K přípravě programu KSČM: Bude to ještě dřina

 

KSČM návrh programu obálkaDostal jsem k připomínkování "Návrh postkladenského programu KSČM verze 1.3" s tím, že by bylo vhodné jej podrobit i veřejné diskusi. Se zájmem jsem jej začal číst, ale byl jsem dost zklamán.

 

 

 

Velké omyly a naprosté ignorování K. Marxe (tam, kde je jeho dílu doložitelným přínosem), najdeme již na začátku "programu":

 

"Kapitalismus dokonale zneužívá čtyř významných vlastností člověka a společnosti, a sice že:

 

- lidské potřeby jsou neomezené;

 

- vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené;

 

- rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní;

 

- člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých."

 

(Druhá stránka textu, s. 5 dle číslování stran)

 

To je úplně jiný pohled na člověka, než má K. Marx. Je to pohled vypreparovaný a odtržený od reality.

 

1. Vezměme formulaci "vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené". Z hlediska toho, co je napsáno na začátku věty, se tato formulace netýká "významné vlastnosti člověka". Budiž. Mohlo by se zdát, že se jedná jen o formulační lapsus. Ale toto tvrzení není pravdivé ani fakticky. Technický pokrok a s ním spojené inovace umožňují neomezeně snižovat množství vzácných zdrojů k uspokojení jakkoli rozvinutých potřeb člověka. Neexistuje žádný nepřekonatelný rozpor mezi neomezeností potřeb a omezeními vnějšího světa.

 

2. Toto též není vlastností člověka: "rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní". Je to konstatování nějaké skutečnosti, ale nedává to smysl z hlediska první odrážky, kde se říká "lidské potřeby jsou neomezené". Pokud jsou lidské potřeby neomezené, pak jsou neomezené a v tomto smyslu stejné. Autor textu zde chce vyjádřit nějakou tušenou myšlenku, ale nedokáže to. Možná chce říci, že někteří lidé jsou nenažraní. Ale to je úplně něco jiného, než mu vyplynulo z pod pera nebo z toho, co držel v ruce.

 

3. A toto už je úplně mimo: "člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých". Není to pravda fakticky. Dokonce Binmore prostřednictvím teorie her dokazuje, že mít ohledy na zájmy druhých je efektivní strategií z čistě matematického hlediska.

 

Místo toho doporučuji vzít za základ Marxovo pojetí člověka jako výsledku přírodně historického procesu. Z něho vyplyne, že:

 

- Naplněním reálného bohatství života člověka je rozvoj a uplatňování schopností člověka (tj. nejde jen o uspokojování potřeby, ale o to, že uspokojování potřeb není samoúčelem, působí na rozvoj lidských schopností a zpětně zvyšuje produktivní sílu práce.

 

- Toto  zvyšování produktivní síly práce se projevuje v inovacích, které radikálně snižují spotřebu přírodních zdrojů, činí všechny zdroje recyklovatelnými, přičemž recyklací dochází k tomu, že se pro uspokojování rozvíjejících se potřeb člověka vytvoří výrazně příznivější podmínky než při původním použití.

 

- Komunismus jako "společnost, v níž je rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech" (viz "Komunistický manifest" K. Marxe a B. Engelse, je tudíž z výše uvedeného hlediska realistický projekt. (Mj. není náhodou, že v celém textu není žádné přesné vyjádření toho, co si autoři pod socialismem či komunismem představují.)

 

Bezprostředně na výše citovanou zmatečnou pasáž navazuje další snůška nesmyslů:

 

"Pokud jako alokační mechanismus vzácných zdrojů použijeme prostý silový střet mezi úsilím jednotlivců o uspokojení jejich potřeb nazývaný kapitalistickou terminologií "svobodný trh", důsledky jsou nevyhnutelné. Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem. Použitím tržní alokace vlastně říkáme, že vzácné zdroje mají být rozdělovány podle "práva silnějšího" bez ohledu na to, zda některá ze stran tržního konfliktu předmětné zdroje potřebuje k zajištění existenciálních potřeb a druhá k rozmařilé kratochvíli.

 

Trh tak nezná přiměřenost ani sociální spravedlnost, je pouze bezpřívlastkovou výslednicí působení sil protikladných zájmů, která nechce a ani neumí být spravedlivá. O uspokojení téměř každé potřeby je nutno "tržně" bojovat, tj. člověk člověku má být vlkem. Čím silnější, sobečtější a bezohlednější vlk, tím je "tržně úspěšnější". Kdo nechce či neumí být vlkem, má smůlu. Láska k bližnímu a morálka se zde nenosí." (Konec s. 5)

 

K. Marx, třeba v kapitole o zbožním fetišismu v "Kapitálu", kritizuje trh. Ale takovéto, s odpuštěním hovadiny, neříká. Trh je prostě směna. Pokud je nerovnoprávná, musíme hledat odpověď, jakou to má příčinu. Obvinit samotný trh z toho, že je zdrojem zla, je nesmysl.

 

Například říci toto: "Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem." – To je totéž, jako říci, že distribuce nemůže být založena na principu "Bez práce nejsou koláče.". To ovšem znamená, že ti, kteří pracují, si musí nechat od těch, kteří nepracují, ukrást výsledky své práce. – To by byl opravdu dobrý komunistický program.

 

Trh plní významnou distribuční funkci. A pokud z hlediska nějakých hodnot chceme tuto funkci nějak modifikovat, musíme říci konkrétně z pozice jakých hodnot a jak. To lze, ale doporučoval bych nejdříve pochopit pozitivní funkce trhu v oblasti distribuce a teprve pak návazně a v odůvodněných případech uvažovat o modifikaci. Jinak tu máme kasárenský komunismus polpotovského střihu jak vyšitý.

 

Trh po celá tisíciletí fungoval tak, že směňující strany si vzájemně poděkuji, protože každá má ze směny užitek. Dobře jsem poobědval v sobotu "Na šibeničním vrchu" v Mnichovicích, poděkoval jsem a zaplatil. Vrchní mi poděkoval rovněž a zeptal se mě, zda jsem byl spokojen. Byl jsem a on taky. Kde je tady vlčí morálka? Takto přece funguje 99 % aktů tržní směny.

 

Bylo by dobré, kdyby autoři programu uvedli konkrétní příklady, kdy je trh vyvolává nutnost bojovat, nikoli se vzájemně výhodně dohodnout. To, co uvádějí dál (dostanu se k tomu za chvíli), je velmi specifická záležitost.

 

A poslední citovaná věta je už úplně komická: "Láska k bližnímu a morálka se zde nenosí." No jak by mohla (tedy podle autorů)?! Vždy podle toho, co sami napsali, platí: "člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých". To platí podle autorů obecně. Ať trh či netrh. Je to (podle autorů) jedna ze čtyř významných vlastností člověka. Co myslíte, najdou autoři někde lék na tuto (podle mě neexistují) vlastnost člověka lék?

 

Autoři vzápětí, na další stránce uvádějí příklad, kdy skutečně trh nemusí být schopen příslušných problém řešit: "Jakou cenu na plně liberalizovaném trhu zaplatí smrtelně nemocný pacient farmaceutické firmě za nezbytný lék, jehož úhrada není v zájmu tržně jednající zdravotní pojišťovny? Jakoukoliv, jde mu přece o život. Chce-li žít, akceptuje nakonec jakékoliv podmínky, neboť pouze tehdy bude firma "svobodně" souhlasit se "svobodným" uzavřením smlouvy o poskytnutí léku. Učebnice neoliberalismu konstatuje, že dohody mezi tržními stranami bylo dosaženo, tj. trh se vyčistil. A kapitalista dodá, že vše proběhlo "svobodně" (pacient měl přece svobodné právo umřít)."

 

Ale ani zde nemají pravdu. Mimo jiné vím, o čem mluvím, protože tuto situaci právě nyní prožíváme v našem rodinném kruhu a pacientem je poměrně mladý člověk, odborník ve své profesi, rodič tří dětí. Ale i u nás, i v zahraničí, není v této oblasti trh plně liberalizován. Mohu zaručit, že v našem případě se problém řeší velmi citlivě ze strany zúčastněných stran (lékařů i pojišťovny) a že se řeší i z hlediska otázky, že když necháme přežít jednoho, odsoudíme k smrti druhého, protože zdroje nezbytné k léčení jsou opravdu omezené. Brzy třeba nebudou, ale potřebný lék se teprve začal vyrábět. Podobný případ je i to, když se rozhoduje o tom, komu bude transplantován určitý orgán, kterých je též omezeně. Proto se intenzivně hledají cesty, jak (třeba pomocí kmenových buněk) tuto omezenost odstranit. Ale toto přece vše nesouvisí s 99 % případy toto, jak trh funguje.

 

Tak se podívejme, jak problémy chtějí autoři programu napravit:

"Na rozdíl od principiálně selhávajícího kapitalismu totiž neselhala (chceme-li vůbec mluvit o selhání) v případě režimů před rokem 1989 socialistická ideologie, ale státoprávní režimy, které se touto ideologií lépe či hůře zaštitovaly." (Kousek dál, s. 7)

 

Takže socialistická ideologie neselhala, ačkoli se stala služkou zaštiťování předlistopadových státoprávních režimů, které selhaly. To mě opravdu rozum nebere.

 

"Poučení z vlastních chyb je samozřejmostí, a na hledání cesty ke spravedlivějšímu společenskému řádu nás posílí." (Tamtéž)

 

Nikde, zdůrazňuji nikde, v celém textu programu o analýze příčin neefektivnosti předlistopadového státoprávního režimu ani slovo.

 

Toto je jediná představa o tom, jak bude fungovat nová společnost:

"Nastal čas k započetí budování nové společnosti, kde nesmíme ustrnout pouze na prioritě uspokojení biologických potřeb každého člověka (život, zdraví, alimentace, bydlení, bezpečnost), ale vytvářet co nejlepší podmínky též pro uspokojení klíčových sociálních motivů lidské existence, jakou je touha po lásce, společenském uznání, seberealizaci, spravedlnosti a možnosti identifikace se společností a jejím hodnotovým systémem. Prostředkem k dosažení těchto hodnot musí být mechanismus, pro který tyto hodnoty budou hlavní cílem a který bude primárně založen na společenské kooperaci, nikoliv konfliktu."(Tamtéž, stále ještě s. 7) Zvýrazněno mnou.

 

Takže znovu zestátníme a vše bude zase vynikající. Jen mně není jasné, jak se tím vyřeší třeba tento problém, který autoři považují za zásadní: "člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých".

 

Úplně na závěr jsem si nechal toto:

"Reforma či vylepšování kapitalismu nikam nevedou, neboť vykořisťování, prohlubování sociálních nerovností neodvozených od vlastní práce, popírání morálky, nezaměstnanost či bezdomovectví jsou neoddělitelnou součástí kapitalistického sytému. Tyto nelidské, asociální jevy lze definitivně eliminovat ze života lidské společnosti jedině odstraněním kapitalismu a vybudováním kvalitativně nového společenského řádu. Náš program tedy začíná tam, kde program ostatních končí, neboť náprava všech zlořádů způsobených kapitalismem je pro nás pouze prvním krokem na dlouhé cestě k budování nové společnosti."(Také ještě na s. 7, před výše citovanou pasáží) Zvýrazněno mnou.

 

Naštěstí, od této strany, resp. s. 9 (na s. 8 je ještě jeden malý odstavec) je celý další program (více než 30 stran textu, celý program má 40 stran), je tento program tato verze programu reformou a vylepšováním stávajícího (tedy podle autorů kapitalistického) systému. A to s řadou pozitivních prvků. Ale také je to standardní program definování priorit. Jako takový neobsahuje mimo jiné:

- Odpověď na otázku, co je příčinou současných problémů.

 

- Kdo je nositelem té moci, která ohrožuje současný svět.

 

- Jak podpořit proces dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí z hlediska toho, co je řečeno v předešlých dvou bodech (nikoli jen deklarovat abstraktní a teoreticky i fakticky nesprávná schémata).

 

Celý program je ke stažení zde:

http://www.restart-2018.cz/images/ke-clankum/Postkladensky_program_2018_1.3_Final.pdf

 

Rád podpořím diskusi k jeho zlepšení, ale bude to dřina.

 

Současně je nutné ocenit, že KSČM, resp. iniciativní skupina v ní, se začala vážně zabývat zdokonalením programové výbavy strany, které se bez dobrého programu nedokáže v politické konkurenci prosadit.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 19 Duben 2018 07:19 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB