U knihovny s Petrem Bílkem č. 22



 

U knihovny 22 2018Tyto knihy v knihkupectvích nehledejte, hledali byste marně. Na svět přišly zásluhou nejrůznějších aktivit, nemají za sebou klasické nakladatelské instituce, a tudíž se o jejich distribuci kromě autorů samých a jejich blízkých nestará nikdo. To však kvalitu textů neovlivňuje.

 

 

Antonín Bezděk: Parčík na Štursovce (Burian a Tichák 2018)
Řízením náhody jsem před čtyřmi lety četl předcházející autorovu (1955) sbírku Deset na patnáct. Mohu-li věřit své vzpomínce, měla širší dech než ta, kterou mám nyní před sebou. Bezděk vystudoval zahradnictví, a pokud byste to nevěděli, aktuální verše by vás na tuto myšlenku přivedly. Jeho obraznost se jako oslík u žentouru točí kolem parkové architektury: stromy, déšť, listí, tráva, země, roční období, ptáci, děti, ženy a bezdomovci v parku, vítr. Japonsky úsporné básně si vystačí nezřídka s deseti či dvaceti slovy a působí jako snímky ticha, v němž poezie rozpíná křídla. Jestli ale doletí až ke čtenáři, závisí na jeho připravenosti a ochotě přistoupit na palubu autorovy poetiky. Náznak nemusí vždy stačit a jste ve vodě.

 

 

Jiří Štolba: Ten s tlustou duší (Cellula s. r. o. 2018)
Další Štolba na literární scéně, řeknete si nad touto sbírkou. Prakticky jde o prvotinu „surreálně vyzrálého" (jak praví v poznámce editorka Renata Bulvová) autora, který si verše sám doprovází svými výtvarnými kreacemi. Nejnápadnějším rysem knižního celku je kontrast mezi básněmi v duchu surrealistické poetiky comme il faut a mezi čísly, která mají povahu textů k rockovým skladbám. Jazykový materiál spisovné češtiny se tak bez čitelného záměru mísí s češtinou obecnou, se slangem, a dokonce argotem. Je na čtenáři, aby si rozhodl, zda jde o různé rejstříky Štolbova talentu, nebo zda není ve hře sklon k ohlasovosti. Jde tu o kontrast „makových panenek" a brutálního „naseru ti na peruti". Problém editorský?

 

 

Helmut König: Mizérie (Moravská expedice, nakladatelství a vydavatelství Okrašlovacího spolku Rozhledna 2018)
Autor dal svému vyprávění podtitul „příběh muže, který se narodil v nesprávné chvíli na nesprávném místě". Výslovně jej vztahuje ke svému otci, ale mohl by se týkat také jeho samého. Drsná a nestylizovaná zpráva o rmutném živobytí muže pocházejícího ze sudetské části Slezska se čtenáře dotkne právě tím, že nejde o fikci, že se takový život stal. Německý osud semílaný dějinným stykem dvou totalit, voják wehrmachtu a dělník v ostravských dolech, traumatizovaný veterán a otupělý alkoholik, to vše se vymyká obvyklým fabulačním trikům české beletrie. Text nestaví na „literárnosti“ a drží se v poloze osobního holdu otci a prosby o odpuštění. Poctivý výraz pozdní lítosti. To nejdůležitější si lidé zapomínají říci.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Září 2018 13:40 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB