Srpnové zamyšlení



sovětský voják se zbraní foto Fr DostálVedra pokračují. Tak horké léto jsem snad nezažil. Také jsem nezažil „bratrskou pomoc", tedy v pád a okupaci naší země vojsky zemí Varšavské smlouvy, hlavně tedy Sovětským Svazem. Rusáky, jak se hanlivě říká, nikoli Ukrajinci – s kterýmžto dalším pokusem o „alternativní výklad dějin" přišel předseda KSČM. Je to vskutku tristní, tedy smutné a k zlosti, jak kdokoli jakkoli může křivit realitu, zpochybňovat lidské utrpení, prostě bezostyšně lhát. A to včetně politiků parlamentních stran. Prý je to dobou post faktickou. Ale myslím, že je to spíš na facku.

 

 


Lidé mají data končící nulou tendenci vyzdvihovat nad jinými. Ano, potřebujeme nějak odlišit den od noci, měsíc od měsíce, rok od roku a nyní to bude 50 let, co nás obsadli. Je třeba nezapomenout. Lidé zemřeli, naděje také. Nevím a nemám potřebu se zamýšlet nad možností, že by se „socialismus s lidskou tváří" prosadil. Bylo by to mudrování typu, jak hezky jadrně řečeno – kdyby byly v řiti ryby, nebyly by v rybníce. Československo bylo prostě vazalem, svého druhu kolonií SSSR a ten jednoduše nechtěl dovolit jakoukoli ztrátu své moci. Nejspíš to v té době těžko mohlo dopadnout jinak. Poučení? Nebýt vazaly, nebýt kolonií, učit se být zase svobodnými lidmi a svobodným národem. Ano, po traumatických zkušenostech, které máme nejspíš hluboko zažrané v naší duši, to není lehké. Ale co jiného nám zbývá? A taky rozlišovat pravdu od lži, nenechat sebou manipulovat. To je dnes skutečně výzva.


Proto vlastně nechápu volání některých, aby se ke smutnému výročí vyjádřil prezident Zeman. Šmarjá proč to ti lidé chtějí? Že zaujal nabubřelé mlčení je přeci jen lepší než kdyby zase vypustil jak chobotnice temný inkoust jízlivostí, polopravd, osobních útoků.


Smutné výročí a jeho oběti si nejvíce zaslouží abychom se my nyní pokusili žít jako svobodné bytosti. A kdo chce zajde 21.srpna na koncert si poslechnout Nevidomou dívku, někdo demonstrovat před ruskou ambasádu, někdo k vodě. Je fajn, že můžeme. Ale není to samozřejmost a to je dobré vědět a i proto nezapomenout.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Roman Žižlavský

206610 100171950070018 5037567 n

Roman Žižlavský, nar. 1978.  Dle situace a životního nutkání
publicista, kuchař, cestovatel, spisovatel,psycholog, ontolog,
pozorovatel, hybatel, vesničan, měšťan, Moravák, Pražák, učitel
a žák. Vystudoval psychologii se sociální prací a teologií na
Husitské teologické fakultě UK, pracoval v pomáhajících
profesích, poslední roky na volné noze. Napsal několik knih
věnujících se osobnímu rozvoji, meditaci, psychologii i sbírku
povídek a básní. Publikuje v periodicích rozličného zaměření,
včetně Literárních novin.

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB