Tereza Spencerová: Kdákání z Bruselu. Zavřít do blázince. A jasně, za vše může Putin

Email Tisk PDF

Američan Rus Turek ilustraceZa vše může Putin, přítel všech našich nepřátel, komentuje Tereza Spencerová poslední výstupy z Bruselu. Zejména ji zaujal výrok Guy Verhofstadta, že „Rusové a Američané a Turci společně víceméně pracují na evropském území, aby zničili evropský model“.

 

 

Jak vnímat současnou vlnu informací o utrpení civilních obyvatel v Aleppu? Rusové a Asad prý chtějí urvat vojenské vítězství pro sebe za cenu bombardování nemocnic a v zásadě všeho, co jim přijde pod ruku. Je takový postup, označovaný za genocidní, skutečně bezprecedentní? A jak je vojensky efektivní, dokáže Asad „vyřešit“ Aleppo ještě za vlády Obamy? Jaká je přesná vojenská situace a co bude pak? Jak z hlediska vývoje války v Sýrii, tak z hlediska další uprchlické a humanitární katastrofy, kterou „slibují“ nevládky? A vůbec, co zajímavého o vývoji v Sýrii nám media nepřinášejí?

Nechci nikomu radit, jak vnímat situaci, ale první zprávy o „posledních nemocnicích“ ve východním Aleppu začaly přicházet už někdy v únoru a pak neúnavně znovu a znovu a znovu, zatím naposledy před pár dny. Nechci tím nijak shazovat situaci civilistů ve východním Aleppu, ale když jde něco takového zase „kolem“, tak už jen pokrčím rameny a pomyslím si obdivně něco o neuvěřitelné vytrvalosti neziskovek, které tyto zprávy generují, a médií, která je zarputile přebírají a nepřijde jim na tom nic divného. 

Nicméně, přece jen jsou údaje, které dokážou i překvapit, třeba když katarská Al Džazíra před třemi dny v onom Al Káidou ovládaném východním Aleppu, v němž i podle jejích tvrzení stále ještě žije asi 250 tisíc civilistů, zničehonic vykouzlila 100 tisíc dětí! Ale nešť, kdybych se pídila po důkazech všech těchto tvrzení, tak by mě někdo mohl obvinit z toho, že jsem Putinova agentka, která nevěří oficiálnímu sdělení, tak to nechám být a radši si toho nebudu všímat. Nicméně, dál v duchu (a to, prosím, kvůli cenzorům Ministerstva vnitra zdůrazňuji – jen v duchu a sama pro sebe) trvám na tom, že ve východním Aleppu je civilistů ve skutečnosti asi tak 50 tisíc a větší část z nich tedy logicky tvoří rodiny tamních džihádistů, kteří se odmítají vzdát a těší se na ty černooké panny tam nahoře… Smrtelně zopakuji: podle příkladu Libye si troufám tvrdit, že celkové počty obětí syrské války budou výrazně nižší, než se dnes kvůli propagandisticým cílům tvrdí. Jen musíme počkat, až válka skončí, kouř se trochu rozplyne a slovo dostanou i místní a nejen zaručené zdroje z kanclu v prvním patře nad secondhandem v britském Coventry. 

Jestli je rozbombardování východního Aleppa bezprecedentní? Jistěže ne. Mohli bychom začít srovnáním třeba se spojeneckým bombardováním Drážďan na sklonku druhé světové války přes spalování Vietnamu napalmem, zničení Grozného, bombardování irácké Fallúdži bílým fosforem a ochuzeným uranem, od něhož před dvěma týdny uplynulo 12 let, nebo saúdským bombardováním Jemenu. Fakt, že „mezinárodní společenství“ - tedy Západ a jeho Saúdové a Katařané a jimi placené PR firmy - lomí rukama výlučně nad tím Aleppem, dokládá jen to, že ve hře je propaganda, nic víc. A taky že nevládky mají pořád ještě dost peněz. I když, před pár dny jedna syrská opoziční mediální NGO zveřejnila video, na kterém na zemi tiše leží zraněný, nad ním dva „záchranáři“ od Bílých přileb, a pak, asi po deseti vteřinách, zazní něco jako „Akce!“ a zraněný sebou začne zmítat a řve bolestí, zatímco mu ti dva zachránci odhrnují suť z kolena… Fakt nevím, co se to stalo, že vypustili takovýhle zmetek, ale třeba někomu už prostě peníze opravdu netečou jako dřív, a tak se cítí ukřivděně. 

Co se týče vojenské efektivnosti, tak to nevím. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se džihád v čele s Al Káidou – sorry, podle našich médií stále ještě „umírněnými povstalci“ – tváří v tvář přesile vzdal a pustil ven alespoň civilisty, ale to po měsících pokusů podle všeho už „nehrozí“, a tak zbývá jen ono vojenské řešení. Tedy, omlouvám se, OSN přišla ještě s jinou variantou, a ta počítala s tím, že by Al Káida dostala ve východním Aleppu autonomii. Tý bláho! Usáma bin Ládin se musí v hrobě za své hubené břicho popadat! Kajdistický pidistáteček. Co nikdy nedokázal on sám, zařídila by za něj OSN!

Tento geniální nápad byl ale podle očekávání v Damašku smeten se stolu a syrská armáda se svými spojenci postupuje dál do hloubi východního Aleppa. Nevím, jestli to stihnou do Trumpova nástupu, ale v praxi bude beztak důležitější, aby se vše nějak vyřešilo, než v oblasti napadne sníh, protože kdyby ho bylo víc, tak se boje prakticky zastaví, vše se zakonzervuje do jara a namísto humanitární katastrofy vojenské bude spoustě lidem hrozit umrznutí. Prašť jako uhoď, nás ale může hřát jistota, že za to budou moci jen Rusové a Asad.   

   

Česká diplomacie si právě dává cvičení z předmětu „Dobrodružný krajan udělal průšvih v cizině a my ho musíme vyprostit“. Jde o Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase, kteří uvízli v Turecku. Zaslouží obdiv za snahu pomoci Kurdům, nebo spíše profackovat? Jsou marxistické milice YPG vlastně „hodní hoši“, ať už pro nás nebo pro Asada? Bylo opravdu nutné jezdit za nimi přes Turecko? Co s námi, malým státečkem, teď Turci budou chtít hrát, aby nám ty dva vrátili? A mimochodem, v severosyrské kurdské Rojavě je dle jejich obdivovatelů fungující, v zásadě socialisticky stát... Lze to tak říci?

Osobně tak nějak umím pochopit i jejich motivy pomáhat Kurdům, i když netuším, jakou roli v tom všem sehrála určitá frustrace z „nudy v Brně“, tedy v ČR. Neznám ty mladé nadšence, ale podle toho, co o nich čtu, mám dojem, že prostě propadli jakési romantické vidině „boje za dobro proti zlu“, aniž by si plně uvědomovali, že jsou ve skutečné válce. A že Turecko Kurdy opravdu považuje za teroristy, ať si o tom kdokoli myslí cokoli, a že není v pozici vazala, na kterého by si Evropa mohla dupnout. Současně si ani nemyslím, že by nám Turecko chtělo něco „vracet“. Pár podrážděných komentářů v tamních provládních médiích za čas rychle vyšumí... 

Obávám se ale, že nemáme moc co nabídnout na jejich výměnu, a kdyby Turci udělali ve svém drakonickém protiteroristickém zákonu výjimku, tak by se jim mohl začít sypat. Vychází mi z toho pro oba vězení v Turecku, dlouhé a tvrdé. Nejspíš bude možné vyjednat přesun obou do vězení tady u nás, až si v Turecku odsedí nějaké roky, ale to fakt jen spekuluji. 

Postavení Kurdů v nynější válce v Sýrii je hodně komplikované. Na jedné straně jsou nejúdernější „prodlouženou rukou“ Spojených států v boji proti Daeši, na druhé straně bojují společně se syrskou vládní armádou tam, kde je to pro ně výhodné, na třetí straně válčí proti Turecku, které – spolu se Sýrií i Íránem – odmítá jakýkoli náznak budoucího syrského Kurdistánu, na čtvrté straně jim nadbíhají i Rusové, kteří jako první otevřeli v Moskvě jejich ambasádu… 

Máte pravdu, že v tomto chaosu, kdy se jim hodně vnějších hráčů kvůli svým krátkodobým zájmům snaží nějak pomáhat, mohou přežívat ideály socialismu, možná spíš ale jakéhosi válečného komunismu, ale jakmile válka jednou skončí, ideály budou vystřídány všudypřítomnými penězi, obávám se. Kurdové nejsou nejpočetnější národ na světě bez vlastního státu, jak se všeobecně opakuje, protože v Africe jsou mnohem početnější národy se stejným postkoloniálním osudem, ale rozhodně mají mé sympatie. Proto teď s podivným pocitem sleduji, jak USA vyslaly právě kurdské YPG osvobozovat Rakká, „hlavní město“ daešáckého chalífátu, a to bez ohledu na tvrdý nesouhlas Turecka. Jako by je tím vlastně předhodily do otevřené války s Tureckem a jeho pravidelnou armádou a letectvem. 

Nicméně to možná až tak divné není: Pokud se budou muset USA rozhodnout mezi svým spojencem z NATO Tureckem a svými spojenci z YPG, koho si asi tak vyberou? Tím spíš, že nový Trumpův poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn tureckého prezidenta Erdogana v zásadě opěvuje a tvrdí, že by USA měly do Turecka vydat exilového duchovního a údajného strůjce letního pokusu o převrat Fethulláha Gülena. A navíc se mezitím ukázalo, že Flynn měl lobbistickou firmu, která pro Turecko v USA i pracovala. Jak říkám, divný pocit, že se sice bavíme o syrských Kurdech, ale měli bychom si začít připouštět, že se bavíme o obětních beráncích geopolitiky… Budu hodně ráda, když to dopadne jinak.

 

A vůbec, Turecko začíná být čím dál zajímavější. Tento týden se objevily zvěsti, že Erdogan na nás opět chce přitlačit pouštěním migrantů. Co jsme mu zase udělali? Jak chápat postup Bruselu ve věci přístupových rozhovorů s Tureckem, kde po Erdoganovi pořád něco chtějí, on se jim směje a zároveň se uráží, že se do něj navážejí? Co jste si pomyslela při jeho výrocích, že se Turecko má rozkládat až po Aleppo a Mosul? Že by se inspiroval Trumpem a vyvinul heslo „Make Turkey great again“? 

Upřímně řečeno, nevšimla jsem si, že by Ankara prst z migrační spouště v posledním půlroce aspoň na chvíli sundala, a tak je jasné, že už ji musejí chytat křeče. A z nich plynou stále podrážděnější turecké reakce na kritiku zaznívající z Bruselu nebo evropských metropolí. Musí být opravdu děsivé sledovat to zlobné „kdákání“ z Evropy – omlouvám za ten výraz, ale příhodnější mě nenapadá –, po němž ovšem nenásleduje žádný konkrétní krok v otázce migrační dohody. Není divu, migrace je jedním z tektonických zlomů, který Unii tříští, a tak nic konkrétního kromě toho poplašeného a vzteklého kdákání ani čekat nelze. Nicméně, musíme mít na paměti, kdo na nás onou migrací míří, a když už jsme naprosto v outu, tak bychom neměli situaci zkoušet ještě zhoršovat podle toho starého vtipu „Boxuješ? Ne? Tak pojď ven!“ 

Tím spíš, jak jsem říkala minule, čas pracuje pro Turecko a naše pozice se bude jen a jen zhoršovat. Nevím třeba, jak někdy příští rok dopadne nedávné Erdoganovo povzdechnutí, že i ty řecké ostrovy, na kterých dnes koncentrujeme migranty, byly kdysi turecké. Donutíme Řeky, aby je předali Turecku výměnou za odpis nějakého toho bublinózního dluhu?

A tím se dostáváme plavně k Aleppu a Mosulu. Mám za to, že zatímco řecké ostrovy jsou jaksi v „unijní dikci“ (byť si Řekové budou myslet, že v jejich), ale Sýrie a Irák jsou v „dikci“ regionálních mocností, ať už bude kromě obou dotčených zemí řeč třeba i o Íránu nebo Izraeli, nad nimiž ještě ční Rusko s Čínou a pomalu „odcházejícím“ Západem. Jasně, že v rámci svých snů o obnově osmanské říše může Erdogan mluvit o jakémkoli místě na světě, ale vsadím se, že je pro něj dnes reálnější získat řecké ostrovy než Aleppo nebo Mosul. A on to musí vědět. Nevsadím se ale o to, zda to vše opravdu nechce. Podle mého je to jen součást jakéhosi myšlenkového „rozšiřování bitevního pole“ a čekání na reakce.      

 

Minule jste přirovnala odhadování kroků Donalda J. Trumpa ke „kremlinologii“. Ono to možná nabývá trochu senzibilních rozměrů: Jedni svými analýzami zarputile přesvědčují, že Trump bude drsný na zlého Putina a že Romney, Giuliani, nový šéf CIA Pompeo a další „jestřábi“ to pěkně vezmou do rukou... Druzí zase přesvědčují svět, že Trump je izolacionista, s Putinem se domluví a Michael Flynn to jistí. Vnímá vlastně Trump tato zbožná přání, kterými se ho ti i ti snaží hypnotizovat? A kdo se přiblížil za poslední týden větší spokojenosti? Sam veliký DJT zarytě mlčí a novináře odhání – co tím sleduje? A mimochodem, utichá podle vás v USA i v Evropě zděšený ryk nad jeho zvolením, nebo nastala fáze smíření se s osudem?

Vy po mně zase chcete trumpologii! Jak mám, prosím vás, vědět, jestli Trump ta všemožná zbožná přání vnímá? Tedy, je jasné, že spoustu z nich prostřednictvím různých svodek asi vnímá, důležitější bude otázka, jestli si z nich něco bere. Třeba generál Mattis, který by mohl (ale také nemusel) být ministrem obrany, prý nyní Trumpovi vysvětlil, že mučení nepřináší lepší výsledky „než krabička cigaret a pár piv“. Trump v předvolební kampani mučení oslavoval, málem vymýšlel své vlastní „triky“, a teď tohle. Znamená to ale, že waterboarding a další mučící praktiky, které naši demokracii činí větší a skvělejší, opravdu zavrhne? Při pohledu na nového šéfa CIA nejistě řeknu: Čert ví. Chápu ale, že odhání novináře – v první řadě na ně má po celé té mediální proclintonovské kampani pifku, a za druhé, co jim má stokrát denně a den za dnem asi tak říkat, když sám nejspíš neví, co přesně má dělat, nebo přesněji, jaké jsou jeho mantinely?

Vy ani já naštěstí nestojíme v čele Bruselu, Berlína, Pekingu, Moskvy, Tokia a dalších důležitých míst – včetně Prahy, samozřejmě – a tak si můžeme dovolit ten luxus netrojčit a v klidu počkat pár týdnů nebo až na ten konec ledna, až Trump usedne v Bílém domě. To už taky budeme najisto znát jména, která si vybere do různých funkcí, nebo lépe, jména, která mu budou „systémem“ dovolena do funkcí uvést. Mnohé pak bude jasnější.  

 

Guy Verhofstadt, předseda liberální frakce Evropského parlamentu a hlavní vyjednavač EU ve věci Brexitu začal panikařit, že Evropu ovinuly zlé mraky: Trump a Putin prý mají tu moc, aby se svými obdivovateli v Evropě zničili ty skvělé Evropské hodnoty. Jsme prý „obklíčeni diktátory“. Opravdu? A je to jen hystericky výkřik, nebo se bruselští pánové fakt děsí, že by je Trump nejen nechal „ve štychu“, ale ještě by je sám potopil? Probůh, dávat do jedné řady Trumpa a Putina, není to z bruselského hlediska na obklad? A k tomu zprava z Francie: Proti Le Penové, která se má ráda s Putinem, se postaví asi Fillon, který se má taky rád s Putinem. Je to tak zlé? 

On ten pan Verhofstadt ve skutečnosti prohlásil, že „Rusové a Američané a Turci společně víceméně pracují na evropském území, aby zničili evropský model“. To už není jen panika, ale rovnou paranoia. Samozřejmě, s lidmi typu tohoto pána na nejvyšších příčkách EU by nás zvalchovala i Papua Nová Guinea, ale ta o to – zřejmě naštěstí – nejeví větší zájem, přinejmenším prozatím. Nicméně, logicky: pokud by ta paranoia byla skutečností a Rusové s Američany a Turky se proti nám spikli: Co by Evropa měla dělat? Nejspíš by měla přemýšlet, jakou politiku zvolit, aby se dál netříštila, a přitom i jak se třeba těm třem „diktátorským zlosynům“ ubránit, ne? Takže by se logicky měla vrátit do hry „unijní armáda“, ale ta narazí nejen na nejednotnost Unie, ale i na fakt, že dvě procenta HDP požadovaná v Alianci na obranu vydávají jen Řecko, Polsko, Estonsko a Británie, která už beztak míří mimo Unii. Ostatní se dál vezou v „náruči“ amerického státu, jehož dluh je už nesplatitelný a podle všech běžných norem už by USA dávno neměly ani existovat. Takže co? Je chyba na straně „Ruska, USA a Turecka“, nebo v absenci jakékoli ideje dalšího postupu v rámci EU? Je očividné, že zavřít pana V. někam do vypolstrované cely, aby si trochu odpočinul, nejspíš nepomůže vyřešit úplně všechno. Chybějí nám politici, kteří by měli jasnou vizi evropské budoucnosti a nepočítali by pořád s tím, že se dál, 70 let po druhé světové válce, budeme schovávat za americkými zády. 

A politici, které máme, se v posledních několika letech naučili opakovat mantru „Putin může za všechno“, což je ovšem jen další problém. Vychází z něj třeba tvrzení, že „Putin“ vlastně vyhrál letos už v nizozemském referendu o asociaci s Ukrajinou, pak při Brexitu, pak u sebe doma v parlamentních volbách, pak s Trumpem, pak v Moldově a v prezidentských volbách v Bulharsku, na spadnutí je letos ještě prezidentský úřad v Rakousku a možný pád vlády v Itálii a příští rok se navíc plánují volby v Nizozemsku, Německu a Francii, kde se podle všeho utkají dva jeho „přátelé“, tedy Fillon s Le Penovou... Já sice tuším, že je skvělé mít někoho, na koho můžu hodit všechny hříchy světa a zbavit se jakékoli zodpovědnosti, ale strkat všude Putina, onoho „všeobjímajícího přítele všech našich nepřátel“, je ze všeho nejvíc neotřesitelným důkazem toho, že naše „elity“ s konečnou platností ztratily kontakt s realitou, že netuší, že každým svým dalším slovem, natož činem, který nevede k pojmenování našeho stavu, vesměs vše jen zhoršují. 

Pro všeobecné zklidnění zástupů znervóznělých duší navrhuju, abychom všechny „Putiny“ ve větách nahradili třebas „hrochem“ – to je takové vcelku sympatické, klidné zvíře, které sice umí taky nadělat spousty rotyky, ale… Jen si zkuste představit ty věty: „Přátelé hrocha vyhráli volby tam a tam.“ Cítíte z toho ten klid a pohodu? A dobrý pocit? Africké safari! Ochrana divoké přírody! Environmentalismus! Vystresované nervy vibrují radostí!

Navíc mám pocit, že to prostě udělat musíme, protože když si představím, že „pražská kavárna“, která chce být neustále tou „součástí Západu“, najednou zjistí, že jí v praxi z toho Západu zbývá jen paranoidní pan V., placení protitrumpovští demonstranti v USA a k tomu ještě europarlament, který se zrovna vydal do boje proti propagandě Ruska i Daeše najednou, tak to s ní může dost zamávat. Prostor pro svobodné dýchání se zmenšuje. Pokud nikdo nechce pojmenovávat realitu a hledat chyby, tak by „hroch“ všechno alespoň zklidnil. Nebo třeba koala. Ta by možná byla ještě lepší.

 

Američané varovali Evropu, že během adventu jí hrozí zvýšené nebezpečí teroristických útoků. Je nám tato rada k něčemu? A Hynek Kmoníček dal najevo, že Evropa nemá kapacity sledovat všechna pochybná džihádistická individua. Můžeme tedy o adventu jedině ucucávat grog a čekat, co bude? Jinak, jak rozumět těm častým zprávám, že čím víc je Daeš „v háji“ v Sýrii a Iráku, tím víc se „vyřádí“ v Evropě?

Ano, a nejen během adventu, jak ukázaly poslední dva tři roky. A belgická vláda tvrdí, že se do Evropy chystá pět tisíc teroristů Daeše, kteří už absolvují specializované kurzy „jak projít do Evropy a získat tam azyl“. Podle všeho to nebude nic až tak složitého. Ale na druhou stranu, nebuďme tak sebestřední, 98 procent všech obětí teroristických útoků islámských radikálů jsou muslimové, a je velmi pravděpodobné, že hlavní vlna „migrace“ Daeše z Iráku a Sýrie zamíří třeba do Pákistánu, Afghánistánu, zkrátka na východ. 

Je jasné, že i kdyby do Evropy přišlo opravdu jen těch zmíněných pět tisíc „nových“, kteří by se přidali ke stovkám těch, kteří už tu v rámci více či méně spících buněk jsou, máme problém. Jeho řešení bude pomalé a bolestné, ale jednou bude logicky dokonáno – současně bychom si ale měli uvědomit, kdo stál u zrodu Daeše nebo Al Káidy, kdo jim pomáhal sílit, kdo je opečovával, když se mu to zdálo strategicky výhodné… Když budete mít doma vzteklého psa, který někoho někde zabije, jste za něj právně odpovědní. Vím, že naše „elity“ nikdy žádnou zodpovědnost za nic nenesou, ale možná – tak nějak pro příště (protože při jejich psychopatii nějaké „příště“ určitě znovu nastane) bychom se měli poučit a onu zodpovědnost bychom po nich měli vyžadovat. 

Co na tom, že pateticky oplakáváme oběti teroristických útoků kdekoli v Evropě, když lidé, kteří vlastně kdysi dali teroristům do rukou zbraně, výbušniny a peníze, kráčejí v čele všech těch smutečních průvodů? 

 

Slovensko předsedá Evropské unii. Všimla jste si toho?

Nevšimla. Připomíná mi to jen zvýšená koncentrace bezzubých unijních akcí, které se konají v Bratislavě. Ale na druhou stranu, všiml vy jste si třeba holandského předsednictví? Nebo jakéhokoli jiného? Jistě, to naše jsme tady probírali ze všech stran – Saša Vondra a ukradený skoro milion, Černého urážlivá Entropa, Topolánkův vysněný plynovod Nabucco bez plynu, Evropa, které jsme to chtěli „osladit“… To byly časy „akce“, že?

 

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?

Nic konkrétního mě nenapadá, ale je jisté, že současný chaos něco zajímavého jistě vygeneruje.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz