Jan Keller: Britové by neměli být naším vzorem

Email Tisk PDF

 

Jan Keller foto prtsc yoputubeJan Keller je sociolog a zdá se, že svému odbornému zájmu podrobil i fungování Evropské unie. Působení v Evropském parlamentu mu k tomu poskytlo dost příležitostí.

 

 Související: Hana Lipovská: Bruselská blankosměnka

 

Uběhly tři roky od vašeho zvolení do funkce poslance Evropského parlamentu, to znamená, že jste vstoupil do druhé poloviny svého funkčního období. Nakolik se za tu dobu změnil váš vztah k Evropské unii a myšlence evropské integrace?

Je něco jiného číst si o Evropské unii příručky a něco jiného být svědkem toho, jak to v ní funguje. Osobní zkušenost je zcela neopakovatelná. V mém případě je neopakovatelná tím spíše, že v dalších volbách už kandidovat nebudu. Evropská unie je určitě báječná věc, ale pro trochu jiný typ lidí, než jsem já. Aby bylo jasno – chyba je evidentně na mé straně a jsem si toho plně vědom.

 

Ze všech událostí, které se bezprostředně týkaly Evropské unie, se v loňském roce nejčastěji skloňovalo slovo Brexit. Překvapilo vás britské „ne“?

Samozřejmě že mne překvapilo. Nedovedl jsem si představit, že v atmosféře, kdy Britové byli masírováni ve dne v noci, může jich dát většina Evropě sbohem. Na druhé straně si to nijak neidealizuji. Britové měli od počátku tolik výjimek a taková privilegia, že byli ti poslední, kdo měli důvod z EU vycouvat. Vždycky byli v Unii jen napůl a dovedli si to zařídit tak, aby na tom rozhodně netratili. Velkou měrou se podepsali na přepadení Libye a dalších zemí, takže nesou spoluvinu za vlnu migrace, kterou to spustilo. Nyní se po anglicku vytratí a nechají zbytek Evropy, aby si vylízal to, co také oni vrchovatou měrou nadrobili. Opravdu si myslím, že by Britové neměli být naším vzorem. Když nic jiného, bude Evropa bez nich aspoň o něco méně pokrytecká.

 

Poté, co se obyvatelé Spojeného království vyslovili pro odchod z Evropské unie, podal tehdejší britský premiér David Cameron demisi. Neměli se ale podle vás podobným způsobem zachovat i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz? Nebyl Brexit důsledkem i jejich politiky?

Já bych to takhle nepersonifikoval. Když by odstoupili tihle dva, okamžitě je nahradí někdo z početné skupiny čekatelů, kteří uvažují a konají naprosto stejně jako oni. Evropská unie má problémy strukturní povahy a nic z nich se nevyřeší, když pár lidí na špici vyměníte. Osobně neznám nikoho, kdo by v tomto stavu dokázal Evropskou unii úspěšně vést. Do voleb v roce 2014 jsme šli s heslem, že je možná jiná Evropa. Není žádné řešení vyměnit toto heslo za jiné, a sice že je nemožný Juncker a Schulz. Zmírnily se problémy Sovětského svazu, když zlého Brežněva vystřídal hodný Gorbačov?

 

Má podle vás Evropská unie smysl i bez Spojeného království?

Spojené království není pro Evropskou unii zase tak důležité. Evropská unie je od počátku záležitostí německo-francouzského smíření. A pro Evropu má obrovský význam to, aby život v ní Němci a Francouzi neměnili v peklo, jak předváděli opakovaně a umanutě v ne tak dávné historii. Evropa má smysl jako nástroj k umravňování těchto dvou poněkud velikášských národů. Problém začíná v okamžiku, kdy si začnou myslet, že celoevropské instituce tady nejsou k tomu, aby je ukáznily, ale že je mají na hraní. Evropa by měla vzhledem k nim fungovat jako minimax, nikoliv jako sirky. Takže otázka nezní, zda má EU smysl bez Velké Británie, ale zda sirky a minimax slouží té samé věci.

 

Je už podle vás smlouva TTIP minulostí? A neměli bychom se obávat, že dříve nebo později bude hrozit něco podobného?

Samozřejmě že se TTIP v nějaké jiné podobě vrátí. V polovině 90. let 20. století tady byla TTIP v přestrojení za Smlouvu o multilaterálních investicích (MAI), příště si na sebe vezme určitě zase nějaký jiný převlek. Pořád jde o to samé – podřídit fungování zbytků národních států zájmům velkých nadnárodních korporací. Korporace už mají obrovskou faktickou moc, potřebují jí dát právní posvěcení. Chtějí donutit státy, aby se buď zřekly zbytků své suverenity, anebo jim za jejich udržení tvrdě platily. Až budou všechny země v pozici dlužního otroka, v jaké je dnes Řecko, teprve poté ztratí tyto smlouvy význam a nikdo na jejich přijetí už nebude naléhat. Bylo by to redundantní. Nyní bude prosazena smlouva CETA mezi Evropskou unií a Kanadou. Samozřejmě v ní vůbec nejde o Kanadu. Bude sloužit jako precedens, na který se budou všichni odvolávat, až se někdy na konci tohoto funkčního období parlamentu opět dostane na stůl TTIP ve zbrusu novém převleku.

 

V loňském roce se volil i nový americký prezident. Přestože většina průzkumů favorizovala Hillary Clintonovou a předpovídala nízkou volební účast, byl nakonec za velké účasti zvolen Donald Trump. Lze to interpretovat tak, že rozhodla tzv. mlčící většina? A čemu podle vás Trump vděčí za své vítězství?

Nemyslím si, že by šlo o nějaký dějinný zlom. Nastala úplně stejná situace, jaká byla v roce 2000, když podobně těsně zvítězil republikán George Bush nad demokratem Alem Gorem. Stejná je i hysterie demokratů, stejné je volání po odkrývání podvodů při sčítání hlasů. Stejná je tehdejší Bushova a dnešní Trumpova rétorika – America first, tedy návrat k izolacionismu. Bushe to přešlo po pádu dvojčat. Uvidíme, co bude muset spadnout tentokrát, aby to přešlo Trumpa.

 

Co vlastně můžeme od Trumpa očekávat? Myslíte si, že bude jeho zahraniční politika lepší než ta Obamova?

I když Trump přišel do politiky zvenčí, je z něho naprosto ideální politik v tom smyslu, že od něho můžeme očekávat všechno a nic jako od skutečných politických profesionálů. Stejně tak jako v případě Evropy, ani v případě USA bych nepřeceňoval vliv jednotlivých osobností. V obou případech se jedná o obrovské administrativní kolosy, v jejichž fungování hrají klíčovou roli zájmy velkých peněz, výrobců a prodejců zbraní a provozovatelů médií. To jsou síly, které spolu s drogovými kartely a organizovanou prostitucí kontrolují ekonomickou základnu a taktně vymezují politické nadstavbě, jak hlasitě a ve kterých případech má mluvit o lidských právech, úctě k jinakosti, pokoře před voliči a podobných vysoce ušlechtilých věcech. I politik, který by byl v tomto ohledu příliš nechápavý, zůstává pořád svým způsobem privilegován. Komu z nás obyčejných lidí je někdo ochoten zaplatit pompézní státní pohřeb?

 

Hillary Clintonová byla součástí politického establishmentu, který už mnoho Američanů omrzel. A Donald Trump není tradičním politikem. Znamená to, že jak demokraté, tak republikáni procházejí určitou krizí, když si nejsou schopni „vychovat“ nové politiky, kteří by se mohli ucházet o prezidentský úřad?

To byste se měli zeptat Hillary Clintonové, zda soudí, že její kandidatura je plodem krize strany, která není schopna vychovat do vysoké politiky někoho aspoň trochu normálního. Já si myslím, že tomu tak podle všeho je, ale opakuji, je to otázka na ni a ona je jistě dostatečně moudrá a zkušená na to, aby ji kvalifikovaně zodpověděla.

 

V rámci ministerstva vnitra má vzniknout úřad, který bude mít na starosti boj proti dezinformacím. Nezní to ale tak trochu „orwellovsky“, tedy jako snaha říkat nám, co si máme myslet? A je podle vás možné, aby ruští hackeři ovlivnili výsledky amerických prezidentských voleb a neustále nabourávali e-mailové schránky ministerstev v evropských zemích?

Já myslím, že ruští hackeři to dělají schválně, aby nám znechutili čistou a nezkorumpovanou demokracii, kterou nám obrovsky závidí, právě v době, kdy my všichni jsme z ní vyloženě nadšeni. Posuďte sám, ale já si myslím, že odpověď tohoto typu našim odborníkům na vnitru může udělat jedině radost. Budou si moci odfajfkovat další server, u kterého rozhodně nehrozí, že by bral pracujícím klid pro práci, jak se hezky říkávalo za Gustáva Husáka.

 

Jak vnímáte současnou situaci evropské levice? Existuje podle vás vůbec ještě nějaká?

A jejej, evropských levic existuje tolik, že se v tom už ani pravičáci pořádně nevyznají. Jenom v naší malé zemi existují hned tři zdroje a tři kořeny levice. Jedním je levice komunistická, o které řekl jeden náš politolog velice trefně, že váhu politických funkcí posuzuje podle toho, zda lze z jejich výnosu splácet leasing na nový osobní automobil. Tato forma levice je mi nejbližší, protože automobil je, jak známo, symbolem lidské emancipace od bicyklu. Pak máme levici sociálně demokratickou. Ta se snaží v podmínkách globalizace prosadit model sociálně tržní ekonomiky i tam, kde by nefungoval ani bez globalizace. Přitom jí uniká, že přestává fungovat všude jinde. A nakonec máme liberální neomarxistickou, tzv. kulturní levici. Ta je nesporně velice neo-. Na studium marxismu si zatím čas nenašla. Snad proto považuje za vrchol revolučnosti, když masy z rozvojových zemí přijdou za kapitalistou s prosíkem, aby se postaral taky o ně, když se tak vzorně stará o svoje dělníky. To bychom měli v rovině teoretické. V rovině praktické mohu říci, že v prvém i druhém táboře levice potkávám hodně slušných, inteligentních a kultivovaných lidí, což je důležitější než některé teoretické nevyjasněnosti.

 

Jak si dnes mezi společenskými vědami podle vás stojí sociologie? Řekl byste, že je o ni mezi mladými lidmi zájem? A jakou jí předpovídáte budoucnost?

Sociologie je v krizi, tak tomu ovšem bylo od jejího samého počátku. Blíže o tom v Dějinách klasické sociologie. Tato disciplína byla od počátku založena na předpokladu, že hodnoty, vzorce chování, preference a životní styl v zásadě korelují s postavením člověka v sociální struktuře. Řeči o tzv. postmoderně se snaží sugerovat, že tomu tak dneska už není. V knížce, která má zatím pracovní název „společnost věčných adolescentů“, chci ukázat, že přesně toto vnímání je výrazem zcela konkrétních proměn sociální struktury. Bude to tedy obhajoba sociologie, ke které mne zavazuje důvěra, jíž mne poctil mezi našimi sociology Jiří Musil a mezi zahraničními Ulrich Beck. S oběma jsem byl v přátelském a pro mne velice obohacujícím kontaktu až do jejich smrti.

 

Připravujete teď nějakou novou knihu? A o čem bude?

Na přelomu března a dubna vydá Sociologické nakladatelství SLON knížku Evropské rozpory ve světle migrace. Snažím se v ní ukázat, proč Evropská unie funguje tak, jak funguje, a to bez ohledu na to, zda v jejím čele stojí Juncker a Schulz anebo třeba matka Tereza.

 

Autor rozhovoru je publicista.

 

 

Keller Jan foto cssdJan Keller

(*1955 ve Frýdku-Místku) je sociolog, filozof, publicista a environmentalista. Jako poslanec Evropského parlamentu pracuje ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 07 Březen 2017 12:30 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB