U knihovny s Petrem Bílkem č. 25



U knihovny 25 2018Vít Slíva: Ultima Thúlé, nejzazší zem (Host 2018)

 

 

Šedesátník Slíva je dávno poeta laureatus, respektovaná postava zejména brněnské literární scény, Jan Křtitel básníků mladších věkových stupňů. Tato jeho sbírka působí jako zaříkávání, přivolávání konce, jež místy zní až jako milostná fixace na okamžik, který sejme břemeno života – snad. Blesky, měsíce a svíce planou v mnoha verších a nad Platónem zří autor i „výtrysk světla z podzemí!". Opakovaně tímto světlem oslňován válí básník češtinu po jazyku a vychází mu z toho láska jako v básni Vzkříšení: „Hlá hlá hlá/ hlaholá// lhá ho hlá/ ho/ láska" Obtížně se bráním pocitu, že Slíva propadá panlyrismu, když čtu, že i z močení staví básně. Přes toto extempore však vévodí scéně protagonisté: umírání a smrt. Hrůza vane, Holane.

 

 

Hermann Hesse: Pozdní prózy (Argo 2018/ překlad Vladimír Tomeš)
Aktuální svazek je zatím poslední z řady klasikových děl vycházejících v Argu už dvacet let. Nezastíraná autobiografičnost patnácti drobných črt umožňuje tomu, koho to zajímá, aby si z nich učinil studijní materiál a naučil se k vlastnímu užitku, jak literárně zacházet s osobní vzpomínkou, jak v textu přesmyknout privátní zážitek do polohy obecně sdělného poznatku o životě. Hesse nehraje na náhodu, jeho příchylnost k detailu mate, protože se tváří jako bezděčná odbočka, i když ve skutečnosti je pevným článkem přesně rozvržené architektury. „Ne, řeč je i pro každého jednotlivého člověka osobním vlastnictvím, pokud nežije ve světě, kde ještě řeč nevznikla, nebo v nějaké skutečnosti do krajnosti zmechanizované, a tudíž opět zbavené řeči."

 

 

Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové (Take Take Take & Vyšehradskej jezdec 2018)
Autorka (1862 – 1941) se kvůli svým románům adresovaným především ženám netěší respektu informovaného publika, ale to nevadí. Její láska k pražskému Vyšehradu, kde podstatnou část života bydlela, je osudová a předložené texty ji dosvědčují s emfatickým zaujetím. První z vybraných fejetonů vyšel v Národní politice v roce 1902 s titulkem Co s naším Vyšehradem? a poslední pod názvem Z míst práva útrpného v Praze vycházel v Národních listech roku 1933. „Za všecky oběti, kterýchž si vyžádala silnice podolská s tunelem, kéž vykoupen jest – Vyšehrad! Kéž zůstane opravdu posvátným národu a nezalehne tam všední hamižná ziskulačnost." Pryč s developery! Starosvětská pragensie.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB