Tereza Spencerová: Drsné probuzení Donalda J. Trumpa

Email Tisk PDF

Flynn Michael foto youtube CNN„Preventivní rána pěstí muži, který chtěl zreformovat americké tajné služby a který už v roce 2012 hovořil o vazbách vlády USA na Islámský stát,“ hodnotí Tereza Spencerová odstavení poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna. Podle jejího mínění jde o jednoho z nejrozumnějších pomocníků prezidenta USA Donalda J. Trumpa.

 

 

 

Donald J. Trump se musel zbavit poradce pro národní bezpečnost Michaela Flynna, který konzultoval s Rusy politiku sankcí, kterýžto detail, tedy ty sankce, zapřel. Je legitimní, že „šel“, když lhal? Co je zásadní, jeho hovory s Rusy někdo nahrál a předal novinářům, přičemž úředníci Bílého domu, kteří DJT nepřijali za svého, rádi dávají médiím informace. DJT dokonce zvažuje, že přepisy hovorů se státníky apod. nebudou personálu k dispozici. Že tisk DJT vždy rád vykoupe, je jasné. Může prezident vlastně v takovém ovzduší pracovat? Každý zádrhel, každá nešikovnost se dostane ven? Jsou „únikáři“, opozice a novináři schopni DJT zcela uvláčet, případně dostat z úřadu? Barack Obama se nechal v sobě blízké organizaci slyšet, že „práce teprve začíná“. A je zde třeba Soros…

Zvláštní je, že z přepisů rozhovorů Mika Flynna s ruským velvyslancem vůbec nevyplývá, že by diskutoval o případném zrušení sankcí, jak říkáte. Obsahem hovorů, přinejmenším podle Wall Street Journal, byly „obecně se zlepšující vztahy mezi oběma státy za vlády pana Trumpa“. Podle mého jsou telefonáty, které FBI nahrávala, možná v rozporu se zákonem, jen zástěrkou – posloužily jako „mávátko“ pro americká média, která dál „jedou“ proti Trumpovi, k pokračování oblíbené a hlavně už nazkoušené protiruské hysterie. Zdá se mi mnohem důležitější, že Flynn kdysi osobně z pozice šéfa tajné služby americké armády „prozradil“ vazby USA na Daeš ještě z roku 2012, a dodnes patřil k velkým kritikům amerických tajných služeb, které se podle něj nechaly zpolitizovat a namísto skutečné situace přinášely „obrázky“, které po nich Bílý dům chtěl. Jinými slovy, Flynn chtěl prosadit reformu tajných služeb – a místo toho dostal preventivní ránu pěstí. Fakt, že tento „deep state“ dokázal dotlačit Trumpa až k tomu, aby se zbavil věrného, ale očividně nebezpečného poradce, pak jen ukazuje na jeho sílu. A nejen na to, vlastně naznačuje, že je s to zlikvidovat každého, kdo mu nebude po chuti. 

Pro Trumpa je to možná velké vystřízlivění; pro všechny, kdo věřili, že Trump cosi změní, je to pak rovnou násilné probuzení z naivního snu do nechutné kocoviny. A sám fakt, že se Trump po necelém měsíci ve funkci zbavil jednoho ze svých nejbližších a možná i nejracionálnějších spolupracovníků, naznačuje, jak bude postupovat do budoucna, aby se udržel u moci. Flynn nebyl žádný rusofil, a coby ostřílený generál neměl ani příliš „čisté ruce“, ale chápal situaci. Snažil se k ní přistupovat rozumně – třetí světová, nebo ne? Pokud právě takový muž musel padnout už nyní, tak co bude asi dál? A jak asi budou Trumpa vnímat v Rusku, v Číně nebo třeba v takovém Íránu? Střílí od boku, mění názory jako ponožky, tu hrozí a druhý den zase uklidňuje a slibuje modré z nebe. Nabízí se nám tu najednou pohled na chlapíka, který bez ohledu na velkohubé řeči jede zase – ať už pod větším či menším tlakem – jen v obamovských kolejích. A pokud sebou nechá takhle vláčet, tak samozřejmě v úřadu vydrží. Takže vlastně nuda.

 

DJT a Rusko, toť podstatné. On na jednu stranu vypouští signály (pod tlakem), že přes Krym a Donbas „nejede vlak“. Na druhou stranu hned dodává, že na rozdíl od minulých prezidentů chce s Ruskem mít dobré vztahy. Je to tak, že principiálně mu na Rusku nezáleží, protože mu jde hlavně o Čínu či Blízký východ a proti Putinovi se vymezuje proto, aby přežil v očích McCaina a spol? Naši „jestřábi“ se nad každým signálem proti Putinovi radují, že ,,vše bude zase jako dřív“. Bude? Zdá se, že odpůrci DJT Rusko využívají jako klacek k rozbourávání jeho prezidentství. Je cílem ho zastrašit a znechutit tak, že nejenže nezruší sankce, nejenže bude pomáhat Ukrajině, ale i v případě dalšího „rozbourávání" ruského příhraničí udělá, co budou ,,mccainovci" chtít, aby měl klid? 

To jsme zase zpět u předchozí otázky. Ano, topíme se v záplavě „signálů“, které dnes vlastně nikdo neumí ani dekódovat. Co s tím? Asi nic. Nejlepší je natáhnout se do fotelu a zapálit cigárko. Dalo by se o všech těch Trumpových výrocích a antivýrocích nejspíš blábolit dlouho, ale proč imitovat stroj na mlácení prázdné slámy. Aby to mělo alespoň nějaký smysl, tak bych raději ještě počkala. Třeba alespoň oněch tradičních 100 dní. 

Zvláštní mi ovšem přijde, že zatímco Trump dokáže během týdne klidně i třikrát změnit dikci vůči Rusku nebo Číně – vůči Evropě, tedy konkrétně evropským členům NATO, zůstává konzistentní: zaplaťte, nebo snížíme podporu. Jako by si našel ten slabý článek, na který může beztrestně tlačit, aniž by cokoli riskoval. A tím slabým článkem jsme my v Evropě.

 

Na jedné straně Atlantiku bojuje DJT s vlastními lidmi i soupeři o to, zda současná politika „Putin je zlo“ bude pokračovat – na druhé straně úřadují Merkelová, které dýchá na záda Schulz, případně Hollande, kterému dýchá na záda Macron... Juncker, Verhofstadt a další, kteří si přejí, aby „ruská linie“ zůstala stejná a Putin „trpěl“. Když bude DJT oslabený, likvidovaný a v obležení „McCainů“ a přátel Hillary, může se ve spojení s těmito Evropany stát, že prosadí, pokud jde o Rusko a Ukrajinu, „velké prd“?  Že změna zkrátka nepřijde, oni ho dohromady „zpacifikují“ a hotovo? Všechny ty plány na vytvoření bipolárního světa, konec vývozu demokracie a barevných revolucí, konec hegemonie Západu… Obzvláště s EU Schulze a Macrona?

Na nedávném unijním summitu na Maltě se naši lídři – tedy vesměs nevolení lidé, co určují, jak budeme žít – dohodli, že transatlantické vazby jsou pro Evropu důležité i bez ohledu na to, že zrovna v Americe mají Trumpa. Ty formulace ve mně vyvolaly vzpomínky – napadlo mě, že předáci Unie začnou jezdit do USA na snídaně s Hillary, Sorosem a dalšími „disidenty“, tedy pokud jim to ten „fašistický diktátor“ Trump dovolí, samozřejmě. Jasně, přepálená představa, ale o to zábavnější. A na těch „snídaních“ budou společně (a daleko v Americe, tedy v bezpečí) nadšeně bojovat proti Rusku, protože sami, tady u nás, to nezvládnou, protože jsou proti nim vesměs i jejich voliči. Jsou ztracení jako feťák bez dávky a svého dealera aktuálně vidí opravdu snad jen v tom McCainovi a v pár jeho myšlenkových i bezmyšlenkovitých souputnících. 

Co se týče pánů Schulze a Macrona, mám jakés takés povědomí jen o tom prvním. Je to dodnes první europoslanec – natož donedávna šéf Evropského parlamentu – který nemá ani maturitu, ale zato je vždy připraven rozhazovat velká, patetická slova o slávě Evropské unie, demokracie, svobody, solidarity a tak dál a tak podobně. Zkrátka říkat věci, které chtějí být v některých kruzích slyšeny jako povinná mantra. Po brexitu i Trumpovi už nevěřím průzkumům veřejného mínění, které aktuálně říkají, že Němci tohoto podivného pána, který se právě díky své amébovosti prokousal až do čela evropské politiky, opravdu upřednostňují nadpoloviční většinou. To je k neuvěření.

 

V Astaně došlo k zadrhnutí mírových rozhovorů. Co se na konferenci sponzorované Ruskem a Tureckem stalo? Kdo dělá problémy, kdo spolupracuje a kdo do toho „hází vidle“, třeba při vidině zapojení nové administrativy USA? 

Upřímně řečeno netuším, co znamenají ony „technické problémy“, které konferenci odkládají, ale v obecné rovině lze předpokládat, že problémy – jako ostatně vždy – vycházejí ze strany takzvané syrské exilové opozice, která je ve skutečnosti placená částečně Tureckem, ale převážně Saúdskou Arábií. 

Z mého pohledu je vlastně neuvěřitelné, že Rusko a Írán neustále s těmito silami počítají a zvou je k jednáním, i když vědí, že je čekají vždy jen obstrukce. Saúdové přes „své Syřany“ dál požadují Asadovu demisi coby podmínku jakýchkoli jednání; Rusko, Írán a dokonce i Turecko dnes už se ale snaží feudálům ze Zálivu trpělivě vysvětlovat, že se situace „sakra změnila“, a že takové nápady už nikoho nezajímají. 

Současně ale chtějí mít Saúdy u stolu – byť třeba jen v zastoupení – aby bylo řešení syrské krize komplexní a do budoucna – po kompromisech ze všech stran – nikdo nechtěl znovu rozpoutávat válku. Uvidíme, co bude, ale čas pracuje proti všem, co se mu staví do cesty. Jakou roli v tom všem sehraje Trumpova administrativa, až se jí podaří zaplnit prázdné funkce na ministerstvu zahraničí, je ve hvězdách.

 

Sešla se Mnichovská bezpečnostní konference, aby řešila „fake news“… Falešné zprávy, které si zlobiví lidé mezi sebou posílají a vládci je považují za blbosti. Nad to EU s nimi chce „bojovat“, Svobodná Evropa založila televizi, která má „odpovědět“ na Russia Today – akorát tedy, RT vysílá anglicky či německy, nová TV rusky, ale to je asi detail. Skutečně se někdo tak bojí RT, Sputniku, případně malých webů inspirovaných Ruskem, když to všechno dohromady má jen minimální zásah  či rozpočet oproti velkým mainstreamovým médiím? Již jsme podobné věci řešili, ale všimla jste si, jak se nám ze všeho, čemu se dřív říkalo alespoň „dezinformace“, teď staly rovnou „fake news“?

Víte, to s tou novou ruskou „disidentskou“ televizí mi něco nehraje. Za „totáče“ bylo vcelku logické, že Západ na Východ vysílal svou verzi světa. Vysílali informace, které byly důležité, a k tomu spoustu věcí, které bych dnes označila za klamavou reklamu. A ta je trestná. Ale budiž.

Každý, kdo tvrdí, že jsou ruská média zglajchšaltovaná, proputinovská a cenzurovaná, lže (krade a může i zabít), ale především tím hlavně dokládá, že neumí rusky. A tak se drží blábolivého postulátu, který kdysi kdosi vymyslel jako nosnou tezi. Sleduji ruská média každý den a neuměla bych najít nějaké zásadní rozdíly mezi nimi a těmi třeba našimi, demokratickými a svobodnými. Mají tam média hloupá, demagogická, ale i lepší a zajímavá, stejně jako kdekoli jinde. A i kdyby se mnou někdo nesouhlasil, tak nepopře, že žijeme v čase internetu, a každý Rus, který by se cítil být informačně diskriminován, tak si může na netu najít vše, co ho uspokojí. Čili, rozjet americkou „svobodnou“ televizi pro Rusko – v časech, kdy se US média topí v záplavě fake news je to obzvlášť legrační – mi ze všeho nejvíc evokuje kšeft, který kdosi mocný za peníze amerických daňových poplatníků rozjel, aby dobře zaměstnal své příbuzné. Sledovanost není důležitá. Zajímavé je, že vysíláme. 

Vzpomínám si, jak Amerika současně s ničením Iráku rozjela „arabskou“ televizi Al Hurra. Cílem bylo získat si „srdce a duše“ arabské „ulice“, která měla přehlédnout ty miliony mrtvých v Iráku. První reportáž byla o kráse sjezdování na dunách. Arabové na to chvíli koukali a nechápali. A přestali se koukat. Dneska je Russia Today v arabské mutaci se zpravodajstvím z reálného světa vysoko nad všemi západními kanály. Tím ale nechci tvrdit, že by na Blízkém východě všichni sledovali jen informace „zvenčí“, to ne. Mají vlastní a v některých případech i velmi kvalitní zpravodajské stanice.

 

Podle statistiky německého Spolkového kriminálního úřadu páchají žadatelé o azyl dvakrát tolik přečinů, co Němci. Mamutí podíl mají příchozí ze severní Afriky a ze zemí černé Afriky. Je to náhoda, či pro to lze najít vysvětlení?

Nevím, co znamená „dvakrát tolik přečinů“, a už vůbec netuším, co v Německu znamená „přečin“, ale je jasné, že se nebavíme o závažných zločinech. Znám případy, kdy západní turisti v Egyptě ulamovali kus pyramidy v Gíze, a byl to přečin, znám případy, kdy se západní holky na sinajských letovištích vydaly nahoře bez do města, a byl to přečin, četla jsem o lidech, kteří si v Mexiku utrhli kaktus a na celnici to byl přečin, v Indii chytili nějakou ještěrku a byl to přečin, nebo si na Maledivách dali alkohol a byl to přečin… Každý člověk, který se dostane do cizího prostředí, o němž nemá dostatek informací, se může dopustit chyby. Nebo přečinu, chcete-li. Normální člověk na situaci zareaguje tak, že – třebas i po zaplacení pokuty – už poučeně nic podobného neudělá. Je jasné, že s vysokým počtem migrantů nezvyklých na německé zákony a ani na samotný „chod“ společnosti, budou počty „přečinů“ vysoké, ale to neznamená, že tomu tak má být napořád, ne?  

Spáchat přestupek je přitom opravdu snadné. Jeden můj spolužák z gymplu emigroval a dostal se až do New Yorku, kde si našel práci v baru. Přišla za ním slečna s tím, že „I want Sex on the Beach“. Michal vůbec netušil, že existuje koktejl, který se tak jmenuje, a tak jí s úsměvem prozradil, že končí půl hodiny před půlnocí. Ona se rozkřičela, že je to sexuální harašení, a Michal dostal hned první den padáka. Sex on the Beach. Decka vodky, dvě deci broskvového likéru a dolít brusinkou a pomerančem. Přečin neznalosti.

 

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?

Zajímavé bude sledovat, jak Trump ustojí – nebo neustojí – pokračování honu na „ruské špiony“ ve svém okolí. Čili, kolik lidí ještě hodí přes palubu, aby se „establishment“ uklidnil. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz