U knihovny s Petrem Bílkem č. 10



 

U knihovny 10 2018Jan Folný: Víkend v Londýně (Host 2018)

 

 

Na tři kamarády stejně jako na jejich autora padla čtyřicítka a oni zjišťují, že půlka života je pryč a spokojenost s dosaženým nikde. Propařený společný výlet do Londýna jim ale dá takovou pecku, že by dali cokoli za to, aby bývalo vše zůstalo při starém. Folného předcházející kniha Buzíčky sázela víc na efekt, ale i tady autor s gustem vypráví a rád si hraje se slangovými vrstvami jazyka a s rozrůzněným generačním výrazivem. Podobně zabarvenou prozaickou výpověď praktikoval od osmdesátých let u nás například Zdeněk Zapletal. Provázanost životních ambic postav s dosahováním uspokojení jejich speciálních sexuálních fantazií působí příliš přímočaře, patrně však odpovídá vektorům současného životního stylu.

 

 

Tereza Verecká: Kamenná, divná věc… (Akropolis 2017)

Svazek obsahuje dva texty mladé autorky. Hru Na kamenném, kamenném poli (Job) uvedlo na své studiové scéně Divadlo na Vinohradech v roce 2015 a hru Divná věc, divná věc vysílal Český rozhlas v roce 2012. Verecká vládne schopností přesně odposlechnout reálný útržek řeči a podat jej v textu v situacích přeexponovaných až k absurditě. Je přitahována životní periferií, již dnes zkrášlují exekuce, vyhazovy z práce, rekvalifikace, bezdomovectví atd. Pracuje s diskontinuitou replik v dialozích, rozrušuje lineární významový kontext, čímž dosahuje neotřelých komických efektů, což by mohla být voda na mlýn režisérů. Žádné nastudování jsem neviděl ani neslyšel, takže vnímám text spíš jako čtenářskou kuriozitu.

 

 

Vladimír Šrámek: M(n)ěsta (Weles 2017)

Autor řady sbírek se rozhodl dát dohromady básnický cestovní deník. „Města spatřená“, máchovsky řečeno, se stala podnětem k situační lyrice, kterou čtenář s užitkem přijme jen v některých případech, v jiných mu verše protečou mezi prsty. Být originální v Paříži, kde v podstatě stačí jen napsat názvy ulic, náměstí, chrámů, budov a hřbitovů a poezie z nich kape sama, to po autorovi čtenář ani nemůže žádat. S takovými Rajeckými Teplicemi je to obtížnější. Občas vyšperkuje verše detail, v němž si vzdělanecká koketerie má přijít na své („Sartre pod zrcadlem/ lžičkou cinká o stěny šálku…“). Špetka světáckého exhibicionismu, dávka konceptuální obratnosti, občas povolená uzda verbálním automatismům.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB