Pan Drahoš chce pravdu, slušnost a úctu k lidem – tak určitě…

Email Tisk PDF

(foto AVCR)Nedávno jsem na adresu kandidáta na prezidenta republiky, J. Drahoše napsal: „Simulakrum v podobě kampaně, že „kníže je lidu blíže“ ve své době na většinu voličů (kteří se dostavili k volbám) nezapůsobilo. Není důvod se domnívat, že simulakrum s „nadstranickým vědcem, který mluví pravdu a jedná na základě faktů“, dopadne jinak. Opakovaný vtip navíc už ani není k smíchu.

 

 

 

 

 

 

Pan Drahoš tato má slova potvrzuje v podstatě dennodenně. Nezaškodí si připomenout konkrétní příklady.

 

Detaily neznám, ale vraždy Honzátka a Rošického respektuji…

Za své hodnoty si pan Drahoš vytyčil demokracii, pravdu, slušnost a úctu k lidem. To jsou všechno pompézní pojmy, velká slova. Konfrontujme je ale s dalšími postoji pana Drahoše. Jsou skutečně v souladu?

Jiří Drahoš se neopomněl vyjádřit ke kauze bratrů Mašínů: „Je to vzdálená historie. Každý má právo na odpor proti totalitnímu režimu, a tak taky beru tehdejší akci bratrů Mašínů. Detaily neznám. Ale respektuji právo postavit se totalitnímu režimu“.

Pokud si dá někdo do štítu „pravdu“, slušnost“ a „úctu k lidem“, nemůže podle mého obhajovat podříznutí svázaného či loupežnou vraždu. To jsou – eufemisticky řečeno – činy velmi neslušné. To jsou činy svinské, odporné, netolerovatelné – a to za každého režimu.

Sám za sebe se s tím, že je vražda hodna ocenění, srovnat nedovedu a nechci. Jedná se mi o princip. O stejný princip, kdy T. G. M. bojoval za pravdu ohledně rukopisů. O princip nezkreslování faktů, nestavění své historie na podvrzích, o princip dodržování zákona a elementárních morálních hodnot. Kašík, Rošický, Honzátko ani Lecián se již dnes bránit nemohou. Je ale třeba na ně nezapomínat, hájit jejich lidská práva a neplivat po jejich památce. Udělat tak navzdory tehdejšímu režimu, jenž je hodil takzvaně přes palubu a jejich vrahy ani v jejich nepřítomnosti neodsoudil, i navzdory současným elitám, jež za každou cenu chtějí vytvořit ikony tzv. třetího odboje, ber kde ber.

Za zmínku stojí i to, že pan Drahoš přiznává, že detaily ohledně kauzy bratrů Mašínů nezná (Co potom chceme za znalosti od mladé generace?), a přitom má jasno v tom, že to bylo správné (na základě čeho? Zarytého antikomunismu?).

 

Půjdu do voleb pouze se svými tématy – Hlavně ne Zeman…

Má-li být hlava státu důvěryhodnou, měla by minimálně dodržet to, co si dá na své webové stránky, kde se propaguje.

J. Drahoš ve svém programu uvádí, že se nehodlá proti žádnému z dalších kandidátů vymezovat. Ani proti prezidentu Zemanovi: „Pokud do kandidatury půjdu, pak jako Jiří Drahoš a se svými tématy. Je na voličích, aby posoudili, zda jsou dostatečně zajímavá.

Tato svá slova ale již dávno popřel: „Tato země potřebuje jiného prezidenta, než je ten současný… Jsem přesvědčen o tom, že naše vlast potřebuje prezidenta, který bude spojovat, a ne rozdělovat, který nebude nálepkovat podle toho, jestli někdo zrovna souhlasí s jeho názorem.“ Není toto snad jasné vymezení vůči M. Zemanovi? Nebo se snad jedná o vlastní Drahošovo téma?

Dále by mě potom zajímalo, zda je pan Drahoš opravdu přesvědčen, že svými názory naši společnost nerozděluje (například právě v otázce svého hodnocení působení bratrů Mašínů)?

 

Vzory: Havel, Gauck – a většinou mlčet…

Pan Drahoš nenechává nikoho na pochybách, k jakým odkazům se hlásí a koho hodlá následovat: „Václava Havla za nejlepšího prezidenta ČR, kterého naše vlast doposud měla. Vážil jsem si ho a respektoval.“ Jak pan Drahoš hodnotí postoj V. Havla k válce v Iráku, kterou pokládám za zcela neospravedlnitelnou?

následující citaci se pan Drahoš opět vymezuje vůči M. Zemanovi – a navíc dává najevo, jaký styl politiky hodlá prosazovat: „To ale také znamená, že prezident nekomentuje denní dění v politice a nevyjadřuje se každý den ke kdejaké – ptákovina je možná nehezké slovo – ale prostě nekomentuje všechno možné. A když s nějakým názorem vystoupí, mělo by to platit. Já jsem si v tomhle směru velmi vážil prezidenta Gaucka v Německu. Vím od Němců, že když Gauck něco řekl, tak se o tom příliš nediskutovalo. To by byl ideální stav v našem případě.

Takže prezident v pojetí pana Drahoše má většinou mlčet – a když něco řekne, nemá se o tom diskutovat. Zajímavé. Takové bytostně demokratické.

 

Občané nic nevědí – ale volit mě mohou…

J. Drahoš dal svůj postoj k demokracii najevo i svým názorem na obecné referendum: „Jsou závažné geopolitické věci, například členství EU, NATO, o kterých se nemá rozhodovat v referendu.

Sdělil někdo panu Drahošovi, že právě o vstupu do EU se v referendu hlasovalo? A pokud se hlasovalo pro vstup, proč by se po čase nemohlo hlasovat o setrvání v této instituci? Jak jde tento Drahošův postoj ruku v ruce s jeho avizovanou úctou k lidem? A pokud má již takový odpor k hlasování občanů, měl by se vůbec účastnit přímé prezidentské volby?

 

Nejde o peníze, ale o hodnoty – tedy o ty peníze…

Jiří Drahoš se snažil vzbudit dojem, že jeho kampaň je výsledkem snahy drobných přispěvatelů, něco na motivy „Národ sobě“:

Peníze na kampaň pocházejí od lidí, kteří nedisponují miliony, ale chtějí, aby zvítězily hodnoty, které vyznávám, jako jsou demokracie, pravda, slušnost a úcta k lidem". Hned následně se ale dozvídáme, že mezi Drahošovy sponzory patří miliardář. Asi mu jde hlavně o slušnost a demokracii.

Drahošův sponzor, Dalibor Dědek, před čtyřmi lety v době kampaně do parlamentních voleb podpořil hnutí ANO Andreje Babiše. To nám něco naznačí, jaké hodnoty hájí pan Dědek. Nejspíš si je jistý, že Drahošovy hodnoty s nimi budou v souladu.

Dalibor Dědek zcela srozumitelně všem vzkázal: „V tuhle chvíli ale kromě Jiřího Drahoše nevidím nikoho, kdo by mi stál za to, takhle sáhnout do peněženky."

Andrej Babiš potom J. Drahoše označil za seriózního člověka s tím že: „Pan Drahoš nestojí o podporu žádné strany ani hnutí, což potvrdil i jeho mluvčí. Hnutí ANO na toto téma čeká interní referendum, naší prioritou jsou sněmovní volby.“

Sám J. Drahoš navíc uznal, že ho jenom drobní střadatelé podporovat nebudou, a že za ním naopak budou stát vlivné finanční a podnikatelské kruhy. „Mám signály, že i lidé z byznysové sféry by byli ochotni uvažovat o takovémto typu podpory.

Skutečně se někdo domnívá, že toto je kandidát otevřené, nikoli uzavřené společnosti?

 

Jiří Drahoš úspěšný, který má co dát…

Co je třeba J. Drahošovi přiznat, že sebevědomí mu nechybí: „Ze všeho nejvíc bych chtěl být obhájcem potřebných, byť já patřím k těm úspěšným, kteří mají společnosti co odevzdat."

Opět ale v tomto prohlášení postrádám úctu k lidem. Věta: „Já jsem ten úspěšný – já mám společnosti co odevzdat“ – je zjevným projevem nadřazenosti. A co ti neúspěšní? Ti nemají společnosti co dát? Jen proto, že jsou označeni za nepotřebné – a nemají za sebou podporu miliardářů? Toto má být člověk, který sjednocuje společnost? Pro jistotu se dívám, zda tento výrok nepadl prvního dubna. Nepadl (třebaže mu časově zase nebyl tolik vzdálen).

 

Nezmizela levicová témata – zmizela levice

J. Drahoš se řadí k těm, kdo se nás snaží přesvědčit, že dělení na levici a pravici je mrtvé: „Současné problémy nejsou navíc pravicové nebo levicové.“ To, že se v politice čím dál více jedna strana podobá druhé a jeden kandidát kandidátovi jinému, je dáno krizí demokracie. Ono dělení na pravici a levici nevymizelo – vymizela levice. Vymizel kdokoli, kdo by hájil zájmy lidí proti systému.

 

Pro Kocába dobrý – ale jinak?

Velký antizemanovec, M. Kocáb, který se stylizuje do role morálního arbitra, přitom se nad ním vznáší pachuť kauzy TREND, je kromě různých petic proti M. Zemanovi podepsaný jak pod tzv. Kroměřížskou výzvou (která si jako favorita určila M. Horáčka), tak pod iniciativou SPIN (Že by to nějak souviselo se „spin doctoringem“?), kde je jedním z bodů nutnost výměny hlavy státu. Za kohopak asi?

Pan Drahoš musí být pro M. Kocába ideálním kandidátem. Ti dva by byli nerozlučnou dvojkou – ale dodávám, v jinak silně polarizované a rozdělené společnosti.  

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Červen 2017 13:52 )  

banner Pidivadlo

Partneři