Realita a respekt Petra Robejška

Email Tisk PDF

 

Robejšek PetrK Petru Robejškovi, zakladateli strany Realistů, jsem vstřícný a jeho aktivity jsou pro mě – alespoň prozatím – možností dobrého vývoje. Je pro mě zajímavou alternativou, která umožňuje neztratit tušení dobrého směru. Na rozdíl od vyprázdněných pravicových stran, jako jsou ODS nebo TOP, mají realisté nepochybný tah na branku. – Toto za sebe chci říct hned úvodem, aby bylo mým následujícím slovům lépe rozumět.

 

 

Pokud jméno Petra Robejška neznáte, doporučuji k nahlédnutí například tato videa:

Petr Robejšek v České televizi

Bez politické korektnosti - Ondřej Neff a Petr Robejšek

Na plovárně Petr Robejšek

Sedláček vs. Robejšek o budoucnosti EU

A zejména plně aktuální video Realistů: Realisté právě vznikli, na které tímto textem reaguji.

Webové stránky, na kterých najdete mj. Realistickou deklaraci (manifest), najdete na samozřejmé adrese www.realiste.cz. Právě zde je též úvodní video s názvem Jsme realisté!

A nyní nastal čas Petra Robejška a nový politický subjekt Realisté kritizovat, protože jen a pouze věcná kritika umožní danému subjektu další růst, potřebný vývoj a dobré směřování.

Úvodem lze též připomenout, že pražská kavárna kolem Deníku Referendum (tedy např. okruh kolem Saši Uhlové nebo anarchisty Slačálka) Petra Robejška ostře kritizuje. Čas ukáže, zda právem. I z tohoto důvodu je plně na místě kritika z jiné pozice.

 

Demokracie je dialog

Moje první reakce je negativní, protože před několika měsíci jsem napsal týmu kolem Petra Robejška e-mail, na který mi nikdo neodpověděl. Jistě, mohlo se stát, že byl přehlédnutý nebo dokonce vůbec nedošel, ale je to pro mě lakmus, jak to dotyční s demokracií, a tedy dialogem myslí. K tomu se váže i moje minulá zkušenost:

Věnuji se dlouhodobě transparentním financím, a proto jsem opakovaně oslovil e-mailem Ondřeje Lišku od Zelených (dnes to bude více než 6 let), odpověď žádná, tedy jen a pouze přezírání. Když jsem se pak s ideou transparentních financí obrátil na tehdy nově vzniklé Piráty, reagovali naopak okamžitě a velmi vstřícně. Tedy zásadní rozdíl ve prospěch Pirátů.

Pamatujme si: Podle úrovně reakce a podle kvality odpovědi na kritiku (nebo dokonce, zda k reakci vůbec dojde) ihned a zcela přesně poznáme, zda máme co do činění s totalitáři nebo s demokraty.

(Když jsem psal před rokem 1989 na tu dobu odvážné dopisy do olomoucké Stráže lidu, že studuji VŠ a zajímám se o společnost, že nevím, kdo je to ta Charta77, o které se mluví, nikdy jsem žádnou odpověď z komunisty řízené redakce nedostal. Naštěstí jsem ani nebyl vyhozen ze školy.)

Závěr: Z umění vést dialog s veřejností mají u mě Realisté zatím minus.

 

Jméno REALISTÉ

Zde jsem poněkud na rozpacích. Každé zlo a každý nešvar vždy ukradne nějaké zajímavé a silné slovo, které ještě nějak „funguje“, ovšem které využije aRealisté postupně zneužije pro svoji vlastní agendu. Slovo se pak vyčerpá a ztratí svůj obsah, sílu a působení. Václav Havel např. využil a v konečném důsledku rozšlapal působení „lásky a pravdy“. Spojení se soudem potvrzeným gaunerem Bakalou byl už jen poslední hřebíček do rakve, připomeňme kromě „humanitárního bombardování“ jeho trvalou podporu válek USA, Dopis osmi atd. Podobně též komunisté zřejmě navždy znemožnili a poničili krásné slovanské slovo druh, můj druh, sou-druh, tedy„soudruh“, které použil ještě Eduard Štorch ve své knize Lovci mamutů, ano, Kopčem je zde ještě soudruh…

Mám obavu, aby tato nová Robejškova strana podobně nevytunelovala slovo REALITA. Mám obavu, že k tomu dojde zákonitě, protože nějak „božsky“ dokonale a trvale být v realitě přece možné není a ta skupina konkrétních lidí, ta elita, která bude v řídící pyramidě moci strany Realistů nahoře (a to se můžeme vsadit), ve skutečné realitě za čas prostě nebude. I ona se opevní za zdmi svých názorů a postojů a bude bránit spíše sama sebe, místo toho, aby realitu (zenově) vnímala a plynula a souzněla s ní.

Závěr: Intuice mi říká, měj se na pozoru před každým, kdo bez příslušné pokory používá velmi silná a velmi působivá slova. A slovo „realisté“ je velmi silné slovo na to, aby mu jeden člověk – natož celá politická strana – mohl dlouhodobě a plně dostát.

Na druhé straně rozumím, že má-li strana uspět, musí zaujmout a získat si pozornost. Názvem Strom, nebo Jablko dnes už nikoho nezaujmete a pravda je, že volných politicky nezatížených slov již mnoho nezbývá.

Straně realistů přejme v prvé řadě náležité dotáhnutí vnitřních mechanismů uvnitř strany. Toto je velmi podstatné, protože to, co se nenastaví maximálně přesně a vhodně nyní, když se začíná, když ještě jsou ideály živé, to se nikdy později nedohoní. A chyba a nedostatek zde se vždy vymstí. Každá strana potřebuje jasné vnitřní dokumenty a předpisy, o které se lze např. v případě vnitřního rozkolu jednoznačně opřít. Víra v dobrou vůli všech aktérů se vždy ukázala jako dětsky neprozíravé snění.

 

Hudební doprovod úvodního videa

Video Realisté právě vznikli doprovází znělka, kterou jsou úvodní famfáry ze Smetanovy Libuše. Tento hudební doprovod je tak plně v souladu s programem Realistů, kteří jako jednu ze svých hlavních tezí mají jasné vyjádření podpory pro obsah slova národ. Smetana a jeho Libuše tento postoj hudebně doslova ztělesňují.  A protože jsem napsal, že budu kritický, nelze i zde nevidět jisté velikášství, až příliš cílevědomou a poněkud studeně působící snahu používat (snad až za každou cenu) velmi silné výrazové prostředky.

Závěr: Realistům by slušelo více skromnosti. Silné slovo realisté a velmi silné tóny Smetanovy Libuše podkreslují Robejškova slova, navíc je za ním hned celý les červenomodrobílých vlajek, státního symbolu České republiky.

 

Robejšek: „Jsme konzervativci, nikoliv levičáci“

Stále více vnímám a chápu, že jakékoliv obecné názvy nemají v politice smysl. Stejně jako neexistuje jakýsi obecný STROM, ale jen malá konkrétní jabloň, nebo vysoký topol, vlastně neexistují obecné škatule LEVICE nebo PRAVICE. Jsou to jen ryze umělé konstrukty, které společnost rozdělují, a tím jí škodí.

V politice a společenském životě existují jen a pouze konkrétní problémy, které lze řešit s ohledem na ten či onen zájem, nebo vycházet z té či oné hloubky pochopení souvislostí, které ke zcela konkrétní situaci patří. A podle toho, jakou máme moudrost poznání, do jaké hloubky souvislostí dohlédneme, tak zvolíme řešení, které se bude jevit jako horší nebo lepší – v určité souvislosti. Zde musíme slovo lepší upřesnit. Obvykle požadujeme, aby problémy měly nejlepší řešení v dlouhodobém horizontu. Protože např. vytrhat parkety a udělat krásný táborák, pobýt hned teď při zpěvu a ohni, to sice je nepochybně skvělé, ale další dny už nikoliv. Podobně i mnohá politická řešení cosi řeší tento týden, měsíc, nebo dokonce několik let, ale teprve čas budoucí ukáže, že pouze jaksi „zalepit“ přítomnost byla v dlouhodobém hledisku fatální chyba. Příklad: Francie a její kolonie. Tehdy příliv bohatství z kolonií, dnes problém s částí islámské populace přímo ve Francii. Jiný příklad: USA a dovoz černochů z Afriky (9/10 prý umřelo během transportu, celkem šlo až o 10 milionů), dnes opět problémy s černošskou populací.

 

Škodlivá nepraktičnost dělení společnosti na levici a pravici

I autor tohoto textu (který má blízko ke skautským ideálům) má např. tendenci vidět v levici spíše snahu pomáhat, nebo má pevný názor, že každý jednotlivec plně závisí na úrovni vyspělosti celé společnosti. Levici vnímá v prvé řadě jako sílu, která principiálně hájí zájem jednotlivého zaměstnance oproti síle a zájmu zaměstnavatele. Je zde názor, že levice je ochránce slabých proti mocným. Atd. Ale tím nechci hájit pojem levice, ale pouze a jen ukázat, že názory máme různé a říct „nikoliv levičáci“ je přinejmenším velmi nešikovné, ať už z důvodu, že tyto „škatule“, tedy obsah slova PRAVICE a LEVICE mají dnes velmi vágní a neurčitý význam (pochopme přece, že si je dnes vykládá každý doslova „k obrazu svému“), ale hlavně, že je to z politického hlediska až ukázková hloupost si hned na počátku takto školáckou chybou nechat doslova odříznout zhruba až polovinu potenciálních příznivců, kteří se slovem „levice“ spíše souzní, nebo jim slovo levice nevadí.

Závěr: Přes halasná slova o realismu se hned na počátku Realisté sami a dobrovolně zahnali do ghetta pravicového konzervatismu.

 

„Budeme hájit národní zájmy, nikoliv zájmy vládnoucích elit“

Zde jen krátká poznámka, kterou si zřejmě Petr Robejšek vůbec neuvědomil. Je docela možné, že Robejšek sám sebe nebo celou novou stranu Realisté vnímá, jako málo vlivnou. Ale už tím, že takto rázně vstoupil do politiky, přece zcela jasně vyslovil ambici stát se vládnoucí elitou. Tím by ovšem popřel sám sebe, když dnes říká, že nebude hájit zájem vládnoucích elit. Zkritizovat jaksi zcela obecně„zájem vládnoucích elit“, to přece není dobrý nápad, stačí, když si představíme jako vládnoucí elitu právě Robejškovy Realisty.

Závěr: Jak už jsem psal, Realistům by slušely méně silné a méně okázalé výroky. Některé výroky chtějí být tak silné, až jsou v konečném důsledku nesmyslné a nelogické.

 

Závěr

Je otázka, zda se Petr Robejšek jako jediný leader Realistů dokáže více uvolnit, protože z píár pohledu působí upjatě a sevřeně. To je docela vážná výtka autora tohoto textu, byť si uvědomuje, že toto se zřejmě nezmění, protože jde o přímý projev charakteru osobnosti. Přesto považuji za podstatné na tuto upjatost, kdy na videích vidíme jen občasné slabé náznaky uvolnění,takto jasně upozornit, protože právě tento rys se mi jeví jako zvláštní a pozoruhodný. Prostě se mi toto nějak ryze intuitivně nezdá.

Dále není příliš jasné, kdo kromě osoby Petra Robejška je ideovým tahounem tohoto nového politického subjektu. Protože po zkušenosti se stranou ANO, která stojí na jediném člověku, miliardáři Babišovi, přičemž se postupně ukazuje, že nějaké hlubší ideové zakotvení a program ANO prostě neexistuje, je společnost až přecitlivělá na „mesiáše“, kteří založí stranu jednoho muže a která následně doslova stojí a padá s reálným výkonem této jediné osobnosti. A když pak osobnost zmizí ze scény, tak zmizí i politický subjekt.

(V tomto smyslu buďme rádi za velké tradiční strany, jako je ČSSD, protože sociální demokracie má za sebou dlouhou tradici a přestože aktuální ministryně ČSSD pro sociální věci se chová ukázkově asociálně (navzdory svému jménu Marksová), a je dokonce osobně její „zásluha“, že se opět NEzvýšilo existenční a životní minimum (2 200 Kč a 3 410 Kč), jež jsou obě zcela nedůstojná, tak je možné očekávat, že až tito asociálové v sociální demokracii zmizí ze scény, tak se ČSSD opět vydá po své původní tradiční stezce lidskosti.)

Jsou realisté jen reakcí na vlnu migrace? Jaké hlubší řešení zásadních světových ekonomických problémů mají? A může vůbec malá země, jako je ČR, dělat nezávislou politiku, když USA mají (stále ještě) světovou rezervní měnu a FED tiskne biliony stále kupodivu ještě velmi „pevných“ dolarů a podobně i evropská centrální banka ECB tiskne na 2 200 mld. Kč každý měsíc?

V každém případě buďme za Realisty rádi a přejme jim další silné a výrazné osobnosti, které nebudou jen rychlokvašeného kariérního typu. A hlavně přejme Realistům dostatek trpělivosti a personálních kapacit na práci s veřejností – aby zde fungovala demokracie, což není nic jiného než reálná schopnost vést dialog s respektem. Protože všeznalých namyšlenců, které ve skutečnosti zajímalo pouze jejich ego a jejich osobní prospěch a kariéra, těch by se našlo…

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Listopad 2016 12:15 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB