Arnošt Novák - Žižkovská Klinika: Alternativa tady a teď?

Email Tisk PDF

Klinika plakátPřed více než rokem squatteři obsadili opuštěnou Kliniku na pražském Žižkově a založili v ní stejnojmenné sociálně kulturní centrum, které funguje dodnes. Jeden ze zakladatelů Kliniky, Arnošt Novák, poskytnul rozhovor pro Literární noviny č.1 o tom, proč zabrali právě tento objekt, jak jejich centrum funguje, z čeho ho financují a proč odmítají granty a státní podporu.

 

 

 

Proč jste Kliniku obsadili?
Prvotním impulzem bylo, že jsme dlouhodobě cítili potřebu vytvořit autonomní sociální centrum, prostě mít určité zázemí pro naše aktivity. Spíš než obsazovat objekt, který je v soukromém vlastnictví a patří spekulantům, rozhodli jsme se obsadit objekt, který patří státu. Policie se naši činnost snažila zpočátku kriminalizovat, po určité době jsme však zvolili strategii otevřené komunikace, která uspěla. Celou akci jsme udělali v podstatě veřejně, vypracovali jsme projekt, který jsme zveřejnili.
Chápu to i jako určitou kritiku současného neoliberálního diskurzu, kdy je soukromé vlastnictví nedotknutelné, a to i za cenu, že řada památkově chráněných nemovitostí díky spekulantům chátrá a mění se v ruiny. Za mnohé lze jmenovat Hrabalův Automat svět či Nádraží Vyšehrad.
Ano, to s tím taky souvisí. Kritika současného systému je naším primárním cílem. Budova Kliniky zrovna není objekt, který by byl cílem nějaké spekulace, spíš jde o nedbalost státních institucí. Ta budova chátrala asi pět let. Stát pro ni neměl využití.

 

Prostor zdevastované Kliniky jste vyklidili od odpadků. Jak to tam vypadlo, když jste do ní poprvé vstoupili?
Poliklinika byla několik let prázdná, plná odpadků, spousty injekčních stříkaček. První den jsme vše vyklidili do pytlů, objednali jsme si kontejner. Během dvou dnů jsme to vlastně skoro celé uklidili včetně zahrady okolo, která byla přístupná skrz díry v plotě.


Součástí obsazení Kliniky byla i aktivní práce s médii. Byl to váš záměr od počátku?
Od začátku jsme s médii komunikovali, což ale platilo i u všech předchozích akcí. Měli jsme určené dva tiskové mluvčí. Od počátku jsme volili cestu být co nejvíce transparentní, všechno jsme říkali tak, jak je. Když bylo nějaké jednání s politiky, tak jsme vše zveřejňovali, aby nevznikl dojem o zákulisních jednáních za zavřenými dveřmi. Na tom jsme postavili svou strategii – být co nejvíce transparentní.KLinika foto A Novák

 

Z čeho Kliniku financujete?
Po vyklizení Kliniky proběhla podpůrná kampaň s několika benefičními akcemi a koncerty. Někdy v lednu 2015, v rámci tzv. Dne pro Kliniku, se konaly akce v různých klubech a místech po Praze, ale i mimo ni. Část z nich byla benefiční, kdy se nám podařilo vybrat asi 100 tisíc korun. To byly naše vstupní finanční prostředky. V současnosti provoz financujeme tak, že se hodně věcí dělá svépomocí, koncerty mají dobrovolné vstupné. Funguje u nás bar, ale ten je závislý také na dobrovolných příspěvcích, snažíme se nedělat nic draze. Zatím to funguje.

 

A co ekologie?
Sbíráme a využíváme dešťovou vodu, snažíme se mít náklady co nejnižší, nenakupovat nové věci. Vše je založeno na recyklaci a opětovném používání.

 

Jak vlastně vnímáte squatting?
Jako užitečný, praktický a dobrý v tom, že to není jen protest proti současnému způsobu, jak se nakládá s veřejným majetkem, spekuluje s nemovitostmi a veřejným prostorem města jako celku. Ale zároveň má také potenciál přinášet a rozvíjet alternativy teď a tady. Squatting je část mozaiky současného aktivismu, který vytváří životaschopnou alternativu založenou na svépomoci, solidaritě a samosprávě.

 Klinika demonstrace foto FB Klinika

 

 

 

 

 

 

Jak vidíte současnost ve srovnání s 90. lety? Tehdy, v doznívající atmosféře sametové revoluce, v Praze vznikla a fungovala řada squatů, které byly provozovány také jako autonomní kulturně sociální centra. Vzpomínám si třeba na legendární Ladronku nebo dnes již zapomenutý squat provozovaný dobročinným spolkem Medáků ve Starých Střešovicích.
Myslím, že se vše zásadně proměnilo, že tenkrát to byly ostrůvky tak zvané pozitivní deviace. Pamatuji si, že na Ladronce jsme měli pověšený transparent s nápisem Ladronka – ostrov svobody. Společnost byla v 90. letech ještě ve velké míře optimistická a věřila Klausově ekonomické transformaci. Převažovala důvěra a víra v kapitalismus. Měli jsme dojem, že za pár let ten Západ doženeme. Kdo to kritizoval, byl bolševik a stará struktura. Squatting fungoval jako určitý druh azylu, zalézt si do toho ostrůvku pozitivní deviace, na tom to bylo založené. V současnosti je squatting mnohem víc politický, otevřeně antikapitalistický, a proto může oslovovat společnost. Do velké míry to souvisí právě se ztrátou víry v současný systém založený na maximalizaci zisku jedněch a sociálních problémech a nejistotách druhých, na otupujícím konzumu a stále menších možnostech reálně rozhodovat o podmínkách své existence. Kontext squattingu se určitě proměnil. I lidé, kteří dnes squatují, jsou jiní než v 90. letech. Tenkrát jsme byli přerostlí teenageři, na Ladronce nebylo nikomu přes pětadvacet, a s tím byl taky spojený náš životní styl. Teď je věkový průměr vyšší a je to i více generační. Součástí kliniky je i Mamatata klub, což jsou dvě místnosti pro děti a rodiny s dětmi. Škála našich aktivit je mnohem širší. Není to už tak subkulturně laděné, i když samozřejmě nějaká kontrakultura je se squattingem spojená vždycky a hraje důležitou roli. V případě Kliniky mají naše aktivity mnohem širší společenský dopad a Klinika má i širší podporu či odezvu ve společnosti.

 

Co všechno na Klinice organizujete?
V rámci Lidové žižkovské univerzity pořádáme pravidelné přednášky, máme taky Žižkovský lidový učňák, kde jsou praktické kurzy, jako třeba svařování nebo ozvučení koncertu. Děláme koncerty, divadla, probíhají také pravidelné jazykové kurzy angličtiny, francouzštiny, češtiny pro cizince, romštiny, a to v různých úrovních. Máme pravidelné kurzy kresby, meditace. Otevřeli jsme knihovnu a každý všední den je odpoledne otevřená kavárna. Na Klinice funguje freeshop, kde si můžete vybrat různé potřebné věci do domácnosti, nebo oblečení, a také z Kliniky vysílá lokální žižkovské rádio Streetculture. Vše je založeno na samosprávě, svépomoci a na snaze vymanit se z tržní kapitalistické logiky zisku, takže vše nabízíme zdarma nebo za dobrovolný příspěvek.

 

Jak široký je kolektiv Kliniky?
Asi jedenáct lidí na Klinice přímo bydlí, ale kolektiv tvoří celkem asi třicet lidí. Pak je tu spousta lidí, kteří pomáhají jednorázově. Nikoho neplatíme, nemáme ředitele ani uklízečky, o vše se staráme sami. Takže vítáme jakoukoliv, třeba i jednorázovou pomoc.

 

Poskytujete také konkrétní sociální pomoc, například bezdomovcům nebo lidem bez zaměstnání?
Kdo potřebuje, může přijít do našeho freeshopu pro oblečení, uvažujeme o zprovoznění prádelny.

 

Předpokládám, že granty a jinou státní podporu odmítáte?
Tím, že vám někdo dává peníze nebo vás dotuje, získává možnost mít nad vámi i určitou formu nátlaku. Co a jak dělat nebo naopak nedělat. My říkáme, že jsme autonomní sociální centrum. Pojem autonomní je pro nás důležitý. Nikdo nás neřídí shora, nejsme nikým dotováni, jsme prostě autonomní. Pravidla fungování si stanovujeme sami. Vše řešíme po dohodě jako kolektiv. Tohle je ta největší přímá demokracie v praxi.

 

Novák Arnošt Klinika foto A NovákArnošt Novák (na fotografii) je vysokoškolský učitel, občanský aktivista a zakládající člen iniciativy Klinika. Dlouhodobě se pohybuje v oblasti alternativní scény. Jeho profesní zájem se soustředí na problematiku ekologie a squattingu. Podílel se na vzniku řady squatů (např. Ladronka a Klinika).

 

 

Autor rozhovoru je publicista.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 03 Únor 2016 09:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz