Petr Borkovec: „Kolem čtení ve Fra se vytvořila atmosféra zalitá světlem“


Uprostřed všeho toho kulturního spílání si básník a redaktor nakladatelstvPetr Borkovecí Fra Petr Borkovec pochvaluje boom, který u nás básnická scéna podle něj zažívá.

Básník Jan Těsnohlídek ml. rád říká, že do kavárny Fra stačí pravidelně po nějakou dobu chodit, a pak už téměř nic nebrání tomu, aby vám zde vyšla sbírka. Pravdou je, že málokteré nakladatelství vydává tolik básnických debutů. Není jich opravdu až příliš?

To, že jich vydáváme hodně, to se jen zdá, protože ostatní jich vydávají ještě méně. Myslím, že česká poezie je v dobré kondici, je rozhodně z čeho vybírat. Mám na stole několik prvotin, které by stály za vydání. Hořké poznámky Jana Těsnohlídka zůstanou bez komentáře. To, že se ve Fra, kolem čtení, vytvořila atmosféra, v níž se z posluchačů stávají debatéři, z debatérů autoři atd, je skvělá věc. Radostná, zalitá světlem. A i když se podíváte na knihy, které Fra vydává, jen zběžně, asi neřeknete, že si nevybíráme.

Fra se tedy snaží být takovou kolébkou kvalitních současných básníků?

Nesnaží. Prostě se to stalo. Na tom se podílí mnoho věcí: redaktor a spolumajitel Fra velice důsledně pročítá literární weby a hledá; typograf a druhý spolumajitel Fra Michal Rydval navrhuje knihy, které jsou jednoduché a krásné; Fra je nakladatelství, klub, kde se čte, i knihkupectví – to je pro mnoho autorů vzrušující; čtení ve Fra navštěvuje mnoho autorů, i básníků, i prozaiků, potkáte je tam. To všechno dohromady má určitou sílu, přitažlivost. Ale není třeba to přehánět: zajímaví básníci chodí také jinam a vydávají u jiných nakladatelů.

A nemají přece jen autoři z okruhu Fra něco společného?

Ondřej Buddeus – Kamil Bouška – Jakub Řehák. Například tihle tři. To byste mi musela dát mnohem víc času, abych něco společného našel.

Když vybíráte autora pro debut, co vše zohledňujete? Je pro Vás třeba důležité, jestli cítíte, že se chystá psaním i do budoucna dlouhodobě zabývat?

Tohle bych si ani nedovolil odhadovat. Samozřejmě jsem rád, když pak další knížku nabídnou do Fra – myslím, že – pokud lze – autor má mít jednoho nakladatele. Co „zohledňuju", to je těžká otázka: nejdřív rukopisem jen tak listuju, spíš si texty prohlížím jako obrazy. Pak si taky někdy představuju, že jsem je napsal sám, a s tím si je čtu nahlas. A tak. Je to různé.

Vít Kremlička tvrdí, že problémem současné poezie je, že se básníci až příliš často zabývají pouze vlastním egem. Souhlasíte?

Ne. Myslím, že se nezabývají pouze vlastním egem.

Takže se vám nezdá, že by byla česká poezie málo angažovaná?

Ani ne. „Účast" shledávám v básních mnoha soudobých českých básníků. Jen se o tom u nich tolik nemluví, protože jejich texty jsou bohaté, poskytují záminku k rozhovorům o mnoha různých věcech. O angažovanosti v poezii hovoří často ti, jejichž texty nepodněcují k ničemu jinému než k hovoru o angažovanosti.

Nemáte pocit, že se spisovatelé uchylují k poezii z pohodlnosti? Protože do ní prostě nemusí investovat tolik energie jako do románu.

Když se k ní uchýlí z pohodlnosti, tak se to asi pozná. Jazyk se jim vysměje do očí.

Co máte rád na psaní básní?

Řeknu, co mě první napadá a co vlastně trochu souvisí s vaší předchozí otázkou. Líbí se mi, že k tomu nic kromě propisky nepotřebuju, žádný ateliér ani zkušebnu. Že si básnickou laboratoř mohu otevřít všude. Líbí se mi pocit řízené svobody při psaní básní; psát báseň se skládá z kombinace rozhodnutí a danosti, právě v tomhle soukolí je mi velice dobře. Kdybych to měl vyjádřit obrazem, řekl bych, že se to podobá cestě, která se bleskurychle větví do dalších cest, a na mně je, abych stejně rychle volil, kterou půjdu. Takhle nějak to vypadá, když se báseň daří.

Petr Borkovec (* 17. dubna 1970 Louňovice pod Blaníkem) je český básník, překladatel, publicista a pedagog. Před Vánoci vydal svou desátou sbírku Milostné básně v nakladatelství Fra, kde také pracuje jako redaktor. Také zde moderuje čtení a debaty českých i zahraničních autorů.

 

Pod jednou pěnou

Mám tu, Petříčku, všecko rozdělané,

sena neskopený, z Labů nejedou,

okna schnou ve stodole, dveře na půdě,

spím v kuchyni, nějak tu noc přečkám,

je to blbý pocit, ale brzy po čtvrté

už se rozednívá, akorát prolítnu postelí,

včera byla buřina, blesk poškodil anténu,

zítra přijde opravář, v pátek truhlář,

seno je jak močka, Labskejm je to šumák,

Pepík do toho s kýblem černýho rybízu,

chce džem, ten jantar, dovolená jak stehno,

já jsem pod jednou pěnou, a jako vždycky

smůla a zas smůla, smůla na všecko

 

V únoru

„Táta umíral, v tašce

jsem měl čtyři pstruhy.

Ryby na ledu, když táta umřel.

Vyběhl jsem do mrazu,

vrátil se, hodil tu smrt pod maso,

rostou z toho šedý houby,

vypadají jako václavky.

Moje chytrá žena pálí bordel

po mámě, říká, vem to benzínem,

ještě tenhle měsíc, prosím tě,

nebo to sněz; všichni říkaj,

sněz to, přežer se, zastav se o to.

Prostě se nějak doprav zpátky."

 

Ukázka ze sbírky Milostně básně:

http://issuu.com/fracz/docs/borkovec3_ukazka?mode=window&backgroundColor=%23222222

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB