Nejistá sezóna Státní ceny za literaturu



 

Petr-Hruška-přebírající-Státní-cenu-za-literaturu-2013-foto-MK-ČRNedávná rezignace Petra Hrušky a dalších členů poroty Státní ceny za literaturu vyvolala živou společenskou diskusi, jež přesáhla oblast literatury. Přinášíme vám proto přehledné shrnutí dosavadního vývoje celé kauzy, která znovu přitáhla zájem veřejnosti i médií k otázce vzájemného vztahu politiky a literatury, potažmo umění vůbec.

 

 

 

Státní cena za literaturu je udělována od roku 1920 (s výjimkou let 1938, 1943–1946, 1950, 1960, 1969, 1979, 1990–1994), po určitou dobu hned v několika kategoriích, od roku 1995, kdy se o její obnovení zasadil tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid, se však udílejí pouze Státní cena za literaturu a Státní cena za překladatelské dílo, které k 28. říjnu každoročně předává ministr kultury – loni byli takto oceněni spisovatel Jáchym Topol a překladatelka Eva Kondrysová (in memoriam). O laureátech obou cen rozhodují dvě poroty (nominovat autora či překladatele může nicméně kdokoli), do nichž bylo pro roky 2018–2020 zvoleno po sedmi členech – v případě Státní ceny za literaturu jmenovitě ředitel Světa knihy Praha Radovan Auer, literární vědec, historik a kritik Petr A. Bílek, německý bohemista a překladatel Urs Heftrich, literární historik, básník a esejista Petr Hruška, překladatelka, slovinská bohemistka a nakladatelka Tatjana Jamnik, publicistka Kateřina Kadlecová a literární kritička Eva Klíčová.

 

15. 7. 2018

Celou kauzu odstartoval text publikovaný portálem Bubínek Revolveru a obsahující gros dopisu, který básník a literární historik Petr Hruška zaslal Odboru umění, literatury a knihoven na Ministerstvu kultury ČR dne 13. 7. 2018 a poté poskytl redakci Bubínku Revolveru ke zveřejnění. I když je samozřejmě škoda, že veřejnost nedostala k dispozici celé znění dopisu, dotyčný text dostatečně osvětluje motivy Hruškova rozhodnutí opustit porotu Státní ceny za literaturu, které dokonce předsedal:

„Jsem nucen s okamžitou platností rezignovat na svoje členství v porotě Státní ceny za literaturu, neboť od včerejška náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty a způsobila, že se extremistická politická strana stala skrytou i zjevnou součástí státní moci. Vím, že sama Státní cena za literaturu je dnes aktivitou, při jejímž udělování politická kritéria nehrají roli, a když mi bylo nabídnuto v minulém roce členství v porotě, přijal jsem jej. Myslím si totiž, že stát má umělce ve vlastním, sebezáchovném zájmu všemožně podporovat, a osvícení vládci to také po celé dějiny lidstva dělali. Jistě, každá vláda je pochybná a ve své podstatě nebezpečná, vůči každé vládě lze mít oprávněné výhrady a námitky, neboť lidé jsou nedokonalí, a tedy k vládnutí v pravém slova smyslu nepředurčení. Nepřestává mne ovšem ohromovat, jak přes tuto nezpůsobilost vládnout si navzájem lidé přece jen čas od času usilují o důstojnější a humánnější způsob tohoto počínání, neboť jakkoliv jde o pokusy marné, jsou pro lidskou společnost nezbytné.

 

My ale máme od včerejška stát představovaný vládou, která na takové úsilí rezignovala. Poprvé od listopadu 1989 se nepokrytě a ochotně využívají politické síly, jež považuji za nelidské a zhoubné. Státní cena za literaturu je cenou reprezentativní, přičemž nereprezentuje pouze oceněného spisovatele, ale i vládu, jejíž vůlí je cena udělována. Nechci a nemohu se podílet na této reprezentaci vlády, třebaže jde o reprezentaci nepatrnou a většinu společnosti nějaká literární cena samozřejmě upřímně nezajímá. Nebýt naprostého morálního kolapsu českých politických představitelů, rád bych se po další tři roky účastnil poctivých debat, sporů a dohod s dalšími členy poroty, aby mohl být státem oceněn některý český literát či literátka, neboť je jich dost, kteří si takové ocenění zaslouží.“

 

Z textu vyplývá, že se Petr Hruška – sám laureát Státní ceny za literaturu (2013)! – k tomuto činu rozhodl v přímé souvislosti s vyslovením důvěry menšinové vládě Andreje Babiše (12. 7. 2018) za přispění komunistů, v nichž spatřuje „extremistickou politickou stranu“, ba přímo nelidskou a zhoubnou politickou sílu. Od Státní ceny za literaturu, jejíž význam přitom nijak nepřeceňuje, se pak distancuje proto, že podle jeho názoru reprezentuje i tuto „vládu, jejíž vůlí je udělována“.

 

16. 7. 2018

O den později publikovala na webu Reflex.cz další členka poroty Kateřina Kadlecová text nazvaný „‘Odpuzující vláda‘: Proč následujeme básníka Hrušku v rezignaci na členství v porotě Státní ceny za literaturu“, v němž nejenže zdůvodnila svou vlastní rezignaci, k níž se odhodlala po obeznámení se s dopisem Petra Hrušky (který zbylým porotcům přeposlal administrátor této ceny Radim Kopáč), ale informovala zároveň o odchodu dalších dvou porotců – profesora heidelberské univerzity Urse Heftricha a profesora FF UK Petra A. Bílka. Jak Kadlecová, tak Heftrich se přitom do značné míry zaštítili rozhodnutím samotného Petra Hrušky, kterého se odhodlali následovat coby „morální kompas“ (Kadlecová) a „člověka, který vidí věci jasněji a který je přeci jen jediným spisovatelem a skutečným zástupcem české literatury z nás sedmi“ (Heftrich). Redaktorka týdeníku Reflex také poukázala na některé okolnosti, jimiž krátce poté podložili svou argumentaci mnozí kritici jejich činu – že v rozhodování o laureátovi ceny nehrála politická kritéria žádnou roli (což konstatoval i Hruška), že se tím zřekli možnosti nadále oceňovat ty, kteří si to vskutku zaslouží (a nikoliv Karly Sýse a jim podobné) a že samotná vláda představuje jen jednu ze složek státu, který daná cena reprezentuje.

 

Téhož dne vyšel na webu Aktuálně.cz článek Daniela Konráda, který vedle shrnutí dosavadního vývoje přinesl i stanoviska zbývajících členů poroty, kteří se rozhodli ve svých funkcích setrvat, a také vyjádření současného ministra kultury Antonína Staňka. Tatjana Jemnik zdůraznila nutnost „neopouštět pozice, kde ještě společně můžeme bránit hodnoty, v tomto případě prosadit kvalitní a odvážnou literaturu, která nelže“. Podobného názoru je Radovan Auer, který chce nadále bránit nezávislost dotyčného ocenění. Silnější slova ovšem volila Eva Klíčová, která hromadnou rezignaci svých kolegů vnímá jako „bezúčelnou a pokryteckou“ formu politického protestu ve chvíli, kdy samotná volba laureáta nepodléhá žádným politickým tlakům. Ministr Antonín Staněk vyjádřil nad celou situací své politování, rozhodnutí porotců prý ovšem respektuje. Zároveň však dodal, že považuje „minimálně za neuctivé vůči laureátům, jejich umění i významnému dílu brát si pro vyjádření soukromého politického názoru jako rukojmí odbornou Státní cenu za literaturu“. Upozornil také na fakt, že o letošním laureátovi je již rozhodnuto, a tak jeho vyhlášení u příležitosti 100. výročí vzniku Československa není aktuální kauzou nijak ohroženo. Komisi hodlá pro příští rok doplnit „kvalitními odborníky“, které mu doporučí Odbor umění, literatury a knihoven Ministerstva kultury.

 

18. 7. 2018

Výbor Českého centra Mezinárodního PEN klubu dosud jako jediná z literárních institucí a profesních organizací veřejně podpořil básníka Petra Hrušku i další tři členy poroty Státní ceny za literaturu, kteří se rozhodli ji opustit, a postavil se za „jejich právo vyjádřit nesouhlas, i v přijaté roli a funkci zůstat svobodnými osobnostmi, odmítnout jako nelegitimní závazek zasahující do prostoru vlastního svědomí, mravnosti a cti“.

 

20. 7. 2018

Radovan Auer se k celé kauze vyjádřil obšírněji v rozhovoru s Danielou Drtinovou pro DVTV, kde vyjádřil odhodlání zůstat i přes sympatie k Hruškovu postoji a sdílenou averzi k nové vládě v porotě Státní ceny za literaturu a hájit zde nezávislost i odbornost ocenění (v čemž se podle něho liší kupříkladu od „hradních“, tedy státních vyznamenání), přičemž nešťastně přihrál svým odpůrcům formulací „lepší je se trochu ušpinit“. Vyjádřil také obavu, zda Hruškův čin nebude pro samotnou cenu „danajským darem“ a jestli se do rozhodování o Státní ceně za literaturu, která očividně zajímá i širší veřejnost a je spojena se zajímavou finanční odměnou (aktuálně 300 000 Kč), nyní politici nepokusí skutečně vměšovat. Přesto necítí obavy ohledně toho, kdo uvolněná místa v porotě zaplní, neboť vhodných kandidátů se prý v univerzitních a literárních kruzích najde dost a navíc jej uklidňuje prohlášení ministra, že se v tomto spolehne na doporučení odborníků z Ministerstva kultury.

 

21. 7. 2018

Mezi víceméně informativními mediálními ohlasy přitáhl pozornost komentář Jiřího Peňáse na webu Echo24.cz s názvem Pavel Tigrid by asi rád nebyl, jehož autor sice projevil pochopení nad Hruškovým pohledem na aktuální politický vývoj, avšak zároveň mu vytkl, že ve svém „emotivním vyjádření“ mylně chápe podstatu samotné ceny, když zaměňuje vládu za stát. Poukazuje v této souvislosti na novodobou historii udílení Státní ceny za literaturu, o jejíž obnovení se v roce 1995 zasloužil Pavel Tigrid, která podle něho svědčí o tom, že střídání jednotlivých vlád a ministrů kultury nemělo na volbu laureátů pražádný vliv. V rezignaci Petra Hrušky a dalších porotců naopak spatřuje čin, který může negativně ovlivnit prestiž a hodnotu dotyčné ceny, neboť všichni budoucí adepti na jejich místa budou stát před podobným morálním dilematem a riskovat cejch kolaborantů v případě, že roli porotce Státní ceny za literaturu přijmou.

 

22. 7. 2018

Reakce na článek Jiřího Peňáse na sebe nenechala dlouho čekat a přišla vcelku logicky z tábora, kde padl první výstřel – totiž z Bubínku Revolveru. Šéfredaktorka Revolver Revue Terezie Pokorná zde publikovala text nazvaný Hruškova rezignace a Peňásův svět, v němž si nebere servítky („Peňásova schopnost bezzubě a obojetně veřejně tlachat v podstatě o čemkoli“) a svému „kolegovi“ z kulturní fronty vyčítá nejen jeho názory na celou kauzu, ale dokonce i to, že mu trvalo „hodně dlouho, než se odhodlal odejít z Babišových Lidových novin, a to přirozeně do žádného nepohodlí“. V jeho zmínce o „emotivním vyjádření“ Petra Hrušky spatřuje básníky dehonestující „podpásový kontext“, vysmívá se jeho „groteskně urputné slovní ekvilibristice“ s pojmy vládní a státní i „tragikomické šermování tzv. nezpochybnitelnou autoritou“, tj. Pavlem Tigridem. V Peňásem vyjádřené obavě z toho, že rozhodnutí Hrušky a dalších porotců vrhne neblahý stín na samotnou cenu, pak shledává „logiku a argumentaci jako vystřiženou z kluzkých projevů a slizkých výlevů normalizačních let“. Zato Hruškovi se od ní dostává jen pochvalných slov: „Petr Hruška si svobodně dovolil nečekaně narušit systém – v dílčím, avšak jak se ukazuje, neuralgickém bodě. Překvapivé, ale uvážené rozhodnutí doprovodil jasným a věcným komentářem, z něhož je zřejmé, že to byl jeho způsob veřejné reakce na zdejší aktuální politickou situaci. Nemoralizoval, nikoho nevyzýval, aby ho následoval, nikoho neodsuzoval za to, zůstane-li, což jistě nic nemění na skutečnosti, že se mu povedlo poměrně hlasitě vyjádřit svůj zřetelný názor na Babišovu vládu, připomenout dosti živé otázky a pro někoho také zapůsobit jako příklad.“

 

Jak vidno, do čím dál emotivnější debaty kolem Státní ceny za literaturu se začínají promítat osobní sympatie a antipatie, o čemž svědčí i mnohdy velmi rozvleklé a vyostřené diskuze na sociálních sítích (především Facebooku).

 

23. 7. 2018

Týdeník Respekt přinesl anketu týkající se rezignace Petra Hrušky a dalších tří členů poroty Státní ceny za literaturu. Na otázku „Jaký vliv bude mít podle vás toto rozhodnutí na českou literaturu?“ odpověděli kromě jiných i čtyři porotci – odstoupivší Petr Hruška, Urs Heftrich a Petr A. Bílek a setrvávající Radovan Auer. Není velkým překvapením, že tři prvně jmenovaní vyhodnocují možná rizika svého rozhodnutí pro tuzemskou literaturu jako nulová, byť jím rozpoutali bouřlivou debatu. Hruška tu se stoickým klidem akceptuje všechny názory na svůj čin, Heftrich odmítá podíl na nelehkém rozhodování budoucích nových porotců a Bílek jemně napomíná trojici zbylých porotců za trpné čekání na nové kolegy. Heftrich i Auer dokonce v kauze spatřují paradoxní přínos pro cenu, o které se nyní mluví nejen mezi literáty.

 

Pokud vás zajímají názory dalších představitelů současné české literární scény na rezignaci větší části poroty Státní ceny za literaturu, nabízíme vám vyjádření bezmála tří desítek z nich v anketě Literárních novin.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 25 Červenec 2018 15:21 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB