U knihovny s Petrem Bílkem č. 2

 

Mojmír Grygar: O válce (Sumbalon 2017)

 

 

Všech devatenáct esejů publikoval autor (*1928) postupně na tomto webu Literárních novin. Jeho úvahy o mateřském cejchu lidstva byly diktovány a ovlivněny aktuálními politickými a vojenskými událostmi a zřetelně rýsují základní Grygarův postoj. Je jím poněkud utopické přesvědčení, že kdyby lidé chtěli, mohl by být všude mír. Kdo měl náhodou jako já v ruce zrovna knihu Brita Iana Morrise K čemu je dobrá válka? bude mít sklon Grygara kritizovat za mělké historické zakořenění jeho soudů o současnosti. Jeho zrak obrácený k Západu se zaměří na Východ jen občas, takže Čína a Rusko vystupují v globální hře jen jako statisté, což jistě neocení ti, kdo uvažují o situaci, ve které nyní dochází ke střídání v roli globocopa.

 

 

Otakar Štajf: Vichry sedmi dekád a vánek veršovánek aneb Ohlédnutí nanečisto (Osmium 2017)

Známý novinář a televizní moderátor si k sedmdesátinám věnoval autobiografické ohlédnutí, v němž ovšem stačil dospět jen ke svému pomaturitnímu zakotvení v Praze, ke své praxi v redakci časopisu Plamen. Podobné pamětní spisy určené hlavně širší rodině a přátelům patřívaly k obvyklé generační výbavě a tvořívaly jeden ze základů sebereflexe a kontinuity každého společenství, které nechtělo zplanět. Dnešní rodič zůstane se svými ústními vzpomínkami přeslechnut, jelikož jeho historky neobstojí v souboji s permanentním provozem smartphonů. A sepsat se je odhodlají jen nemnozí. Škoda. Důležitým efektem Štajfova vzpomínání je svědectví, jak vypadal provoz českých životů uprostřed 20. století.

 

 

Nathalie Sarrautová: Věk podezírání. Eseje o románu (Odeon 1967/ překlad Stanislav Jirsa)

Už hezky dlouho jsem nezaznamenal, že by někdo tuto francouzskou autorku (1902–1999) citoval. Její román Zlaté plody z roku 1963 zůstane v dějinách literatury a bude trvale svědčit o tom, že hnutí nového románu nebyla jen pomíjivá móda. Vliv jejích úvah o psaní mě provází celoživotně: „Dnes nás zaplavuje stále mocnější vlna literárních děl, jež chtějí být ještě románem a ve kterých převzala roli hlavního hrdiny a uvelebila se na čestné místo jakási nedefinovatelná, neuchopitelná a neviditelná bytost bez obrysů, jakési bezejmenné ‚já‘, jež je vším a ničím a jež nejčastěji bývá pouhým odleskem samotného autora.“ Psychologie bývala před půl stoletím v podezření, dnes to vypadá, že dostala spisovatelskou milost. 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 15 Leden 2018 14:47 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB