Společnost zbytečných lidí

Email Tisk PDF

trpaslici vtip kresba Sliva JiriPo celodenní parlamentní přehlídce sebestřednosti, v jejímž závěru minulý týden skončily naděje jak Rusnokovy vlády, tak i koaliční „stojedničky“, se čeští politici zničehonic rozpomněli na „lid“. Prý je třeba dát mu „férově“ možnost znovu „demokraticky“ rozhodnout. Zbývá si ujasnit jediné: O jakém lidu že je tu vlastně řeč?

 

Pohled kolem je tristní. Ekonomika v recesi, spotřeba domácností loni klesla o 3,5 procenta, což nemá v dějinách ČR obdoby, fiskální restrikce vlády drasticky zhoršila životní podmínky těm nejslabším – zdravotně postiženým, lidem s nejnižšími příjmy či rodinám s dětmi a ženám, roste nezaměstnanost i míra sebevražd. Nejvyšší politika se verdiktem soudu de facto proměnila v hájený zločin, její bohorovnost ukázal třeba někdejší ministr financí, když zprávy o zfalšování celkem 41 procent bruselských dotací – řeč je o je stovkách miliard korun – odmávl s tím, že tomu úředníci v Unii prostě nerozumějí, a mezitím se do čela vlády hrnula žena, jejíž místo mezi nejpopulárnějšími politiky lze podle socio­loga Petra Saka „vysvětlit pojmem z mediální teorie – nejnižší jmenovatel, který znamená, že intelektuální a vzdělaností náročnost pořadu je tak nízká, že umožňuje konzumaci i divákům s nejnižší intelektuální a vzdělanostní úrovní“. A aby naprosté dno snad už nebylo příliš blízko, vidí někteří skeptici (nebo snad realisté?) v nynější vlně neohrožených aktivit státního zastupitelství jen opakování kdysi halasné protikorupční akce Mani pulite, v jejímž rámci bylo na počátku 90. let v Itálii zatčeno několik tisíc lidí, včetně nejvyšších politiků a státních úředníků, ale nakonec jich ve vězení skončilo jen pár, navíc těch bezvýznamných…
Běžný „lid“, na který si nyní politici vzpomněli, se už dlouhodobému přívalu všech těch negativních zpráv a zmaru poddal. „Na občanech je patrná rezignace a protivládních demonstrací v době před pádem vlády se účastnilo pouze několik desítek lidí. Nevládní organizace se drží od politiky stranou, většinou proto, že jsou závislé na fondech, které jsou tak či onak s politikou spojeny. Asi nejhorší je situace v církvích, které se do područí politiky dostaly velmi problematickým restitučním zákonem.“ Tak zní jeden z hlavních závěrů letošní výroční monitorovací národní zprávy české koalice Social Watch, která je součástí mezinárodní sítě sociálně orientovaných občanských organizací.

 

Frustrace a pogromy
Příčiny jsou vcelku očividné: „Rok 2012 nebyl pro většinu obyvatel ČR dobrý. Země se v roce 2012 stále nedostala na úroveň roku 2008 a sousední země jí ekonomicky stále více unikají,“ uvádí zpráva. „Ekonomika stagnuje pod tlakem kroků vlády, která nakonec po několika korupčních skandálech padla. Situace většiny obyvatel se zhoršuje,“ shrnuje záplavu statistických údajů a dodává, že „jedním z výsledků jsou protiromské nálady vedoucí až k pokusům o pogromy“.
Na týž problém přitom upozornila i nedávná zpráva BIS, podle níž se protiromské nálady části veřejnosti v dlouhodobější perspektivě „mohou pro bezpečnost státu stát větším problémem než skupinky pravicových extremistů. Pokud dojde i k menšímu impulzu, jsou jejich každodenní problémy a z nich vyplývající frustrace v kombinaci s latentním anticikanismem ventilovány a ústí v radikálnější projevy“.
Rasismus a xenofobie jsou ale jen jedním z násilných projevů deprimované společnosti. „Lidé, kteří se stávají obětí sociálního vyloučení, totiž reagují dvojím způsobem,“ vysvětluje pro Literární noviny profesor Ostravské univerzity, sociolog Jan Keller. „Střídají se u nich stavy naprosté apatie a nevypočitatelné agresivity. Je prakticky nemožné odhadnout, kdy jedno přejde ve druhé.“ Agresivita přitom u nich není výrazem vzpoury proti společnosti, či dokonce nějakým bojem za spravedlnost. Chtějí pouze dokázat sobě i druhým, že dokážou být právě tak krutí jako společnost, která je vyvrhla, a tak jsou i cíle jejich agresivity zpravidla docela náhodné.

 

Dekonverze postupuje
Lze ale společnost vyvést z rezignace? A existují vůbec nějaké příklady takového pozitivního obratu? Namísto kladných odpovědí experti nabízejí jen další zmar: mnohé studie ze zahraničí totiž v této souvislosti mluví spíš jen o prudkém nárůstu míry sebevražd a spotřeby alkoholu a jiných drog, které nabídnou alespoň trochu klamavého uspokojení. Podle údajů zveřejněných loni v říjnu spáchalo u nás v roce 2007 sebevraždu 1375 lidí, loni jich ale bylo už 1589. „Je to spojeno s pochybnostmi, že by se společenský vývoj mohl změnit nějak zásadně k lepšímu a že by stávající politická situace mohla podléhat nějakým změnám,“ vysvětlil Vladimír Kebza ze Státního zdravotnického ústavu. „Ne snad úplně bezvýchodnost, ale pokles víry v to, že by se poměry mohly změnit k lepšímu.“ Bude trvat roky, než plně pochopíme veškeré dopady krize a s ní související politiky.
Příliš černý pohled, který se zrovna každého z nás netýká? Nezbývá než si navzájem držet palce, nicméně situace je bezvýchodná, kam se podíváme. Profesor Keller kupříkladu do výroční zprávy Social Watch přispěl kapitolou o dekonverzi. „Je to označení situace, kdy se v důsledku prudkých změn ve společnosti začne nedostávat pozic, s nimiž je spojována sociální užitečnost a veřejné uznání,“ vysvětluje pojem, na který podle všeho budeme narážet stále častěji. „Vzrůstají totiž počty lidí, kteří marně hledají uplatnění. Jako kdyby pro ně ve společnosti nebylo místo. Trh práce tyto lidi buď vůbec nepřijímá, anebo jim nabízí pouze dílčí, časově omezené, neperspektivní pracovní příležitosti,“ dodává, zatímco statistiky ukazují, že „pracující chudobou“ je u nás ohrožena jedna pětina pracujících.
Dekonverzi přitom rovněž provázejí určité formy násilí. První je zakódována v rovině ekonomické. Postindustriá­lní společnost zrušila příměří, které se po generace budovalo v rámci společnosti průmyslové a které vyvrcholilo v instituci sociálního státu. Ekonomická válka všech proti všem, která toto příměří vystřídala, je považována za jednou provždy danou nutnost. Za výraz násilí sociálního lze zase považovat příkaz nejvyšší možné mobility, flexibility a zodpovědnosti za sebe samého, a to dokonce i v situacích, které člověk nemůže dost dobře ovlivnit. „Doprovodem zmíněných forem násilí je násilí psychologické. Má podobu trvalého napětí mezi tím, co je lidem doporučováno jako známka úspěchu, a zdroji, jimiž tito lidé reálně disponují. Toto napětí běžně lidi frustruje a může je snadno vést k pokusům dosáhnout symbolů úspěšnosti nelegálními prostředky,“ shrnuje profesor Keller.
Stupňování všech zmíněných forem násilí má navíc jakousi symbolickou pojistku. Pro všechny je totiž budován stejně závazný obraz vzorově úspěšných jedinců v ostrém kontrastu s odmítnutím slabých, starých, nedostatečně vybavených. Lidé už nejsou pozvolna odstupňováni podle svého přínosu celku, ale jsou rozděleni na ty, kdo (jakýmkoliv způsobem) vyhráli, a na ty, kdo v soupeření podlehli, a jsou tedy víceméně zbyteční a bezcenní jako všichni poražení.

 



Celý článek  si můžete přečíst v Literárních novinách č. 33/34, které vychází ve čtvrtek 15. srpna (viz prodejní místa). Rovněž je můžete zakoupit elektronické podobě a na čtečce Kindle.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 14 Srpen 2013 13:52 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz