydávání biometrických pasů ovládla mafie a členské státy EU po Ukrajincích chtějí při vstupu ukazovat nejen zajištěné bydlení v hotelu, ale i poměrně vysokou hotovost na první měsíc pobytu… 

Ohledně toho Turčynova opravdu nevím, protože v Kyjevě – rozparcelovaném mezi různé oligarchické skupiny – si každý říká, co chce. Asi má důvod, proč jít proti Porošenkovi, který dál slibuje navrácení Krymu a kdesi cosi, a ani přitom nejspíš netuší, jestli ho ještě vůbec někdo poslouchá. Moc bych si toho nevšímala. Rozuzlení ukrajinské „krize“ přijde podle všeho zvenčí, ve formě nějaké dohody USA a Ruska, možná nějakou roličku sehrají i Německo s Francií. 

 

Proběhl Den Ruska, v rámci kterého miliony Rusů slavily oficiální svátek a v Moskvě se též konal mítink opozice pod vedením Alexeje Navalného. Ten byl zadržen policií a zadržených byly stovky. Ruské úřady tvrdí, že Návalného akce byla neohlášená. Západní média tvrdí, že se ruské úřady Navalného bojí, protože ten silně boduje u mládeže. Kde je objektivní realita? 

To zatýkání různých aktivistů – prý jich po celém Rusku skončilo u výslechu asi tisíc – fakt nechápu. Vždyť Navalného ve třináctimilionové Moskvě přišlo osobně podpořit asi osm tisíc lidí, v dalších městech se účast na „demonstracích“ počítala v řádově stovkách. Jinými slovy, Navalnyj je sice miláčkem západních médií, která kolem něj našlehávají všemožné aureoly, ale reálná síla schopná sesadit Putina a jeho oligarchický establishment to rozhodně není. Ve volbách pravidelně získává kolem dvou procent a k takovému „soupeři“ bych se já osobně chovala se vznešenou – byť možná i přezíravou – blahosklonností. Nicméně, vlastně ani nevím, kdo všechno po celém Rusku vydával ony příkazy k zatýkání – zda to přišlo rovnou z Kremlu, nebo jestli si svou moc jen nedokazovali různí oblastní a krajští mocipáni. Výsledek je z mého pohledu ale trapný. 

V každém případě je ale zajímavé, že Navalného kritizují ostatní ruští liberální opozičníci, včetně i u nás známého Andreje Zubova nebo Lva Ponomarjova. Prý se snaží získat pro sebe celou slávu a celému opozičnímu hnutí jako celku tím škodí. A právě v tom mu ale pomáhají západní média a politici. Výsledek je tedy – znovu – trapný.

 

Už minule jsme mluvili o evropském plánu na vybudování vlastních vojenských sil, schopných zasahovat v zahraničí. Nyní bylo deklarováno, že páteří oněch sil by mělo být vojsko Francie jakožto nejsilnější armády EU po odchodu Británie a jediné země, která v EU bude mít jaderné zbraně. Je dobré se k něčemu takovému přidávat? Nejspíše se přidá Německo, tedy to bude klasický německo-francouzský tandem. A taková naivní otázka: Když to budou síly určené k zásahům v zahraničí, budou to podle vás zásahy posvěcené rezolucí Rady bezpečnosti OSN? Jestli něco takového v dnešním světě vlastně ještě někoho zajímá. 

Upřímně řečeno, nemá smysl se bavit o tom, co bude či nebude za nějakých deset let. To, že každý dnes hází na stůl nějaké myšlenky a plány, je sice hezké, ale co my víme, co za oněch deset let, kdy by se měla ona unijní armáda „zhmotnit“, vůbec ještě bude. Co když za „zahraničí“, kde bude chtít zasahovat, bude v té době považována i Česká republika nebo střední Evropa jako taková? Připadá vám to jako moc šílená myšlenka? 

A OSN? Je to čím dál větší „kůlnička na dříví“. Sama za to ani nemůže, protože ji tvoří státy a ty vlivnější se prostě v čím dál tím větší míře rozhodují podle svých zájmů, neboť v OSN spatřují především zastaralou svěrací kazajku. A spočítaly si, že je pro ně výhodnější „jít si za svým“ než se pokoušet o racionální reformu světové organizace. Uvidíme, co bude dál, ale osobně mám za to, že respektovaná a všemi státy uznávaná OSN potřebná je – svět s ní nebude v takovém chasu jako bez ní. To by ale musely rozhodující členské státy chtít „něco“ s tím dělat. Místo toho USA hrozí přiškrcením penězovodů, Čína chce v Africe, kde se Západem soupeří o ekonomický vliv, zrušit lidskoprávníky OSN, protože asi nadržují Západu, Izrael chce zrušit agentury pomáhající okupovaným Palestincům… Pokud se něco radikálně nezmění, OSN míří do bezvýznamnosti. A to je podle mého škoda. Jak říkám, svět určitá pravidla potřebuje, a s nimi i místo, kde se na nich může dohodnout, aniž by se hned rovnou válčilo…

 

Ve světle všeho výše vyřčeného: Má pravdu Václav Klaus když tvrdí, že je čas se připravit na odchod z Evropské unie? 

Když už někdo chce udělat tak velký „krok A“, doufám, že má současně už připravené nějaké stejně důležité – a možná i mnohem důležitější – kroky B, C a tak dál. Asi nebude od věci sledovat Brity po brexitu, zkoumat jejich zkušenosti a pak o tom všem třeba i začít diskutovat. Nejsem si ale jistá, jestli by vystoupení z EU přineslo všechny kýžené výhody a ráj na zemi. Logičtější by podle mého bylo zkusit „Brusel“ nějak reformovat a společný projekt uchovat, ale už jak to říkám, uvědomuju si, jaká je to hloupost. Kapříci si rybník nevypustí, přece. A setrvávání v takovém rybníku může věci ještě zhoršit. Takže odpověď na názor Václava Klause nemám. Naštěstí o něčem tak složitém a klíčovém ani nemusím rozhodovat. Nicméně, před volbami je to samozřejmě slovo do pranice. 

 

Na závěr tradiční otázka: Co dalšího bychom měli v příštích dnech sledovat? 

Nic konkrétního mě nenapadá, ale ve světě, v němž platí stále méně pravidel, skoro každý den přináší něco zajímavého… 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB