Jednotné přijímačky: Pokrok nebo deformace základních škol? 2. Díl: Vydat předpis nestačí

Email Tisk PDF

 

skola ilustrace LtNMinistr školství Marcel Chládek oznámil, že od roku 2016 by měly být na všech středních školách jednotné přijímací zkoušky. S testovacím provozem se začne už v příštím roce. Plán na zavedení jednotných přijímaček ovšem okamžitě rozpoutal ostrou debatu. Literárky proto o názor na toto téma požádaly učitele i odborníky na školství. Dnes přinášíme názor Ondřeje Hausenblase z Pedagogické fakulty UK.

1. díl diskuse najdete zde http://literarky.parlamentnilisty.cz/politika/domaci/18124-jednotne-pijimaky-pokrok-nebo-deformace-zakladnich-kol-1-dil-toma-fetek-vs-ministerstvo-kolstvi

 

Přijímačky na bezcílné cestě?

S jednotnými přijímačkami se opakuje stejná chyba jako dříve se státní maturitou, s pokusem o vymezení standardu vzdělávání a vlastně i se zavedením RVP (jednotného rámce vzdělávání na základní a na střední škole): Než se věc pořádně promyslila a než byl na přijetí změny připraven školský terén, už se novinka natvrdo zavádí. O škodách a výhodách se mělo diskutovat předem!

 

Jaké důsledky bude zavedení změny – přijímaček – mít? O tom rozhodne, jak poučeně, zkušeně a také humánně s nimi naloží učitelé, ředitelé a rodiče. A ti se zachovají právě podle toho, jak dalece se chtějí rozhodovat sami za sebe a zodpovědně, nebo zda chtějí mít úředně zařízené jistoty. Chtějí sami přemýšlet o nadání a možnostech žáků, nebo chtějí mít předem roztříděné děti? A chtějí v rodině a ve třídě rozhodovat o tom, jak a kam, až se jejich dítě vzdělá, anebo to za ně mají rozhodnout „nahoře“?

 

Já v tom vidím rozdíl mezi populací svobodnou, samostatnou – a tudíž vysoce zodpovědnou (zbrkle nedomyšlené nebo zběsile sobecké jednání není svobodné) a mezi populací poslušnou a nesamostatnou – a tudíž umožňující „pánům“ jednat dobešovsky svéhlavě nebo elitářsky sebestředně. Jenomže tak různí právě jsme! A mezi krajními póly celá škála odstínů. Může tedy někdo být tak moudrý, aby určil jednotný předpis o tom, jak zkoušet tak, aby zkouška vybrala studenty vhodné pro všecka pojetí škol? Jak pro svobodomyslnější základky a střední školy, tak i pro školy myšlenkově a kázeňsky tuhé?

 

Zkouška jistě ovlivní jak výběr žáků, tak ale taky povahu studia následujícího: s takto vymezeně vybranými žáky. Ale ovlivní i povahu studia na základce předtím: aby učitel neznevýhodnil žáka u zkoušek, nenaučí ho moudrostem, na které zkouška nestačí. Kde takového přeborníka najednou vezmeme? Cermatu trvá cesta k profesní odbornosti už deset let. Scio sklouzlo do služby svému odbytu. A ani kdyby se mistr testů našel: svatý Komenský nás nespasí, vzdělanost vzniká společným úsilím všech.

 

A přitom v národě jak lidé svobodní (ale málo zodpovědní), tak lidé poslušní (ale málo přemýšliví) dokážou druhým ubližovat nebo je aspoň znevýhodňovat (ovšem nejen ve vzdělávání). Proto by se moudrý vládce nejprve postaral o to, aby se v dobře informované rodičovské i školské veřejnosti dlouho, hodně a hlavně systematicky (ne jako na chatech k webu) promýšlelo i dojednávalo to, jaké jsou děti a co je to učit se a studovat, co to znamená dobře vyučovat a vzdělávat, a tedy, jak se vlastně pozná, že je něco dobře. A k tomu bychom se opravdu museli dohodnout na tom, jaké cíle má vzdělávání sledovat, čím má sloužit jedinci i národu, a taky se cílů skutečně držet!

 

Možná by se pak ukázalo, že opravdu odůvodněně věříme v to, že na lidi musí být přísnost. Jednotné přijímačky, učebnice, osnovy a celé školství už jsme měli. Zdá se mi, že toho národním výsledkem je kultura, v které je nizoučký zájem rodičů i politiků o vzdělávání. Co si pak mají počít svobodomyslní rodiče, jimž se tak  málo daří najít dobrou veřejnou školu? Možná však věříme, že v složitém světě je tím nejcennějším zodpovědná svoboda, a že chceme k ní děti vychovávat. To nás ovšem bude stát desítky let nejistot, námahu s přemýšlením do hloubky a trvalou pozornost vůči školám, učitelům i ministrům s jejich úřadem. Jak to však budou snášet lidé, kteří chtějí nebo potřebují dát starosti na bedra „státu“?

 

Anebo - bylo by možné mít školství takové, v němž každý má právo si vybrat? Kde o studiu nerozhodnou jednotné a podle jediného kopyta nastavené přijímačky? Udělat si školství, ve kterém si rodiče podle svého přístupu ke vzdělávání buď rozhodnou, nebo snesou to, jak své vlastní děti nastartují pro život? Svoboda má ovšem vždy háček: Svoboda pro mě a mé dítě znamená i mou starost o to, aby kvalitní vzdělávání získali i budoucí spoluobčané našich dětí. Proto je tak důležité trvale pečovat o utváření konsenzu a o snášenlivost. A nepokoušet se z vůle ministerstva školství definitivně rozhodnout, když v terénu ještě není jasno o společných cílech vzdělávání, takže se o kvalitě ani uvažovat nedá. Takových evropských miliard se má utratit, ale do něčeho tak nejistého a dlouhotrvajícího, jako je rozumné uvažování o vzdělanosti, si naše úřady jít netroufají.

 

Vydat předpis umí u nás kdekdo, ale jednat systematicky – kdo se hlásí?

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 20 Srpen 2014 12:28 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz