U knihovny s Petrem Bílkem č. 4

 

U knihovny 04 2018Josef Hrubý: Ano ne (Hnízdo 2017)

 

 

Ten tajemný a hrozivý Anon se v žádné básni sbírky nevyskytuje. Básník (1932 – 2017) jej však tuší za každým svým veršem, vyhlíží jej z okna nemocnice, slyší jej obcházet kolem bytu v plzeňské Koterovské ulici. Zvonce krav na rodných šumavských lukách svolávají do vsi vzpomínky. Londýn, Paříž, Volyňka se do sebe vpíjejí jako kresby tuší na mokrých papírech. Tato poezie už nemá dost času na rozevlátá rétorická gesta, ještě se chce něco říci, ještě se zvedá tíha závaží, ale tím se jen přibližuje pád opony. „A dešti/ když se ho zeptali/ co tady dělá/ z koutku úst bylo slyšet:/ umírám“ Smrti! Tak čtu ona titulní slova sbírky, jako oslovení něčeho, co nemá jméno. Co se vymyká pochopení, co ale příšerně je. Není co předstírat.

Čtěte ukázku ZDE

 

 

František Červinka: Studie, eseje, polemiky (Sumbalon 2017)

Historik Červinka (1923 – 1981) patří k těm osobnostem, které současníci neviděli exhibovat ve světle ramp a které tudíž zůstaly skryty za oponou času. To však vůbec nevypovídá nic o jejich skutečném významu a vlivu. Svazek jeho textů sebraných z dobových periodik, jako například Dějiny a současnost, Student, Literární listy, Plamen nebo Divadlo, dokládá šíři a hloubku jeho kulturního záběru a ukazuje, že těžištěm jeho úvah bylo dědictví českého obrození a otázka sociální. Němcová, Masaryk, Nejedlý, Kosík a samozřejmě Marx. Pro toho, koho zajímá situace českého levicového intelektuála v šedesátých letech minulého století, je tento soubor povinnou četbou. Zvažte, zda se to dá jen tak snadno odmávnout.

 

 

Tomáš Jacko: Abeceda akrostichů (Aleš Prstek 2017)

Málokterému dnešnímu českému autorovi se přihodí, aby vyšňořil své jméno tak luxusní publikací, jako je tato. Každá z veršových miniatur se zrcadlí na protější stránce v autorových vlastních fotografických kreacích. Akrostich už z povahy věci vyžaduje hodinářskou práci se slovem, a nemá-li být pouhou hříčkou, vyžaduje od autora zvláštní druh kreativity ochotné nechat se omezit formálními nároky. Připomíná to krasobruslařskou povinnou jízdu, kde je třeba splnit předepsané akce, a přitom zapůsobit uvolněně a spontánně. Jackovi se to nedaří ve všech písmenech abecedy, někdy si vypomůže tím, že stručný epigram seskládá po způsobu dominových destiček a akrostich je tu, i kdyby na sůl nebylo. Homo ludens.

Čtěte ukázku ZDE 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 27 Leden 2018 13:26 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB