Vojtěch Bárta: Nepostarat se o kvalitní kulturu je zpronevěření se občanům



foto T.MenšlČinoherní studio v Ústí nad Labem v pátek ohlásilo, že zavírá. Město nečekaně změnilo podmínky dotací a legendární české divadlo nyní nemá na výplaty na další měsíc. O situaci jsem mluvila s bývalým dramaturgem Činoherního studia Vojtěchem Bártou.

 

Mezi Činoherním studiem a radnicí existuje otevřená válka. Co je příčinou?

Ústecký magistrát je zřizovatelem divadla. Ústečtí radní se však podle toho nechovají. Pokusy o „ekonomické" sloučení umělecky neslučitelného - komorního a umělecky hledačského Činoherního studia s těžkým a spíše na masovější produkci orientovaným kolosem Severočeského divadla opery a baletu provázejí celou polistopadovou historii domu. Vedle toho si už všichni zvykli na setrvalý pokles magistrátních dotací. Sám si například z loňského jara pamatuji situaci, kdy Činoherní studio díky tzv. administrativnímu pochybení nedostalo z Magistrátu po tři měsíce peníze a bylo donuceno zcela vyčerpat svůj rezervní fond (vzniklý jen díky mimořádně dobrému hospodaření). Odvolání bývalého dlouholetého ředitele a významného kritika magistrátních poměrů Jaroslava Achaba Haidlera v roce 2011 bylo krokem sice spojovaným s politickým tlakem, přesto však padajícím na vrub rozhodnutí autonomní správní rady divadla. Lidé blízcí Magistrátu později, na jaře 2013 například vyvíjeli zákulisní nátlak na vyhození herce Jiřího Maryška (který se o neutěšené politické poměry opakovaně nevybíravě otíral v improvizovaných představeních svého Divadla Demago).

 

Jak je možné, že se divadlo o nedostatečné dotaci dozvědělo na poslední chvíli? Magistrát prohlašuje, že divadlo o chystané změně vědělo...

Ústečtí zastupitelé schválili na prosincovém zasedání příspěvek v na poměry posledních let rekordní výši 12 milionů korun. To nikdo nečekal, bohužel se tím mnozí nechali snad až příliš ukolébat. Nyní, 27. ledna, radní přislíbenou částku rozdělili na dva granty – 8 milionů pro tzv. malou činohru a 4 miliony pro tzv. velkou činohru podmiňovanou působením na prknech Severočeského divadla opery a baletu. Radní použili nelegitimní, byť bohužel legální kličky – z prosincového zápisu jednání je zjevné, že příspěvek dvanáct miliónů byl schválen pro „ústeckou činohru". Vzhledem k tomu, že Činoherní studio je a bylo jediným ústeckým činoherním divadlem, zůstala tato klička bez povšimnutí. Nyní se ozývají i zastupitelé, že v prosinci hlasovali o příspěvku pro Činoherní studio, jakožto jediné ústecké činoherní divadlo.

 

Kolik divadlo vybere na vstupenkách a jakou částkou je třeba jej dotovat?

Asi mi nepřísluší se dlouze rozepisovat o ekonomické situaci divadla, ve kterém již nejsem zaměstnán. Přesto snad pro představu mohu uvést, že roční tržby ze vstupného (včetně nemalých příjmů ze zájezdů a hostování) činily za mého působení necelé dva miliony korun, roční rozpočet se pohyboval okolo patnácti milionů. Setrvale snižující se magistrátní dotace se pohybovaly někde kolem deseti jedenácti milionů, na provoz divadla dále přispíval kraj, ministerstvo kultury i sponzoři. Z výše uvedeného je snad zřejmé, že pouze ze vstupného si na sebe nekomerční divadlo tohoto typu nemůže vydělat. Muselo by se uchýlit k několikanásobnému zdražení vstupného – návštěvnost by klesla k nule.

 

To nezní příliš pozitivně...

Na druhou stranu ekonomické studie ukazují, že kultura může být - nepřímo – velmi výdělečná. Pořád ale byla řeč jen o velmi materiální stránce věci, která může zastiňovat podstatu problému. Kdyby byla česká veřejná diskuse na vyšší úrovni, nemuseli bychom si výdělečnost plést se společenskou prospěšností institucí, které mají požívat vysoké úcty a ochrany. Pokud by divadlo zaniklo, celé Ústí by bylo okradeno – o naději, víru, sny. Je nutné si uvědomit, že divadlo zřizované městem má být a je veřejnou kulturní institucí stejně jako např. jesle, škola, školka, muzeum. Vedle svých nepopiratelných práv má zřizovatel povinnost se o divadlo postarat. Ústečtí radní, kteří se nepostarají o kvalitní kulturu ve svém městě, se tím zpronevěří vlastním občanům. Kvalitní kulturu přitom nemohou zajistit jen jednorázová grantová řízení. Divadlo typu Činoherního studia totiž musí pracovat s několikaletým výhledem. Tento výhled značně komplikovala už současná situace, kdy, na rozdíl od běžných zvyklostí, dostávalo divadlo schválené příspěvky vždy jen v řízeních na jeden rok. Takové rozhodnutí v tomto případě ohrožuje zavedenou kulturní instituci.

 

O co by Česká republika přišla se ztrátou ústeckého Činoherního studia?

Činoherní studio je scénou s více než čtyřicetiletou tradicí. Vzniklo na troskách Kladivadla, normalizátory zakázaného souboru. Pronásledovaný ansámbl hledal nové působiště, až trochu paradoxně zakotvil pod lampou, pod kterou byla velká tma – v Ústí nad Labem.
V normalizační éře mělo v českých poměrech zcela jedinečnou atmosféru, nehrbilo se, nedělalo polovičaté ústupky, zvláště za patrně nejslavnější éry Ivana Rajmonta usilovalo o otevřenou společenskou kritiku.
Kromě vynikajícího hereckého souboru (v Ústí se vždy rodily herecké hvězdy) se divadlo dále opíralo o odvážnou dramaturgii, včetně původních her Karla Steigerwalda či Alexe Koenigsmarka. A přestože docházelo k opakovaným cenzorským zásahům i různým formám mocenské buzerace, divadlo se udrželo a v roce 1989 se lví měrou podílelo na událostech sametové revoluce v Ústí nad Labem. V roce 1993 stávající soubor divadla odešel do pražského Rokoka, do divadla přišel téměř celý absolventský ročník DAMU. A zase se něco dělo – za éry uměleckých šéfů Jiřího Pokorného a Davida Czesaného a výrazných dramaturgyň Lenky Kolihové Havlíkové a Markéty Bláhové Činoherní studio jako první divadlo v Čechách hrálo tzv. coolness dramatiku – anglickou dramatiku nové vlny zaměřenou na kritiku konzumerismu, bez přehlížení traumat minulosti se věnovalo řadě ožehavých problémů nově se formující demokratické společnosti. I po roce 2000, ve kterém divadlo získalo v hlasování kritiků Cen Alfréda Radoka prestižní titul Divadlo roku, navazovalo a rozvíjelo jedinečnou tradici uvádění her v českých i světových premiérách a v mnoha obměnách pokračovalo také v radikálních adaptacích klasiky.

 

Na co se zaměřovala vaše dramaturgie?

V době mého působení divadlo usilovalo o hledání nových forem, snažilo se o ideál společensky a politicky angažovaného divadla jako instituce s širším přesahem. S menšími obměnami v nastoleném směru pokračují kolegové i po mém odchodu. O úspěších divadla v posledních letech výmluvně svědčila vysoká návštěvnost, popularita ústeckých herců, kvalita uměleckého souboru, který vedly zkušené osobnosti hostující po celé republice, špičkový výběr hostujících českých i zahraničních tvůrců a v neposlední řadě i vynikající pověst u odborné divadelní veřejnosti a kritiků.

 

A co by ztráta Činoherního studia znamenala pro město Ústí nad Labem?

V podstatě si to nedokážu představit, připadá mi to spíše jako ze žánru sci-fi. Činoherní studio je nejen významnou progresivní českou scénou, ale zároveň také jediným stálým profesionálním činoherním souborem široko daleko. Do Ústí se stahují vyprahlí diváci z okolí. Ústí nad Labem by přišlo o svojí nejslavnější kulturní instituci. Činoherní studio, na rozdíl od ústeckého Magistrátu, dosud vždy dělalo severočeské metropoli vynikající reklamu – patří k nejlepším divadlům v celé republice, a dokonce má určitou pověst i za hranicemi. Pro ústecké diváky byla návštěva divadla často jediným důvodem k návštěvě Střekova. Střekovský břeh by byl bez divadla mrtvý, vzrostla by kriminalita, v neposlední řadě by na zavření či omezení produkce divadla přímo či nepřímo doplatila řada ekonomických subjektů.

 

Jak velká je nyní šance na záchranu Činoherního studia?

Byl jsem v pátek večer v Ústí. Diváci zaplnili k prasknutí nejen celý sál, ale i foyer, prostory baru, stálo se i na ulici. Mnozí diváci přišli s transparenty a ve velmi bojovné náladě. Podpora přichází z celé republiky. Uvidíme, s jakou novou kulišárnou přijdou ústečtí radní. Ale snad nyní je již jasné, že likvidace Činoherního studia není lehký úkol. O šancích na záchranu Činoherního studia si netroufám spekulovat, jistě jsou ale přímo úměrné síle občanské iniciativy na jeho záchranu. Neměli bychom zapomínat, že stávkou Činoherního studia kdysi začala v Ústí sametová revoluce a symbolické přesahy tohoto boje, který je například dle vyjádření Činohry Národního divadla „bojem o všechna divadla v České republice", rozhodně nelze přehlížet.

 

Vojtěch Bárta (nar. 1985) byl v letech 2011 – 2013 dramaturgem Činoherního studia. Je spoluzakladatelem a předsedou o. s. Chemické divadlo a jako režisér a dramaturg spolupracuje s několika pražskými scénami.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Únor 2014 17:22 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB