Co nám zbývá z Husa?

Email Tisk PDF

Blíží se šestého července, a tak si lze klást otázku, co si můžeme odnést z odkazu mistra Jana Husa po více než šesti stech letech.



 

 

 

Soustředil bych se na tři body:

1)     Jan Hus kritizoval církev, že se nedrží hodnot, které hlásá. Že se chová v rozporu s tím, co káže druhým. Analogicky ale můžeme přenést jeho kritiku tehdejší církve na kněží dnešní doby – mám na mysli různé ideology, kteří se staví jako obránci „západních“ či přímo „evropských“ hodnot. Ale kde jsou ony deklarované hodnoty? Na papíře? Mnohdy ani na něm ne.

Jsou zde lidé, kteří tvrdí, že stávající systém je schopen humanity. Že mu snad záleží na jednotlivci. Že má laskavé srdce – stačí ho jen trochu povzbudit. Že existují vedle zlých také hodné a spravedlivé velmoci. Že lze dodávat zbraně pouze těm dobrým (Nechme nyní stranou, kdo mají být ti dobří – a podívejme se, jak všichni cpou zbraně všem. Proč? Pro zisk.). Že prý máme nějaké záviděníhodné hodnoty, které nás snad přibližují rajské společnosti. Opravdu je ctíme a žijeme v souladu s nimi?
To jsou vše pouze mýty, které máme přijmout jako náboženství. Běda tomu, kdo by pojmenovával věci přiléhavými jmény a ukazoval systém v jeho nahotě. Bořit Velkou iluzi je pomalu největším myslitelným zločinem. Není záhodno, aby si lidé uvědomili, že tento systém není schopen někomu pomoci – jen zasívat svár a těžit z lidské bezmoci. Že nebude myslet na potřebné a ohrožené. Že nebude podporovat hodnoty, jakými jsou například pracovitost, čestnost či odvaha, natož rodina. Tento systém chce vydělat. Tím pádem bude čím dál více spoléhat na technologie – a tím méně se mu budou hodit takzvaně nepotřební. K čemu je člověku pracovitost, když se pro něho nenajde práce? Čestnost? To je vysloveně hodnota, kterou tento systém zadupává. Kdo si chce uzurpovat moc, nemůže se chovat čestně. Udatnost? Ta je vyloženě nežádoucí. Systém potřebuje nevzdělané manipulovatelné davy, které kdykoli ohnou hřbet. Udatný člověk bude vydáván za blázna či jinak psychicky narušeného. Nebo rovnou za zločince. Bude dehonestován, aby se ho ostatní báli následovat. Bude zesměšněn a zostuzen. Pokud ale rezignujeme na hodnoty, jak chceme vybudovat funkční rodinu? Co ta potom dětem předá? V čem je bude vychovávat – a pro co? A takto bychom mohli pokračovat.
Nejhorší je pro tento systém ten, kdo o něm nic nenalhává. A tím boří Potěmkinovy vesnice všem, kteří se ho snaží halit do nejvybranějších oděvů a nejušlechtilejších myšlenek. Proč u lidí uspějí méně a méně? Protože lidé vidí tuny pokrytectví a neupřímnosti.

2)     Jan Hus toužil, aby výklad Bible přestal být výsadou kněží. Aby se lidé vzdělávali a sami byli schopni výkladu Písma svatého.

Toto je opět problém dnešních dnů. Zvláště humanitní vzdělání a takzvaný obecný přehled jsou v krizi. Ze škol vycházejí lidé, kteří neznají ani základy své historie. Lidé, kteří neznají, jsou manipulovatelní. A kruh se uzavírá. Vysoké školy pomalu slouží jako produkce nových ideologů a nohsledů elitářů a propagandistů. Kritické myšlení je pokud možno odstraňováno z osnov škol – a jediné, na co se klade důraz, je poslušnost „jediné pravdě“.

Podobně nemají lidé dostatečný přístup k nezkresleným informacím. Jak se ale mají rozhodovat, když jim jsou relevantní informace upírány?

3)     Nepohodlní jsou v hledáčku mocných. Dnes sice nikoho neupalujeme na hranici na náměstích – ale o to více planou pomyslné hranice mediální. Máme zde ochotné sepisovače různých seznamů (Například seznam prokremelských agentů), na nichž se octnou všichni, kdo mají jiný než oficiální názor (bez ohledu na kvalitu svých argumentů). Na ministerstvu vnitra je již specializovaný útvar na posuzování toho, co je pravda a co lež (hoax).

Připadá mi, že v dnešní vysoce dynamické a krajně nestabilní době je připomínka učení mistra Jana Husa jedním z mála záchytných bodů. Ukazuje nám totiž cestu i směr. Zbývá vyřešit, zda jsme ještě vůbec schopni po ni jít.

 

P.S.:

Milí čtenáři Literárních novin – chci vám všem poděkovat, speciálně těm, kteří čtete mé statě, za přízeň – a dočasně se rozloučit, protože si během července a srpna – takzvané okurkové sezóny – hodlám od psaní i politiky odpočinout. V září se s vámi opět budu těšit na viděnou.

Přikládám ještě baladu, jež shrnuje hlavní myšlenky výše uvedené statě.

 

Balada o pokrytcích

Noví jsou kněží, kázání však stejná

kalich zas plní ze vznešených frází

snesla se supů nepřeberná hejna

klovou a klovou, z toho věru mrazí

S pokorou hledět máme na obrazy

to, že jsou lživé, na tom nezáleží

aspoň to tvrdí novodobí kněží

Dokud z nás tyjí, tak jsme pro ně drazí

Že jim jde o nás? Tak to vskutku stěží

Preláty máme, Jan Hus ale schází

V jedinou pravdu víra neochvějná

se jako kdysi opět i dnes razí

Ve slovech zlato, z činů páchnou lejna

u mocných není nouze o podrazy

Kněží jsou ovšem v přetvářce své nazí

Ledaskdo tuší, o co že tu běží

Na čem že stojí systém, celý režim?

Na zisku hrstky, před níž se pak plazí

ti, kterým řeknou, že je žár, když sněží

Preláty máme, Jan Hus ale schází

Že má být pravda žena neprodejná?

Když platí zlatem, když jsou všude srázy

moc peněz bývá přímo čarodějná

za ni se koupí šašci, děvky, vrazi

podplatí zkrátka, koho nevyrazí

Vzdělání, to si kněží vždycky střeží

nešlo by držet koně bez otěží

Když řeka bouří, umravní ji hrází

Víme, že přijde papež po papeži

Preláty máme, Jan Hus ale schází

Svině dál tloustnou, u koryta leží

Elita chrochtá – z ovládaných těží

Kopne a říhne - to jsou její vzkazy

Turci jsou zvadlí? Poturčenci svěží

A těch tu máme… Jan Hus ale schází

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Červenec 2017 12:38 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB