Utahují smyčku. Proč?


Asi je v tom trochu politického cynismu, ale zaplněné Václavské náměstí na mne zase tak velký dojem neudělá. Právě jsem se stačil narodit a bylo plné truchlících Čechů nad skonem milovaného protektora Heydricha. A tak bych mohl pokračovat. Únor 48, prvomájové průvody, oslavy Alexandra Dubčeka, procházka Gustáva Husáka a vedení komunistické strany po rekonstrukci náměstí v létech normalizace. A nakonec listopad 89, ale ne nakonec. Ještě se tam bojovalo za Českou televizi a Děkujeme, odejděte. Možná pan Minář (ví někdo, kdo to je?) dokáže ještě zaplnit Letnou. Ale co dál?

Demonstrace na pražském Václavském náměstí 4. června se podle odhadů zúčastnilo 120 tisíc lidí. Foto: Profimedia

 

Zjevné je, že kolem Andreje Babiše stahují smyčku. Nejprve to byla spolupráce s StB, nějak to nezabralo. Pak přišla akce Čapí hnízdo. Opět bez zjevného výsledku. Takže teď přišla Evropská unie a konflikt zájmů. A údajně nesprávně vyplácené dotace. Nemyslím si, že všichni Češi jsou závistiví, ale když ten Babiš je tak nechutně bohatý. Současná opozice by se také vrátila k moci a nějak se jí to nedaří při volbách, tak to zkouší jinak. Přes náměstí.

Nezdá se mi ale, že to je ta hlavní příčina toho, co se děje. Česká republika v tom totiž zdaleka není sama. Metody dosahování politických cílů tím, pro co se vžilo označení „barevná revoluce“, jsou v podstatě stejné a do jisté míry úspěšné. Úplná klasika je asi Ukrajina, ale dalo by se pokračovat dál. Nezačínalo to už Jugoslávií? A co arabské jaro? A Sýrie? A nakonec i Venezuela. Jenomže jedna věc je nastartovat určitý politický proces, možná i dosáhnout změny, druhá pak návrat ke stabilizovaným politickým a hospodářským poměrům. To už se daří jen někdy, většinou vůbec ne. Někdy se dokonce nepodaří ani ta změna, viz Sýrie a Venezuela.

Podle některých názorů, a já s nimi dost souhlasím, jde v současné době ve střední a východní Evropě především o rozbití V4. Ta je zdrojem trvalých potíží v prosazování některých záměrů Evropské unie. Polsko, Maďarsko, Slovensko a teď i Česká republika jsou na tapetě. A vlastně i Rakousko. Politika je vždy personifikovaná, takže se útočí proti Orbánovi, Ficovi, Kaczynskému a také Kurzovi. Problém je, že pouhé užití osvědčených politických technologií nezajišťuje konečný úspěch. V Polsku a Maďarsku vůbec ne, na Slovensku jen částečně a v Rakousku kancléř Kurz zřejmě zažije ve volbách v září vítězný návrat.

Co bude s Babišem? Myslím si, že si velmi dobře uvědomuje, že sedí na tygru. V politice to tak bývá. A kdyby z něj spadnul, fúrie ho rozsápou, a ještě mu znárodní Agrofert, kdyby se náhodou chtěl vrátit z politiky do byznysu. Bylo by to ostatně tučné sousto. Takže mu nezbývá než bojovat.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP