Školy na cestě do ghetta

Email Tisk PDF

skola ilustraceAktuální dubnová zpráva OECD o stavu českého školství opět nepřináší potěšující informace. Tentokrát je nejvýraznějším tématem varování před vznikem sociálně vyloučených škol a vlivem, který takové školy mají na budoucnost svých žáků.

Zpráva OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) o českém školství je součástí nové série studií o školství v jednotlivých členských zemích, která v příštím roce vyústí ve velký srovnávací materiál. Pravděpodobně se v něm opět dočteme, že naši žáci zaostávají za průměrem ve čtenářských schopnostech a že i jejich schopnosti v oblasti matematiky a přírodních věd se v posledních letech zhoršují. A opakovaně se v ní nejspíš dočteme i to, že Česká republika investuje do školství relativně málo a že čeští učitelé jsou v průměru starší než v ostatních zemích a mají podprůměrné platy. Novinkou ovšem může být silnější varování před rostoucí selektivností českých škol, která už ve velmi raném věku předurčuje žáky k úspěchu či neúspěchu.

Svůj k svému

„Většina rodičů ze slabých společensko-ekonomických skupin posílá svoje děti do místních škol, svoje děti tam naopak posílá jen málo rodičů s vysokými příjmy a postavením. Výběr školy tak může nerovnost dále posilovat...," píše se ve zprávě, která konstatuje, že řada žáků, kteří mají s učením problémy, je přeřazována do škol s omezeným vzdělávacím programem a že už v jedenácti letech – tedy o tři roky dříve, než je průměr OECD – dochází k ostré diferenciaci mezi různými typy vzdělávání, do nichž děti vstupují. „Výzkumy potvrzují silný vztah mezi typem vzdělávání a společensko-ekonomickým zázemím. V 11 letech nastupuje 13 % žáků většinou z rodin s vysokými příjmy a postavením na gymnázia," dodává zpráva OECD.

Jinými slovy, je to uzavřený kruh: děti, které mají tu výhodu, že se narodily relativně úspěšným rodičům, jsou zvýhodňovány i ve vzdělávacím systému, zatímco děti znevýhodněné rodinným zázemím si bezvýchodnost svého postavení potvrzují i ve škole. Školy se stále ve větší míře rozdělují na „elitní" a „ghettoizované", a české školství se tak vydává právě opačnou cestou než školství finské, které je i u nás nejčastěji citovaným vzorem vzdělávacího systému. Na nedávném semináři v Senátu to finští odborníci opakovaně shrnuli takto: „Hlavní starostí finského školství je zamezit vzniku homogenních tříd..."

Ptáčata

Možná ještě varovnější než samo varování OECD je skutečnost, že samozřejmě ani tato problematická diferenciace českých škol není žádnou novinkou. Průzkumy, o nichž se zpráva zmiňuje, jsou pravděpodobně průzkumy, které si ministerstvo školství nechalo vypracovat už téměř před pěti lety. A i tehdy šlo vlastně jen o exaktní potvrzení po léta tušeného a odhadovaného stavu.

Ministerstvo, které tehdy pracovalo na plánu inkluzivního vzdělávání, si všímalo nejenom dlouhodobě neřešeného problému zvláštních škol, ale i relativně nového fenoménu „ghettoizace" škol. Jde o to, že sílí segregační společenský tlak – řada rodičů si nepřeje, aby jejich děti chodily do stejné třídy s dětmi romskými. Průzkumy o tom přinesly řadu dokladů. Například odpověď ředitele jedné základní školy na otázku, jak si škola vybírá žáky: „Zajímá mě barva pleti a prospěch z chování." Nebo petice rodičů na jiné škole: „Žádáme Vás, aby byly vytvořeny dvě první třídy tak, aby neromské děti byly pohromadě a romské také. Upozorňujeme Vás, že pokud ve třídě budou více, jak tři Romové, přeřadíme děti na jinou ZŠ."

Případ, kdy jedna brněnská škola podobnému tlaku rodičů ustoupila, vešel do širšího povědomí prostřednictvím projektu České televize Ptáčata. V šestnácti dílech docu-soapu – inscenovaného dokumentárního seriálu – autoři sledovali skupinu převážně romských druháků, kterým základní škola vytvořila samostatnou třídu. Brněnský příběh měl i naléhavé vizuální parametry segregace: základní škola fungovala ve dvou budovách oddělených jen rušnou ulicí. Do větší, hezčí budovy chodily hlavně bílé děti. Do té menší, ošklivější a zasunuté trochu stranou od ulice chodila převážně „ptáčata".

Nedávno vyvrcholilo další kolo diskuse o tom, zda rušit, či nerušit „zvláštní" školy. S výsledkem, který se v těchto diskusích stále opakuje: zvláštní školy rušit nebudeme, protože na to nejsme připraveni. Ministr školství Petr Fiala chce alespoň zpřísnit dohled nad těmito školami a více například kontrolovat, aby do nich nebyly romské děti přeřazovány bezdůvodně. Připravuje také plán na pomoc malým školám a regionům, kde školy dosahují nejhorších výsledků.

Zásadní reforma, která by výrazně snížila selektivnost českého školství, se ale zřejmě stále nechystá.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 05 Květen 2013 11:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz