Sněžný



balík buchetDá se nyní psát vůbec o něčem jiném? Když bizarní okolnosti okolo trestně stíhaného premiéra nás zřejmě už opravdu posouvají zpět na divoký východ? Musím přiznat, že se mu skutečně podařilo zaplnit mentální prostor celé naší republiky. Zaplnit nejen mozky, ale také naše břicha, protože produktům z koncernu, který úspěšně neovládá, se takřka nedá vyhnout. Těžko říci, zda to vyvolá kolektivní zácpu nebo průjem. Zatím to vypadá na obojí zároveň.

 

 

Ale já mu opravdu nechci věnovat celé dnešní psaní. Byl bych rád, kdybych ho už zmiňovat nemusel vůbec. Abych mohl upřít svou mysl k věcem, které ducha povznáší, ne zalepí jak buchty z Penamu. Po podivných snech, které možná způsobilo těžce v žaludku ležící vodňanské kuře, jsem se probudil do zasněženého rána. Zdá se, že se alespoň počasí navrátilo do tradičních kolejí. Ne, že bych měl radost, že sněží a mrzne a fučí. Miluju teplo. Ale tak nějak uvnitř mám dojem, že je to tak, jak to má být.


Jaká má být správa věcí veřejných tak jasné není. Zdá se. Otřepaná fráze, že se musíme každý sám nějak snažit, ovšem nebude tak otřepaná. Záleží i na drobnostech. Občas mi chodí balíky. Stávalo se, že se zaměstnanci pošty, přestože to byl balík do ruky a bylo na něm uvedené mé telefonní číslo, ani neobtěžovali se pokusit mě kontaktovat a balík prostě odvezli na poštu. Dokonce ani nehodili do schránky obligátní lístek: adresát nezastižen. Prostě ke mně vůbec nejeli. Od odesilatelů jsem si tedy vyžádal číslo balíku a sledoval jak ke mně putuje. Dokonce mi došla zpráva, že pošta daný balík převzala do své péče. Když jsem na internetu zjistil, že je den, kdy se má balík doručovat, po krátkém váhání, zda to nechat neosobnímu osudu, tedy poště samé, jsem se chopil iniciativy. Zavolal jsem na danou pobočku, představil se, ujistil se, že se má balík doručovat skutečně dnes a dostal číslo na doručovatele. Zavolal jsem tedy i jemu, zjistil, kdy vyjíždí, domluvil si předběžný čas doručení s tím ať mi předtím cinkne. A ano, bylo lépe než minule, kdy jsem po detektivním pátrání vystopoval, že balík již leží skoro týden na poště. Nyní mi pan pošťák dle domluvy zavolal a balík do ruky jsem dostal skutečně do ruky.


Jakéže poučení z příběhu ze života plyne, milý čtenáři? Viděl bych to nějak tak – být aktivní, třeba i v malých věcech, aby fungovaly tak, jak by měly. A třeba to postupem času bude normální. Že nebudeme muset volat, nebudeme muset na demonstrace. Že v listopadu bude prostě už zima a šedo, ale jinak u nás bude fajn.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 23 Listopad 2018 15:01 )  

Roman Žižlavský

206610 100171950070018 5037567 n

Roman Žižlavský, nar. 1978.  Dle situace a životního nutkání
publicista, kuchař, cestovatel, spisovatel,psycholog, ontolog,
pozorovatel, hybatel, vesničan, měšťan, Moravák, Pražák, učitel
a žák. Vystudoval psychologii se sociální prací a teologií na
Husitské teologické fakultě UK, pracoval v pomáhajících
profesích, poslední roky na volné noze. Napsal několik knih
věnujících se osobnímu rozvoji, meditaci, psychologii i sbírku
povídek a básní. Publikuje v periodicích rozličného zaměření,
včetně Literárních novin.

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB