Nepokračujme v inkluzi a raději vraťme EU dvě miliardy za její zavádění


Ilustrační foto: Element5 Digital, UnsplashNa ministerstvu školství vytvořili novelu vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními potřebami, jejímž záměrem je odstranit povinnou totální inkluzi ve školství. Nevládní neziskové organizace financované z dotací na inkluzi ale tvrdí, že v případě jejího vstupu v platnost by šlo o porušení práva EU. Jenže to není pravda.


Evropské předpisy inkluzi nenařizují. A jediné, co ČR hrozí je, že by musela vrátit do Bruselu dvě miliardy, které na inkluzi dala. Stát by si ovšem ušetřil dalších minimálně 15 miliard, které na inkluzi musí dávat ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů a obcí.

 

Návrh vyhlášky napadla veřejná ochránkyně lidských práv

 

V případě vyhlášení novely vyhlášky v podobě, v jaké byla dána odborné veřejnosti k připomínkování, by rodiče získali opět právo rozhodnout, jestli jejich dítě má jít do běžné základní školy nebo do speciální či praktické školy, jejíž osnovy a personální a materiální vybavení je uzpůsobeno vzdělávání dětí s poruchami učení a dalšími speciálními potřebami. Zařazení dítěte do speciální školy by bylo podmíněno doporučením odborníků z pedagogicko-psychologických poraden, vydaným na základě vyšetření dítěte.

Návrh novely vyhlášky ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) byl dán k připomínkování koncem listopadu 2018. Většina učitelských odborných společností jako Asociace speciálních pedagogů nebo Pedagogická komora novelu podpořily. Stejně jako obce a kraje, které jsou zřizovateli škol.

Spolu s proinkluzivními neziskovkami napadla návrh novely veřejná ochránkyně lidských práv Anna Šabatová. Odmítla cíl novely, jímž je zrušení povinné inkluze. Ve své námitce napadla věcnou podstatu novely pro údajný rozpor s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku, který se týkal zařazování Romů do dnes již neexistujících zvláštních škol. Analýzou vývoje případu a rozborem citátu rozsudku se ale Pedagogické komoře podařilo prokázat, že ESLP nikdy ČR neodsoudil k provedení inkluze v podobě, jak ji v parlamentu prosadila bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) – více ZDE.

Nyní ale stoupenci inkluze začali tvrdit, že návrh vyhlášky je rozporu s právem EU. A že v případě jejího vstupu v platnost by ČR hrozilo zastavení čerpání veškerých financí z fondu EU. Ministr školství Robert Plaga (ANO) v reakci na to již oznámil, že finální rozhodnutí ve věci vyhlášky učiní až po jednání s Evropskou komisí.

 

Unie nám neříká, jak má být školství organizováno

 

Evropská unie nemá v oblasti školství žádné obecně závazné právní předpisy. Žádná směrnice nebo nařízení Rady a Evropského parlamentu nenutí by členské státy k zavedení inkluzi. Nic takového ani nemůže vzniknout, protože to zakazuje primární právo EU. Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie ve verzi Lisabonské smlouvy v článku 165 odst. 4 výslovně vylučuje harmonizaci vnitrostátních zákonů v oblasti školství. Podle bývalého článku 149 Smlouvy o zřízení Evropských společenství, který je v Lisabonské smlouvě jako článek 165, mají Rada a Evropský parlament pravomoc vydávat pouze právní předpisy týkající přeshraniční spolupráce škol.

V oblasti školství EU plní jen doplňkovou a podpůrnou funkci. Orgány EU slouží členským zemím jen k výměně informací a poznatků o školství. Z rozpočtu EU financuje aktivity zaměřené na spolupráci škol z různých členských států. Nebo na výměnné pobyty studentů a učitelů mezi školami z různých zemí.

Jediný celoevropský předpis se týká jazykové oblasti a jmenuje se Společný evropský referenční rámec. V něm jsou popsány jednotlivé úrovně znalosti cizího jazyka. Pro každou úroveň od začátečníků označovaných jako A1 až rodilého mluvčího na úrovni C3 jsou stanoveny dorozumívací dovednosti, které má absolvent v daném jazyce musí ovládat. Na základě referenčního rámce jsou po celé Evropě prováděny jazykové zkoušky. Doklady o jejich absolvování mají společnou stupnici, takže diplom může být uznáván po celé Evropě.

Kromě něj EU vydala právní předpisy pouze pro oblast vzájemného uznávání kvalifikací a pro provádění případných rozdílových zkoušek u regulovaných profesí, jako jsou advokáti, lékaři nebo veterináři. Žádný evropský předpis však nestanoví, jak má být v členských státech organizována základní škola nebo co má být obsahem výuky. V každé zemi je také školství uspořádáno zcela jinak, v některých státech s federálním uspořádáním, jako je Německo, se školy vzájemně liší i v jednotlivých spolkových zemích.

A protože neexistuje žádný evropský předpis, který by členským státům nařizoval zavedení inkluze, nemůže ani Evropská komise ani Evropský soudní dvůr najít žádné ustanovení komunitárního práva, jehož porušení by se ČR zrušením povinné inkluze dopustila. Postih nebo pokuta od EU tedy v tomto případě nehrozí.

 

Inkluze způsobila zhoršení kvality vzdělávání

 

Jediné, co by ČR mohlo v případě zrušení povinné inkluze potkat je, že bude muset vrátit do Bruselu peníze, které byly z fondů EU použity na projekty spojené s inkluzí. Z prostředků Evropského sociálního fondu (ESF) ministerstvo školství utratilo za granty na podporu projektů inkluze ve školách 2,1 miliardy korun. Peníze byly čerpány v rámci operačního programu Výzkum a vývoj, i když o žádnou vědu ani výzkum nešlo. Většina inkluzních peněz skončila v neziskových organizacích zabývajících se inkluzí. Více než polovina programů měla už v dotační výzvě k podávání projektů uvedeno, že jsou určeny pro NGO.

Výsledkem zavedení inkluze je zrychlující se rozvrat základního školství. Mnoha speciálním školám vytvořeným pro vzdělávání postižených a dětí s problémy učení a chování hrozí zánik, i když jsou obdivovány na celém světě. Výukové metodiky, které vytvořily, jsou překládány a přejímány řadou zemí.

Kromě dotací z Bruselu utratily české veřejné rozpočty na inkluzi dalších 5,5 miliardy korun. Výsledkem není inkluze jako taková, ale inkluze „počesku“, která způsobila zhoršení kvality vzdělávání zdravých dětí i těch násilně inkludovaných. Kvůli inkluzi ze školství odešlo mnoho kvalifikovaných učitelů, což zhoršuje jejich už tak kritický nedostatek. Pokud by měla být inkluze povedena tak, aby byly vzdělávací potřeby inkludovaných dětí zajištěny aspoň na stejné úrovni, jakou měly ve speciálních školách, musel by na to stát vynaložit dalších 50 až 100 miliard korun, které ovšem v rozpočtu nemá a reálně nikdy mít nebude.

A kdyby je ministryně financí náhodou našla, bylo by je stejně lepší použít na vyšší platy učitelů, aby ze školství neodcházeli a školství během několika let nezkolabovalo. Nebo na pořízení lepšího vybavení škol. To ale nehrozí – mezitím už je nedostatek učitelů bryskně vyřešen navrhovanou novelou zákona o pedagogických pracovnících, která má znovu umožnit učit nekvalifikovaným „odborníkům“.

Podle Dohody o partnerství mezi ČR a EU by projekty dotované z fondů EU měly běžet nejméně pět let od ukončení financování z EU. Bez státních dotací však projekty inkluze realizované nevládními organizacemi nemohou existovat. Nejde o vědu, která by si na sebe vydělala prodejem patentu. Stát tak fakticky stojí před rozhodnutím, jestli Bruselu vrátit dvě miliardy z fondů EU, nebo ze státního rozpočtu na stejné projekty dalších pět let utrácet další miliardy. Kromě těchto dvou miliard z fondů EU už bylo na stejnou věc ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a obcí utraceno dalších 5 miliard. Reálně je na výběr mezi vrácením 2 miliard do Bruselu nebo pokračování v projektu, do nějž by stát, obce a kraje musely dát dalších 12 až 15 miliard.

Vrácení peněz by nebyla katastrofa. Reálně by je nemusel posílat ze státního rozpočtu, který s tím nepočítá. O příslušnou částku by se ČR jen snížil balík peněz, které může vyčerpat na jiné projety do konce roku 2020. Stačí aby stát už nevypisoval pro nevládní organizace žádné podobné výzvy. Jiných příjemců by se to nemuselo vůbec dotknout.

 

Zmrazení peněz z fondů EU nehrozí

 

Nevládní organizace tvrdí, že při zrušení inkluze nám Brusel zmrazí veškeré peníze fondů EU, což ale také není pravda. Podle Dohody o partnerství mezi ČR a EU je zastavení všech plateb z rozpočtu EU možné jen v případě, pokud by ČR nezavedla kontrolní a hodnotící mechanismy, k jejichž zavedení se zavázala. ČR se to stalo v programovém období 2007 až 2013. Při inventuře Komise zjistila, že Ministerstvo pro místní rozvoj, které je národním koordinátorem pro fondy EU, nezprovoznilo jeden z kontrolních výborů. Peníze nebyly propláceny rok, než kontrolní výbor zahájil činnost. Pak mělo posílání peněz z Bruselu jen zpoždění. A na celkový objem peněz, které z rozpočtu EU přišly, to vliv nemělo. Stihli jsme utratit téměř všechno, co jsme mohli.

V jiných případech není možné celý penězovod zastavit. Dohoda o partnerství připouští zastavení proplácení dotací z jednotlivých fondů nebo operačních programů. Taková možnost je v prováděcích nařízeních Rady a Komise zakotvena pro případy selhání kontrolních mechanismů u jednotlivých správců nebo v jednotlivých kapitolách. Kvůli vracení peněz z několika špatných projektů však ještě nikdy nedošlo k zastavení celého operačního programu, natož celého fondu.

Už dříve ČR vracela peníze z některých projektů. Jako příklad lze uvést dotace na budování a rekonstrukce hotelů a penzionů. V několika případech bylo následnou kontrolou zjištěno, že objekt nebyl celých pět let po zkolaudování používán jako hotel, ale například jako nevěstinec. Stát v tomto případě dotaci musel vrátit a vymáhal ji na novém majiteli. Ani v tomto případě však nedošlo ke zmrazení celého operačního programu, natož všech peněz pro ČR z fondů EU.

Pro školství by bylo lepší dvě miliardy Bruselu vrátit a ušetřit si škody, které inkluze ve školství páchá.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB