U knihovny s Petrem Bílkem č. 13



Zařazujete novou knihu a hned se ozvou ty, které máte léta.

Paul Johnson: Sokrates. Člověk pro naši dobu
(Barrister a Principal 2012/ přeložil Jiří Svoboda)

Souhrn toho, co před sto lety musel znát každý maturant. Počínaje podtitulem kráčí britský historik vstříc současnému čtenáři vtíravými aktualizacemi („nebyl žádný Richard Dawkins“, „v něčem to připomínalo New York, ´ztělesnění města rychlého úspěchu´, jak ho nazval Richard Nixon“, „byl rozšafný a připomíná mi lorda Hollanda“), proto se tak dobře prodává. Příručkově přehledná dikce netají odpor k Platónovi, protože představoval to, co Johnson zvláště nesnáší, intelektuála. Člověk má najednou potřebu spravit si chuť.

Platón: Dialogy o kráse
(Odeon 1979/ přeložil Jaroslav Šonka)

Ión, Hippias větší, Faidros. V autorově podání říká božsky ironický Sokrates Hippiovi například: „Myslím, že podáváš výtečný důkaz o tom, že dnešní mudrci jsou moudřejší než jejich předchůdci, je to ostatně dosti rozšířené mínění, že mudrc sám má být především chytrý pro sebe, nejlepší je zřejmě ten, kdo vydělává nejvíce peněz.“ Sám sebe pak Sokrates charakterizuje: „Je takový, Hippio, nevychovaný a hrubý, zajímá ho jenom to, co je pravda.“ Nezdá se, že zrovna tohle by byl ten Johnsonův „člověk pro naši dobu“.

Robert Flacelière: Život v době Periklově (Odeon 1981/ přeložili Zdeněk Schauta a Květa Rubešová)
Co jedli, co si oblékali, jak bydleli Řekové v pátém století před Kristem. Pokud jste nepřečetli tuto knihu francouzského archeologa, pojedete do Athén bez užitku. Tak třeba Johnson tvrdí, že za Sokrata mělo město 150 tisíc obyvatel. Flacelière konstatuje 200 tisíc svobodných obyvatel, z toho 40 tisíc mužů se mohlo věnovat politice, protože za ně pracovalo 300 tisíc otroků. Opravdová vláda lidu! A ještě něco: Není pravda, že Sokrates neměl ani boty a že chodil vždycky bos. Na hostinu se dokázal vyšňořit.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB