Dan Bek: „Slušný občan nemusí být poslušný“

Email Tisk PDF

Dan Bek, Kateřina McCreary, Martin VeselýProč jsou dnešní pražské Vršovice tak příjemnou čtvrtí k životu? Jak to vypadá, když občané vezmou osud svého bydliště do vlastních rukou? Dan Bek, Kateřina McCreary a Martin Veselý se věnují občanskému aktivismu v neziskové organizaci Start Vršovice.

 

 

Co přesně dělá občanský aktivista?
Dan: V tuhle chvíli nám jde o vznik informační platformy, která občany Prahy 10 aktivně zapojí do témat souvisejících se životem v místě jejich bydliště. Vytváříme něco jako časopis pro aktivního občana. Na Praze 10 jsou neziskové organizace, které pod hlavičkou Společně pro desítku dlouhodobě monitorují záměry a činy zdejší radnice.

 

Občany o své činnosti přece informuje radnice prostřednictvím Radničních novin.
Kateřina: Radničním novinám jde o sebepropagaci, ne o mapování témat, která občany zajímají. I když jsou placené daňovými poplatníky, neberou názory občanů vážně a hájí pouze utilitární zájmy radnice. To je ještě mírně řečeno. V mnoha případech jde z našeho pohledu o přímou manipulaci fakty. Typickým příkladem je aktuální kauza nečekaného záměru postavit si novou miliardovou radnici na zelené louce místo opravy té staré.

 

Lidé jsou dnes politikou znechucení, korupce už nikoho nešokuje. Jak se vám daří občany Prahy 10 přimět k zájmu o veřejný život?
Kateřina: Zatím se nejvíc osvědčily akce, při kterých objevujeme stále nové možnosti společného trávení volného času. Jejich prostřednictvím dáváme lidem návod, jak se dá využít původně třeba úplně zanedbaný prostor, zároveň posilujeme sousedské vztahy a pocit domova v naší čtvrti. Lidé nejsou zvyklí tímto způsobem přemýšlet. Předpokládají, že pořádat veřejné akce není jen tak. Víte například, že se dá v Praze docela snadno uspořádat táborák? Stačí zavolat na hasiče a nahlásit, že v sedm zapalujete a v devět zase zavolat, že hasíte. To je celé, co proto musíte udělat. V Praze.

 

Mne by určitě nenapadlo v Praze jen tak pořádat sousedský táborák. Přitom to zní skvěle.
Kateřina: Prostřednictvím našich akcí se snažíme tyhle utažené kontexty povolovat. Samozřejmě nesmíte pálit oheň v blízkosti domů nebo na chodníku. Ale travnaté nezastavěné území jako zdejší vršovická proluka je proto ideální. A pak se stane, že přijde někdo další a řekne: když už tu pořádáte ty sousedské slavnosti, tak by bylo fajn tady mít pískoviště, ne? Nebo cihlový gril, co? Ve Španělsku má velkou tradici grilování venku. Přijdete, opečete si maso společně s jinou rodinou, popovídáte si a zase jdete. Proč by nemohla tak jednoduchá a příjemná věc, která stojí pár korun, fungovat i u nás?

 

Lidé jsou zvyklí si myslet, že by něco takového brzy zničil vandal či ukradl závistivý soused z vedlejší čtvrti.
Dan: Na to můžu reagovat jen okřídleným heslem: aby zvítězilo zlo, stačí, aby dobří lidé nedělali nic.

 

V proluce se také objevují instalace, které vidím z tramvaje, když jezdím okolo...
Kateřina: Prostor, o kterém mluvíte, se jmenuje ProLuka. Jedná se o galerii pod širým nebem, kterou kurátorsky zaštiťuje výtvarník Krištof Kintera se svou ženou Denisou Václavovou. Každé dva měsíce pořádají vernisáž umělců, kteří se zabývají veřejným prostorem. Instalace v ProLuce proměňují své okolí a ukazují, že prostor ve městě nemusí být jen parcela k zastavění.

 

Teď je tam strom natřený barvou nazeleno. Co má symbolizovat?
Kateřina: Ta instalace se jmenuje Repainted Nature. Vytváří napětí mezi přírodním prostředím proluky a umělostí, kterou člověk kolem sebe šíří.

 

Kde jste načerpali energii k boji s byrokracií?
Kateřina: Začalo to nevinně, když jsme se jednoho slunného odpoledne asi před čtyřmi lety potkali na rohu Krymské s legendárním Denym Walterem (dnešním předsedou Start Vršovice) a řekli si, že bychom rádi tohle ghetto (čtenáři, rozuměj Vršovice) nějak oživili. Nikdo se tu nestaral o ulice, o bezpečnost, zkrátka o nic. Tak jsme přemýšleli, co by sem vrátilo normální život. A napadlo nás obnovit sto let starou tradici místního trhu. Zjistili jsme, že lidé mají zájem, aby se konal nejlépe pravidelně. Tehdy jsme se poprvé obrátili s naším záměrem na radnici Prahy 10. Po této první zkušenosti jsme si mysleli, že se nám s ní komunikuje těžko, protože to neumíme, a že chyba je na naší straně, že se musíme víc snažit. Tak jsme se rozhodli radnici pravidelně navštěvovat, účastnit se jejich zastupitelstev a za ta léta jsme pochopili, že radnice s občany nepočítá a že radní by byli nejradši, kdyby občané přišli jen jednou za čtyři roky, hodili lístek do urny a do dalších voleb se o nic nestarali.

 

Martine, vy jste byl jako odborník přizván do komise, která měla najít nejvhodnější řešení pro sídlo nové radnice. Proč jste z ní odešel?
Martin: Radnice se veřejnosti prezentuje jako transparentní. Tváří se, že diskutuje s občany, ale nedělá to. Půl roku jsme připravovali zadání pro architektonickou soutěž. V září jsme se na poslední chvíli dozvěděli, že se soutěž odkládá na neurčito. Záhy vedení radnice vyhlásilo výběrové řízení na jinou budovu nebo pozemek. A komise se ne a ne sejít. To mě i mého kolegu v komisi přimělo nakonec rezignovat. Potom se tři měsíce nedělo nic. Po novém roce se na základě výzvy radnice nějací občané přihlásili. Byli vylosováni dva zástupci (senioři přes osmdesát let). Dva dny před rozhodnutím jim byly na CD předloženy tři varianty, jejichž zadání ani zpracování stejně nemohli ovlivnit. Vyberte si, férově a transparentně.

 

Jakým způsobem komunikujete s občany vy? Jak zjišťujete, co chtějí?
Kateřina: Užíváme metodu, které se říká participace občanů na projektech ve veřejném prostoru – v rámci moderovaných diskusí s obyvateli zjistíte, čeho si lidé v místě, ve kterém žijí, cení: například je zde příjemná zeleň a volné prostranství. Nebo naopak, čeho se obávají: že jim před okny vyroste další nevzhledný hypermarket. Takto vznikne dokument, který primárně nepracuje s technickými výstupy, ale vznikající projekty zkvalitní, protože klade důraz na kontext místa, kde se má projekt realizovat. My máme bohužel tu zkušenost, že radnice participaci vychytrale využívá pro svůj PR, ale o prosazení jejích výsledků do finální podoby projektu zájem nemá. Jako typický příklad může posloužit zmíněná proluka, kterou radnice odprodala za podmínek, kdy jediným kritériem byla cena, kterou radnice za prodej utrží. Vše proběhlo velmi rychle a s minimální informovaností občanů, kteří zde žijí. Městská část notoricky neuznává, že by právě takhle měla se svým prostorem zacházet, tedy nejdřív se ptát lidí a odborníků a pak teprve prodávat.

 

Jak se nyní chystáte ve věci radniční kauzy bránit?
Dan: Vytvořili jsme koncept informační platformy, která nese název RESTART 10.
Má dvě části: první z nich je vytvoření otevřené redakce, která bude vydávat alternativní časopis o dění na Praze 10. Občané budou moci přijít se svými problémy do redakce, kde je budou moct konzultovat s novináři, odborníky a následně je budou moci s jejich pomocí i zveřejnit. V občanské rovině půjde o něco podobného, co v šedesátých letech dalo vzniknout fenoménu Literárních novin.

Druhá část bude tvořena lektorskými kurzy a workshopy, v nichž budou mít zájemci možnost osvojit si základy žurnalistické práce s informacemi, které jim umožní lépe formulovat konkrétní problém a občanské postoje k dění v jejich okolí. Tento žurnalistický servis budou zastřešovat profesionální novináři a artdirektoři z našich řad. Na první pohled to připomíná princip sociálních sítí, s tím rozdílem, že my se nebudeme pohybovat ve světě virtuálním, ale v tom skutečném. To umožní autentické zapojení občanů všech věkových kategorií, napříč celým společenským spektrem. V ideálním případě tak vznikne samosprávný informační kanál, jehož součástí bude, kromě sledování kauz ohledně plánovaných projektů radnice, např. sdílení informací o různých občanských a kulturních akcích a také příběhů zajímavých osobností, které v naší čtvrti žily nebo ještě žijí. A že jich bylo dost.

 

Z jakých zdrojů svou činnost financujete?
Kateřina: Čtyři roky jsme si naše aktivity financovali z vlastní kapsy a je za tím spousta dobrovolnické práce. Participaci na Proluce podpořila nadace Via. Open air gallery vloni i letos podpořil pražský magistrát. Teď se ale bavíme o projektu, který se bez většího grantu neobejde a je cílený na celou Prahu 10.

 

Jak na vaše plány reagují občané Prahy 10?
Dan: Politikům se za posledních 20 let podařilo občanům vsugerovat, že od rozhodování jsou tu jen oni, a zbytek společnosti, tedy všichni ostatní jsou „nikým nevolení", a tudíž jejich názory nemají žádnou legitimitu. My ale z vlastní zkušenosti víme, že i když jsme nespokojení se zdejší politickou situací, nemusíme nutně rezignovat na možnosti zapojit se do veřejného života ve věcech, které se nás bezprostředně týkají. Osvědčený a účinný recept, jak revitalizovat veřejný život, je vystavět ho od základů znovu a zespoda.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 24 Březen 2014 16:39 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB