U knihovny s Petrem Bílkem č.32

Email Tisk PDF

U knihovny 32 2017Jakuba Katalpa: Doupě (Host 2017)

 

 

Fikční svět, ve kterém se telefonuje z pevných linek a kde se fotografuje na papír, od počátku prózy vzbuzuje otázku o časových souřadnicích příběhu. Z gondoly balónu, ve kterém se vznáší nad kontinenty, vyhodí autorka (1976) časovou kotvu až na předposlední straně knihy. Jejím záměrem patrně bylo zvrstvit tímto trikem významovou rezonanci textu a nárokovat si „globální“ umělecký soud o současné civilizaci. Tak snadno to ale nejde. Autorka minimalistickými stylovými prostředky vrší hory všedních detailů, její oznamovací způsob je úmorný, bez dialogů, dietní. Bizarní výchozí fabulační nápad nepřerůstá do samonosné architektury, je pouze technicky popisován a nemá sugesci životní naléhavosti. Nepřesvědčí.

 

Marcel Duchamp: Rozmluvy s Pierrem Cabannem (tranzit.cz 2017/ překlad Anna Žilková)

Se strůjcem skandálního uměleckého převratu 20. století se francouzský kunsthistorik Cabanne sešel v roce 1966 a stvořili spolu text, který vyvolal hektické reakce a knižně vyšel opakovaně. Duchamp dokonale uniká všem tuctovým stereotypům o profesionálním umělci a svou přímočarostí mystifikuje mnohem účinněji, než by se mu to dařilo složitým teoretizováním. Umělci jsou obyčejní lidé a nimbus tvorby je falešný, dílo velikánů obsahuje nanejvýš tři čtyři vrcholy, jinak je to macha a opakování. „Obraz umírá po čtyřiceti nebo padesáti letech, protože zmizí jeho svěžest. Socha umírá taky. To je taková moje libůstka, se kterou nikdo nesouhlasí, ale to je mi jedno.“ Kolik je takových svobodných duchů?

 

Hanuš Bonn: Rozeklaný čas (Nakladatelství Kmen 2017)

Výbor z díla českožidovského básníka (1913 – 1941) připravil a doslovem doprovodil Vladimír Janovic. A co se nestalo? Čtu, že na to jaksi neměl právo, neboť prý Bonn si zaslouží, aby konečně znovu vyšly jeho spisy, nejen výbor. Navíc se recenzent rozhořčil, že knížku vydalo nakladatelství představující podle jeho názoru okraj okraje současného literárního života. Kdo mu svěřil do ruky klíč, aby rozhodoval, kdo ano a kdo ne, není jasné. Velký vrátný o svém pouvoir nepochybuje: jsme my a jsou oni, mám jasno. Byl by směšný tento kulturní rasismus, kdyby se netýkal díla básníka, který se stal tragickou obětí právě takových způsobů myšlení. No a považte, Janovic se jako editor dopustil změny v jedné kvantitě. Skandál v kabinetu!    

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB