U knihovny s Petrem Bílkem č. 9

 

U knihovny 09 2018Viktorie Hanišová: Houbařka (Host 2018)

 

 

Tak tohle by mohl být třetí díl volné trilogie, jejíž první část by tvořila novela Anny Bolavé Do tmy a druhé pokračování by obstarala Lucie Faulerová svými Lapači prachu. Kdo by dočetl do konce a nevytrhal si všechny vlasy ze zoufalství nad osudy dnešních českých žen, dostal by Magnesii literu za výdrž. Pěší próza Hanišové brouzdá lesy kolem Sušice a rozhodně nemá naspěch, protože na průšvihy a tragédie je vždycky času dost a nehrozí, že by nás minuly. Hrdinka Bolavé na útěku před lidmi sbírá léčivé byliny, hrdinka Hanišové si na téže cestě rozumí s houbami, pro obě se stal život břemenem k neunesení. Stylovými výstřelky Hanišová nepřekvapuje, spoléhá na tradiční popis detailů, je doslovná.

 

 

Mika Waltari: Vlak osamělého muže (Hejkal 2018/ překlad Markéta Hejkalová)

Kdo by tohoto Fina neznal (1908 – 1979)! Jako jednadvacetiletý začínající autor se vydal lodí a vlaky z Helsinek do Istanbulu a přes Paříž zpátky. Deník z této cesty je zprávou o Evropě, jaká byla před devadesáti lety. Jako podklad pro reflexi současnosti je to k nezaplacení. „O Praze se říká, že je to krásné město. Nevím. Těch pár hodin, které jsem v ní strávil, ve mně zanechává tíživý, chudý, smutný dojem. Vidím špínu, omšelé reklamní tabule, bledé, smutné obličej.“ Opakuji, jde o Prahu roku 1929. Nehýčkáme si o první republice iluze? „Lidé na nádraží jsou chudí, špinaví a špatně oblečení.“ Je pravda, že ve srovnání se Sofií, kde po ulicích běhala prasata, na tom byla Praha lépe. Jak příjemné, když spisovatel umí psát!

 

 

Marek Fencl: Rosné kořeny (Weles 2017)

K padesátinám si tento lékař vydal svou druhou sbírku. Tmavý lesní med, olovnice, úzký lán, temné humno, uši volů, vousy zajíců, zvon, křtitelnice, kůň, podkovy, vinohrady, klapotec, žací lišty, trativod, vývrt zátkovnice, stodoly, modlitební knížky, kříže, kostelisko, tvrziště, zámčisko. Takovými slovy vydýchává autor rustikální atmosféru dětství v krajině jižní Moravy. Chvění v alejích, které už neexistují, doznívání hromu za dávnými blesky, neusiluje se tu o celek vzpomínky, jde jen o motýlí dotek dojmu, o cudnou evokaci několika málo verši. Ostýchavá cudnost tvoří spolehlivou hráz proti sentimentalitě a mnohomluvnosti. Tohle je poezie „ručního nářadí“, konkrétní, předmětná, prosta snadných efektů. Med Moravy.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 18 Březen 2018 10:59 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB