Dukla 61, událost roku 2018



 

Důl Dukla foto youtube Důl Dukla 1905 2007Dvoudílný film režiséra Davida Ondříčka DUKLA 61 o katastrofě, při které zahynulo 108 havířů, zaujal diváky i odbornou veřejnost. Primárně přitáhl pozornost scenáristy Jakuba Režného a po natočení, sestříhání a projekcích lidí pera jako Mirka Spáčilová, Zbyněk Vlasák a dalších. (vlevo foto: Důl Dukla)

 

 

 

Právě Jakub Režný dokázal v průběhu času zaujat hornické důchodce v Havířově do té míry, že mu nejen zapůjčili literaturu, kterou sami vydali, ale věnovali mu svoji důvěru, což bylo základní pro budování filmového projevu. Klub hornických důchodců ho akceptoval, a tak získal i příběhy, které ve filmu nejsou, ale pomáhaly utvářet atmosféru při debatách s režisérem, kameramanem a herci.

 

Dokument Černé zlato pak doplňuje některé zásadní vztahové záležitosti k havirně. Identifikace s uhlím, se zbijokem a chachary je tak silná, že bychom zbytečně hledali srovnání s jinými profesemi. Autory doplňku se tu stali J. Režný a B. Kopecká.

 

 

Co je událost

Události definujeme jako případy, které přerušují rutinní procesy a rutinní postupy; pouze ve světě, ve kterém se nikdy neděje nic důležitého, by se mohly uskutečnit sny futurologů. Předpovědi budoucnosti nejsou nikdy ničím jiným než projekcemi soudobých automatických procesů a postupů (…)

 

Každé jednání, v dobrém i ve zlém, a každá náhoda nutně rozbíjí celý vzorec, v jehož rámci se předpověď pohybuje a v němž nalézá své důkazy. (Arendtová)

 

Tou náhodou, která rozbila celý vzorec té hyper/kurevské šichty, a způsobila tragickou smrt 108 lidí, byl gumový dopravníkový pás, který se třením vznítil. Také souběh dalších okolností, kterým nebyla věnována pozornost. Kdyby se v jedné chvíli vhodil do šachty jako signalizátor merkaptan, mohlo to vypadat jinak.

 

 

Uhelná pánev: lidé v ní a okolo ní

Ostravsko-karvinská uhelná pánev dlouho sloužila k rozvoji těžkého průmyslu. Nejlépe si to uvědomíme, když si projdeme kromě historie četných šachet, i archiválie Vítkovických železáren založených roku 1828. Těsně to souvisí, patří tu i výroba koksu, dehtu a další chemie, včetně živočišného uhlí na pročistění střev. A to právě zde potřebujeme.

 

Co šachta – to historie, co havíř, elektrikář, důlní technik – to silný příběh, žádné dřisty-chvisty. Ti lidé se nebáli tam dole, a tím méně na povrchu. Vzpomínám si, naprosto živě, jak mě sebral starší kolega Věroslav Urban do Kačabaru v Kunčičkách. Cestou jsem vyzvídal, o co půjde. Odpověď byla lakonická: „Sám uvidíš!“

 

Okolo řady stolů seděli „dědci“, jak se mi tehdy zdálo, někteří v kšiltovkách někteří s krikama opřenými o židle a popíjeli čepované Plzeňské, to byl jejich bonus. Staří havíři už šichty měli za sebou, ale furt byli jiskrní. Bylo to okolo roku 1970.  

 

„Ať mě ten cyp nesere!“ Cyp se mohl (podle mluvčího) klidně změnit na chuja, a furt to pasovalo. Předmětem jejich ne/obdivu byli často papaláši ze sekretariátů KSČ, nebo z obce, až po krajské město Ostravu.

 

Otvíral jsem oči do široka, ale Věroslav mi vše polohlasem vysvětlil. Tamten je nositel Řádu práce, tam ten Řádu práce a Vítězného února apod. Estebaci tu nechodi, haviři na to maju čuch a přetahli by jim hřbety tyma krikama.

 

Tak vypadaly neformální autority, co obvykle nestály na tribunách a radostně nekynuly pracujícím tam dole. S každou vytěženou tunou uhlí do nich vstupovala smrt, ale i nezaměnitelná životní moudrost. Přes plíce, přes kardivaskulár, přes klouby, dala se zadržovat enem pivem a gořolkou – ne navěky, ale v pevné jednotě strany a lidu, jak se tehdy hlásalo. Čest jejich památce i mockrát projevené odvaze. Jak se naprosto trefně říká, takoví se už nerodí.

 

 

Archetypy

Každý, kdo našel v sobě kousek zájmu a vyšetřil čas, se ztotožnil s teorií (spíše praxí) archetypů, které hlásal Kerenyi a Jung. Najdeme to u drúzické podobě i u havířů.

 

Třeba vztah k holubům a soutěžení mezi sebou o čestné ceny. Komu doletí holubi dříve do klece? Kdo je nejlepší chovatel, na to dokázali objektivně odpovědět právě ti holubi. Krmivo se utajovalo, nebyla to enem kukuřica. Na Hrušovském náměstí oněch let bylo často živo, chlapi nečuměli po babách, ale na speciální holubářské hodiny. Krutily se cigaretle ze sypaného tabáku do papírků s vážkou a hledělo na oblohu, ten co letí jako první je můj? Dobré dalekohledy měly cenu zlata. I ti chlapi chtěli vzlétnout.

 

Dalším archetypem jsou ryby a jejich vytažení z hlubiny nejen vody, ale i z hlubiny věků. Jejich přelstění, jejich velikost, to vše připomíná vítězství nad smrtí. Při dočasnosti lidského života… jak rádo se vítězí!! V Ostravě-Michálkovicích jsem měl výborného souseda a kamaráda, Se svojí zahrádkou to fakt uměl. Předtím byl předákem razičského kolektivu na dole Zárubek. V hospodě na Dědině sedával v čele stolu pro štamgasty. Připomínal Charlese Bronsona, jenže většího, měl 181 centimetrů a 105 kilo a aji ten fus měl lepší.

 

Dycky jsem ho rád potkával, a potem už to kurde nešlo… Šel do městské nemocnice pospravovat ďury na plucach, ale spolu s krví je nechal po zakašlání na stěně pokoje… Lidské tragédie mají i plíživý charakter. Tři synci, které zanechal, už byli naštěstí velcí.

 

 

Pár slov k filmu Dukla 61, aneb zpátky k pražským vykladačům ostravsko-karvinské reality

Řekněme si na rovinu „soudruzi a soudružky“, že Martha Issová a Jiří Langmajer jsou herci nad jiné a pro Ostravsko-Karvinsko přímo zrození. Kdyby ještě žil známý režisér Sáša Lichý, tak by dost možná, mezi záchvaty smíchu, označil jejich produkci za velmi vydařenou. Mám tím na mysli jeho hru Laťka či tak. Jádrem tohoto příběhu bylo laťku přeskočit – ne podlézt!! Ale nechám si to od Mirky Spáčilové a jiných vypáčit z hlavy, anebo ne?

 

Dokonce jsem se dočetl, že David Ondříček je novodobým Bezručem. Pro Pražáky možná ano, oni přece Petra Bezruče odjakživa dokonale znali a znají a také ho často citují bezchybně a s náležitým patosem a výslovností ve svých vinotékách.

 

Když už jsme u zemitého básníka a také Saši Lichého, nebylo pro tvůrce filmu lepší zajít do divadla Petra Bezruče v Ostravě a dát řeč s jeho herci, než implantovat Issovou a Langmajera? Připomíná to doložený vědecký experiment ucho na hřbetě myši.

 

A krajské město Ostrava?, je v situaci Maryčky Magdonové. Nově se pro OKD budou ve Sněmovně angažovat stateční bitcoin Piráti. Zkoumáni budou bývalí premiéři a tak nějak echolotem i Zdeněk Bakala. Nedivil bych se, kdyby pozvánku na šetření dostal především Václav Klaus (první dosud nevysvětlená vlna privatizace OKD). Ostatně to už naznačoval dříve Bohuslav Sobotka.

 

Tuš tak, zase další „vítězství“ pro Východ republiky. A opět ho zajistí Pražáci, velký Bože jak jsou tu oblíbení. Ale nezávidím.  

 

Dovětek. Překladový slovníček nepřikládám, kdo chce ten pochopí.

 

Ostrava jako Maryčka Magdonova!!!

 

 

 Video k historii dolu Dukla

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 13 Červen 2018 07:31 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB