U knihovny s Petrem Bílkem č. 24



 

U knihovny 24 2018Luke Harding: Tajná dohoda. Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům (Prostor 2018/ překlad Zlata Kufnerová)

 

 

Kdo to čte, je v šoku. Autor (1968) píše pro britský Guardian od roku 1996, od roku 2007 šéfoval jeho kanceláři v Moskvě a v roce 2011 ho vypověděli. Kniha se nezabývá jen jakýmsi dosud neprokázaným jednorázovým ruským zásahem do amerických prezidentských voleb. Až románově koncipovaný sled dějů pokrývá pletivo velmocenských vztahů od konce studené války po současnost, přičemž tzv. Steelova zpráva je trampolínou, od které se Harding odráží k pátracím akcím. Svět agentů a pletichy oligarchů připraví čtenáře o poslední špetky iluzí, že světová mocenská hra má nějaká pravidla. Budoucí poradce pro národní bezpečnost generál Flynn na návštěvě v nejtajnějším ruském špionážním zařízení? Ano!

 

 

Rachel Botsmanová: Komu se dá věřit? Jak nás technologie sblížily a proč by nás mohly rozeštvat (Host 2018/ překlad Jiří Petrů)
Konečně mi dal někdo aspoň škvírkou nahlédnout, jak vznikl a jak funguje bitcoin. Víte, co znamenají pojmy jako bot nebo blockchain? Měli byste si o nich něco najít, protože cloumají vaším životem a cloumat nepřestanou. Oxfordská pedagožka se dlouhodobě zabývá otázkou důvěry. Víme, že bez ní ekonomika nefunguje, ale definovat ji neumíme. Botsmanová analyzuje éru distribuované důvěry, do které jsme vstoupili, a ukazuje, proč najednou věříme neznámým lidem při používání Uberu nebo Airbnb. Svět ovládaný umělou inteligencí je stejně zvláštní jako robotická recepční v singapurském hotelu, která vyděsila autorku. „Je ironické, že roboti potřebují právě tu jedinou věc, která se nedá automatizovat: lidskou důvěru."

 

 

James Thurber: Filozof & ústřice (Odeon 1979/ překlad Radoslav Nenadál)
Když před pár týdny zemřel Radoslav Nenadál, vzpomněl jsem si na tento jeho brilantní překlad a jako tiché poděkování jsem si knížku znovu přečetl. Dnes zřetelněji než před čtyřmi desítkami let jsem si uvědomil, jak smutným humoristou Thurber (1894 – 1961) byl. Jen mikroskopické membrány dělí jeho uťápnuté hrdiny od propastí zoufalství: „V té dlouhé chvíli hloubkové sondy, kterou bez hnutí svalu, jen s občasným zamžikáním očí tiše spouštěli jeden druhému do ledví, bylo najednou zcela nepokrytě a s ledovou průzračností jasno, že nadešel okamžik, kdy je jejich trpělivost u konce." Pátrám, jestli mistrovská disciplína Američanů krátká povídka souvisí nějak s jejich dominancí v běhu na sto metrů.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 06 Říjen 2018 11:51 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB