Jak jsem to zkoušel



zahradník ilustraceSnažím se, aspoň občas, dělat to, co se říká, že je dobré. Chránit naši Zemi. Tu velkou. A podporovat naši zem. Tu malou, českou. Ale nedá se říci, že by se mi dařilo.

 

 

Třeba firma, co nás vozí žlutými autobusy a vlaky, je česká. Dlouhá léta jsem s nimi jezdil trasu Brno Praha a zpět. Čistě z důvodu, že moc jiných možností nebylo. Své vlaky tehdy ještě neměli, ČD bylo o dost dražší. Na tehdejší poměry nezvyklý luxus, sluchátka, nápoje, noviny, obsluha, krása. A hlavně česká firma, jejíž majitel navíc veřejně vyhlašoval boj proti korupci. Ovšem postupem času se pro mě z komfortu stala otrava. Displej 20cm před vašima očima svítí a mluví a nedá se vypnout, když na něm běží reklamy, které mě opravdu nezajímají. Kafe nepiju a čaj instantní přeslazená prapodivnost. Internet často nefunguje. Displej s filmy se zasekává, což je fakt otrava, když je to zrovna napínavé a baví vás to. Málo místa na sezení.

 

Pak přišel Flixbus. Němčouři. Dost často mám pro sebe dvě sedačky, nikdo mě neotravuje reklamou, internet funguje, můžu si vybrat levnější cenu. Prostě já bych rád podpořil českou firmu, ale když tady se mi většinou mnohem lépe jezdí!

 

A jakže se mi daří chránit matičku Zem? Nedávno jsem si šel pro citrony. Měli dokonce bio. A chtěl jsem si je koupit, i když byly více než dvakrát dražší. Vážně. Ale nekoupil. Byly totiž tvrdé jak šutr. Mimochodem, taky byly v plastu, stejně jako ty stříkané.

 

Když vařím na kurzech tak bych milerád měl vše domácí a bio, tedy dvě mouchy jednou ranou. Jenže když vám kilo třeba takové cukety stojí 60 a té bio 300 tak koupím víte kterou. Protože jinak bych si buď já nic nevydělal, nebo by to lidé nebyli ochotní zaplatit.

 

Po tom strašným suchu jsem si také řekl, že musím s vodou nějak šetřit. Každý musíme začít sám u sebe přece. A co mi fakt přijde na hlavu – že splachujeme záchody pitnou vodou. Tak jsem po malé potřebě přestal splachovat – ušetřím tak drahocennou tekutinu, radoval jsem se. Ovšem když jsem takhle fungoval pár dní a zvláště, když jsem nespláchl na noc, se po otevření poklopu ze záchodu linul puch obdobný hezky naloženým záchodkům čtvrté cenové. A když přetrvával, vzdal jsem to.

 

Co z toho plyne? Ano, myslím, že je třeba, aby každý něco prospěšného pro naši Zem i zem dělal. Rozhodně. A nejsem si jist, že stačí třídit odpad a dávat na fejsbúk rozhořčené odkazy, jak jsou voda, zem a povětří zamořené. A určitě jsou i cesty. Jen úplně nevím jaké. Ale hledám, zkouším. Když jsem v rodném domě na Moravě, jdu aspoň občas čůrat ven do zahrady. Co děláte pro záchranu našeho světa vy?

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Roman Žižlavský

206610 100171950070018 5037567 n

Roman Žižlavský, nar. 1978.  Dle situace a životního nutkání
publicista, kuchař, cestovatel, spisovatel,psycholog, ontolog,
pozorovatel, hybatel, vesničan, měšťan, Moravák, Pražák, učitel
a žák. Vystudoval psychologii se sociální prací a teologií na
Husitské teologické fakultě UK, pracoval v pomáhajících
profesích, poslední roky na volné noze. Napsal několik knih
věnujících se osobnímu rozvoji, meditaci, psychologii i sbírku
povídek a básní. Publikuje v periodicích rozličného zaměření,
včetně Literárních novin.

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB