Karel Čapek: Svatořečení 28. října



Česká vlajka

 

 

 

 

Vím sice, že 28. říjen roku osmnáct je už dávno svatořečen, ale jen jako svátek státní; oslavujeme v něm svůj národní a politický převrat, ale nikoliv onen podivuhodný den sám, ačkoliv by si toho zasloužil. Byl to den z několika příčin zvláštní a téměř nadpřirozený; můžeme se při dobré paměti dovolat několika notářsky ověřitelných znamení a divů, které dokazují jeho svatost nebo přinejmenším blahoslavenství.

 

Především k faktu svatosti náleží jistá jemná a zářivá krása. Onen den z roku osmnáct se vynořil z podzimních mlh v čistotě a jasu skoro přísném; ještě než došla zpráva o kapitulaci Rakouska, položila se světelná glorie na pozdně říjnový den, roztrhla závoj mlhy a ozlatila zemi utrápenou lety války.

 

Avšak byla znamení mocnější. Ještě den předtím jsme počítali v novinách smutné kolony úmrtních oznámení; tehdy právě vrcholila hekatomba španělské chřipky. Každý třetí člověk ležel s chřipkou a ti ostatní se taktak drželi na nohou, čekajíce, kdy je to položí.

 

Dvacátého osmého října nadešel konec epidemie, jako by uťal. V novinách už jen několik úmrtních oznámení, jako když po dešti ještě kape, a konec; nastalo zázračné a hromadné uzdravení. Snad se lidi pozdravili z radosti nebo proto, že místo stonání se vyhrnuli do vyzlacených ulic; nebo nebylo pokdy myslet na nemocné a zesnulé; ale ať je tomu jakkoliv, doporučujeme příštím kronikářům, aby si v novinách z roku osmnáct našli křivku chřipkové epidemie před zázračným dnem 28. října a po něm.

 

Ale zbývá ještě znamení nejpodivnější. Právě před několika týdny jsme se v mnoha novinách dočítali, že ulice většího města je vznětlivá; že jejího horečného vzrušení zpravidla zneužijí takzvané neodpovědné živly, kterým jde jen o jejich vlastní víceméně nekalé účely, jako je rušení pořádku a podobně.

 

Nuže, nejtajemnější úkaz 28. října byl ve světle těchto zkušeností ten, že nebylo neodpovědných živlů. Celá Praha a všechna ostatní česká města byla na nohou; všichni jsme cítili nesmírně česky a slovansky, ale tlakem našeho nadšení nepraskla ani jedna okenní tabulka. Děly se zázraky: nebylo vytlučeno německé divadlo, policie nezakročovala brutálně proti vlasteneckým demonstrantům, nezařinčelo sklo ani v jediné židovské kavárně.

 

Myslím, že dnes by si nikdo, žádný z "mužů 28. října”, netroufal provést onen revoluční den tak hladce a bezvadně. Čtu-li ještě teď, že v září letošního roku "promluvila česká a slovanská Praha” a "projevilo se národní uvědomení našeho lidu”, nemohu se zbavit této vzpomínky. Myslím, že česká a slovanská Praha promluvila daleko hlouběji dne 28. října roku osmnáctého.

 

Mám za to, že tehdy se také projevilo národní uvědomení našeho lidu způsobem nepochybným. Ale vypadalo to docela, docela jinak než ta letošní fazóna. Je-li ta letošní ulice přirozená a nestalo-li se s ní něco divného a abnormálního, pak prosím je ulice z onoho 28. října úkazem tajemným a nadpřirozeným a zaslouží si dvojnásobné úcty – zvláště letos.

 

28. 10. 1930, Lidové noviny

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 28 Říjen 2018 13:23 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB