U knihovny s Petrem Bílkem č. 20



 

U knihovny 20 2018Karel Šiktanc: Ubírati se (Nakladatelství Karolinum 2018)

 

 


Kdepak národ, ten má dnes jiné starosti než slavit své básníky. A Asociace spisovatelů radši trénuje praktiky exkomunikací. Kdo si v červenci vzpomněl, že jednomu z nejvýraznějších českých básníků je devadesát? Aspoň že knižně vyšly tyto verše z let 2016–2018. V básních jako by se čeština sprchovala. Ze slov se odlupují strusky klišé, názorná pojmenování si ve větách vystačí často bez sloves, náznak říká víc... „Od pokory k pýše/ bylo přes ulici." Kdo tohle dnes v české poezii umí? Třesk zkratky a zásah. Faktura veršů rozčísnutých vejpůl sugeruje marnost zoufalé snahy tvůrce ještě jednou obejmout život vcelku. „Jak už míň dokořán,/ sotva se dveřmi protáhneš k sobě." Potmě spatření, poezie! Tiché listování.

 

 

Hubert Wolf: Konkláve. Tajemství papežské volby (Prostor 2018/ překlad Daniela Petříčková)
Tento německý církevní historik (1959) zaujal u nás vloni vydanou knihou Případ Sant'Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic. Jeho další práce fundovaně zpracovává vznik instituce papežství a popisuje církevní legislativní přístupy, jež nakonec vyústily ve způsob volby římského biskupa, jak jej známe dnes. Nečekejte žádné čarování s mystikou, leč přesnou a čtivou analýzu například té prekérní situace, do níž se katolická církev dostala odstoupením Benedikta XVI. Němec si podržel papežský šat a rozhodl se pro titul emeritní papež. Věc nevídaná, neslýchaná. Nehledě na otázku, zda papeže dělá papežem už samotná volba v konkláve, nebo až intronizace v Lateránu či teprve ve Svatém Petru? Hrsti problémů!

 

 

Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého. Věrná vypravování o životě, skutcích válečných a duchu vzdělanosti 2-3 (Československý spisovatel 1974)
Nejen kvůli jadrným ilustracím Miloslava Troupa se vyplatí brát čas od času do rukou tento svazek. „Rytíři sňali brnění, zavěsili přílbice na dřevěný kolík, opřeli si čelist o hruď a obracejíce chodidla k ohni rozmlouvali o lepších časech." Který jiný spisovatel než zbraslavský lékař Vančura stvoří jediným souvětím tolik vizuálně bohatých dějů. Vedle tohoto balvanu vypadají mnohé současné prózy jako hromada šotoliny. Umělec bere svět, život, dějiny do rukou, a čeho se dotkne, to se mění ve výpověď působivé krásy v detailu i celku. „Věříte, že se vskutku přihodily ony herecké kousky po lazebnicku podkasané a v strakatých barvách vymáčené? – Nikoli! Visí jen na háku ve zbrojnici starých povídaček, jako visívají skopci v řeznických krámcích."

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 13 Srpen 2018 13:46 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB