Diktát nároků

Email Tisk PDF

 

hubnutí ilustraceŽijeme v době nároků. Nároků, které si na sebe klademe, které si na sebe klást necháme.

 

 

 

 

Ženy. Dříve měly být dobré hospodyně a matky, cudné a umět vyšívat. Dnes mají být svobodné, extatické, nespoutané, multiorgasmické, mají běhat s vlky a být bohyněmi. Dřív byl ideál oplácaný zadek a velká ňadra, symbol to blahobytu, zdraví a plodnosti. Dnes, však víme. Paradoxem je, že co je často chápáno jako cesta k emancipaci a svobodě nejsou než jiné nároky dokonalosti.

Muži. Ztrácí prý své role živitelů a ochránců rodin. Skutečně? I oni už mohou navštívit různé semináře, kde se jim řekne jak být pravým mužem. Americký autor David Deida o tom píše, ženy ho hltají a mužům pod stromeček nadělují jeho knihy. Muž má být citlivý, naslouchající, něžný, empatický, samozřejmě také vášnivý a zdravě, hlavně zdravě drsný a rázný. Samozřejmě jen tehdy, když takový má být, ne jindy.

A všichni máme být bohatí. A když nejsme tak je to tím, že máme nějaký vnitřní psychický problém, blok k přístupu k bohatství a hojnosti, a proto máme navštívit konstelace, seminář, kde nám rozhýbou energii peněz, protože peníze jsou energie a my se jí jen musíme otevřít. Funguje to. Minimálně vedoucím těchto seminářů a autorům knih o tom jak být bohatí a úspěšní.

A samozřejmě všichni máme být zdraví. A když nejsme, tak určitě něco děláme špatně – chováním, stravováním, myšlením. Takže nějakou superpotravinu, očistu energií, bylinky klystýr nebo nedejbože nějaké prášky či dokonce k doktorovi. Ale to až jako poslední možnost. Protože to je trapné chodit po doktorech. To dělají snad jen staré babky.

Ale my snad ani nestárneme, protože věk je jen v hlavě. Je nám, na kolik se cítíme. Samozřejmě i proto, že jsme pozitivně naladěni. Protože takoví máme být. Na facebooku a v příručkách pro šťastný život se to píše. A když už cítíme něco negativního tak to hlavně vyjádřit! Protože se vše má volně vyjadřovat, nic nedržet, máme být úplně spontánní. Neblokovat své projevy. Vše plně prožívat. A vědomě, ne abyste lítali někde v myšlenkách. Je třeba být tady a teď, v moci přítomného okamžiku, pak už můžeme být konečně napořád s úsměvem, empatičtí, otevření, pozitivní, krásní.

Máme cvičit jógu, dělat tantru, jíst bio a raw, čistit střeva a karmu a minulá traumata. Máme být svobodní, spontánní, šťastní, vědomí, mladí, vyrovnaní, zdraví, bohatí, krásní.

A to ještě ani není řeč o tom, co vše máme dělat a kupovat dle nároků našich milých korporací, reklamního průmyslu, co máme mít a čím se mýt. Čím a jací být. 

Jistě, je to do jisté míry nadsázka. Ale jen do jisté míry. Bezpochyby je nesmírně smysluplné na sobě pracovat, léčit svá bolavá místa, využívat a rozvíjet svůj potenciál. Ovšem stejně tak není třeba, aby cokoli týkající se našeho těla, emocí, pocitů, spirituality, myšlenek, peněženky, oblečení, názorů, délky vlasů mělo být dáno vnějšími, kýmsi, čímsi určovanými nároky.

Stejně tak pečlivě je třeba ovšem zkoumat nároky vnitřní. Odkud jsme je vzali. Často to nejsou než internalizované, přejaté nároky rodičů či jiných autorit z našeho dětství. V pozdějším věku je nahrazujeme či spíše doplňujeme autoritami z okruhu přátel, pop kultury, spirituálními. Snad největší ironie, když se nárokem, bičem stane to, že máme přece být svobodní, volní, psychicky zdraví, osvícení. Není tím řečeno, že na sebe nemáme mít nároky žádné. Když vidím, že tloustnu a vadí mi to, proč si neříct, že začnu cvičit a nenárokovat si těch 50 sklapovaček každé ráno?

Rozklíčovat proč co děláme, bývá docela zásadní. Proč chceme být čistí (ne zdaleka jen fyzicky)? Jaké špíny se bojíme, jakou si nechceme připustit? Proč chceme být volní, nespoutaní? Obáváme se závazků, odpovědnosti? Proč chceme být extatičtí, běhat s vlky, mít kosmické orgasmy, být bohy/němi? Pořizovat stále nové modely telefonů, počítačů, jezdit do více a více exotičtějších míst, skákat na laně z mostů? Nedokážeme ocenit reálný, běžný život, potřebujeme stále intenzivnější prožitky, abychom si dokázali, že život má význam, že vůbec žijeme? Jak to skutečně máme, upřímně. Když odložíme všechny tyto nároky, touhu po dokonalosti, co zůstane?

Život bez andělů a bohů a Buddhových mouder a iphonu, pachuť v ústech, další vráska, neumyté nádobí, mraky a špína na chodníku?

Třeba to, že jsme občas mrzutí, protivní, smutní, unavení, vystrašení, plní pochyb není ani žádná vada na kráse. Ani to možná není nutné, když už se to nedejbože stane, vysvětlovat postavením Měsíce, solární bouří, PMS, dětským traumatem. Možná jsme prostě nedokonalí lidé žijící v nedokonalém světě. Nic víc. Nádech a výdech. Život je krátký.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 04 Listopad 2016 11:27 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB