Vojtěch Filip chce volit novináře. A oni o tom ještě píšou


Jsou chvíle, kdy by se novináři (včetně autora těchto řádek) neměli některými výroky vůbec zabývat. Pouze zaplevelují veřejnou debatu, stejně je nikdy nikdo nevezme vážně a technicky jsou prostě neproveditelné. O jejich bizarnosti nemluvě. To je i případ návrhu předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, že by se novináři měli volit.

Předseda KSČM Vojtěch Filip. Foto: Profimedia

 

„Mediokracie vítězí nad demokracií. Potom budeme muset sáhnout k tomu, že kdo bude chtít být novinář, bude muset být zvolený. Každé čtyři roky se bude muset podvolit volbě,“ řekl předseda komunistů Hospodářským novinám. Funkci by podle jeho představ měli novináři jistou na čtyři roky, pak by museli svou práci před voliči obhajovat. „Myslím to úplně vážně, zejména ve veřejnoprávních médiích. Ta budou první.“

O jeho vyjádření vzápětí informovala veřejnoprávní Česká tisková kancelář, kterou převzal web veřejnoprávního rozhlasu. Nepochybujme, že se objeví v rozhlasovém a televizním vysílání. Jeden by čekal, že vládnoucí mediokracie prostě Filipův hlas umlčí tím, že o jeho návrhu nebude informovat. Ale ono ne. Stal se součástí zpráv, i když jen proto, že ho vyřknul šéf komunistů. Pokud by o něm mluvila nějaká bezvýznamná figura, byla by po právu ignorována. Filip si stěžuje na média, která o tom stěžování poté informují, což je poněkud bizarní.

Za Filipovým návrhem můžeme slyšet nevyřčené: média, zvláště ta veřejnoprávní, informují jinak, než by Filip chtěl. Jenže pokud by se realizoval Filipův návrh, mohl by – což je ta největší ironie – dopadnout úplně opačně, než jej zamýšlel. Představme si, že by do veřejnoprávních institucí byli navoleni lidé, kteří by slibovali, že se o komunistech ani slovem nezmíní (a přiznejme si, že v případě tohoto návrhu by to nebylo na škodu). Filip by pak velmi brzy zjistil, co to je, když mediokracie opravdu zvítězí nad demokracií.

A co kdyby byli voleni i novináři dalších médií. Jeden si představuje, že do časopisů o vaření lidé zvolili třeba numismatiky a hradní mluvčí Jiří Ovčáček by se stal šéfredaktorem konzervativního týdeníku Echo. A samozřejmě: do Haló novin by se mohlo podařit navolit přední antikomunisty.

A museli by se volit i lidé, kteří v podstatě novináři nejsou, jen do médií pravidelně přispívají? Politici, spisovatelé, vědci atd.? Že bychom si na čtyři roky odhlasovali, že do médií mohou psát pouze klimaskeptici, nebo naopak klimaalarmisté? Že by se třeba nesměl na stránkách svého periodika vyjadřovat jeho majitel. Určit každého jednotlivého novináře, na kterého by se případný zákon vztahoval, by vyžadovalo ustavit stovky prověrkových komisí. Uznejme ovšem, že v tom jsou komunisté vážně dobří.

Ale opusťme oblast sci-fi: za podstatnější považuje Filip prosazení majetkových přiznání novinářů. Tady se jeden musí hurónsky smát, protože se v tuhle chvíli dostáváme do hájemství satiry – v takové Praze by významná část novinářů přinesla domů větší plat, pokud by se nechala zaměstnat v pozici řidičů městské hromadné dopravy.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP