Proč zrušit ministerstvo kultury


Píšu tenhle příspěvek na stipendiu v Bratislavě a mám vedle sebe výtisk své poslední knížky, kde hned na prestižním místě v tiráži stojí, že text vznikl s přispěním Ministerstva kultury ČR.

Ministerstvo kultury. Foto: Mister No, CC BY 3.0

 

Stipendium v Bratislavě mi sice fakticky neplatí MK, ale z části peníze jdou z české veřejné kasy, neboť je to stipendium visegrádského fondu, do něhož se skládají všechny země naší trudné visegrádské čtyřky. A tak si říkám, že není lepší osoby, která by se mohla zhostit tohohle výpadu proti principu „kulturního ministerstva“ a rovnou proti celému systému grantů a podpor v umění. 

Kdo si teď klepe na čelo a mluví o pokrytectví, ničemu podle mě nerozumí, určitě ne síle a možnostem lidské duše. Chci všechny granty, mám rád peníze. Pokud se někde něco vypisuje, dejte mi vědět. Důležité není, jestli někdo bere, důležité je, co s těmi penězi pak dělá. No a třeba já ty peníze položím na stůl, štítím se jich, klepu se hnusem. Ten systém grantů je strašný, zaútočil na mě, a člověk se pak musí bránit. Je to složitá psychologie.

Z dávání grantů, a především z přijímání grantů by se měly udělat obory na vysokých školách. Navrhuji obory: psychologie přijímání grantů, etika přijímání grantů, estetika přijímání grantů. Musíte grant spolknout, strávit ho a vyvrhnout ho, to je přijímaní grantů 1.01. Musíte si grantem znechutit život. Rozbouřit s jeho pomocí svoji morálku, zpracovat nějak to ponížení, a pak v tomhle stavu musíte začít psát. Nebo malovat, skládat opery. Nesmíte si nikdy říct, no dobrý, konečně má kultura peníze na kulturu a taky rovnou i na mě, tak to má být. Díky, MK. V tiráži.

Přijmout od státu peníze na umění je odpornost, korupční prostředí non plus ultra. Pohybuji se v kultuře už dost dlouho na to, abych věděl, jaký je to boj o koryta, a abych věděl, že každý má na ministerstvu svého muže nebo ženu. Svého pana referenta, náměstka a podobně. To jsou pak frašky! Citlivý člověk tyto lidi na ministerstvech musí pomíjet.

Pokud to předtím byli vaši známí, kteří se teprve teď dostali na post, máte jako umělec jedinou šanci: udělat si ze svého muže nebo ženy na ministerstvu svého nepřítele. To je jediná cesta samuraje. Ty zbylé jsou odporné, bezectné. To málem nejodpornější, co jsem kdy viděl, byli šéfové literárních časopisů, kteří si třesou rukama s lidmi na ministerstvu „pro dobrou věc“. To už bych snesl mafiány, kteří chtějí dojit stát! Ale kamarádit se v rámci kultury pro dobrou věc, když na jedné straně stojí ministerstvo, to je hnus.

Proč? Protože v umění bohužel spojení „dobrá věc“, které má místo třeba v nevládkách, disponuje velmi omezeným významem. V umění je dobrou věcí dobré dílo, tečka. Umění nemá stejnou roli jako nevládky.

 

Celý text najdete v aktuálních Literárních novinách 6/2019, které je právě na stáncích. O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

 

Autor je spisovatel.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP