U knihovny s Petrem Bílkem č.31

Email Tisk PDF

U knihovny 31 2017Lucie Antošíková: Z toho co bylo/zůstává to co bude. Básník a kritik Antonín Brousek (Host 2017)

 

 


Za základní interpretační osnovu Brouskova díla zvolila autorka koncepce německého kulturologa Jana Assmanna, který se zabývá kolektivní pamětí a kulturní identitou. Je příznačné pro povahu současného českého básnictví, že podobný přístup by se prakticky nedal aplikovat na díla mladé a nejmladší generace, protože horizont sdílené paměti u nich téměř nehraje roli. Monografie nabízí ucelený obraz Brouskova díla a je vyčerpávající v obojím smyslu toho slova, neboť analýzy některých básní nebo sbírek mají tendenci se opakovat a redundantně vršit. Do literárněvědných postupů se básníkovy životopisné reálie promítají jen v míře nezbytně nutné, což k případné popularizaci jeho díla nepřispěje.

 

Jürgen Sarnowsky: Objevování světa. Od Marka Pola po Humboldta (Vyšehrad 2017/ překlad Jan Hlavička)
Autor je profesorem středověkých dějin na hamburské univerzitě a téma pojal skutečně profesorsky. Výčtová povaha knihy připomíná suchý katalog objevitelských cest, a i když Sarnowsky prohlašuje, že místo jejich technických a finančních stránek ho budou zajímat spíše představy, jež objevitele hnaly do nebezpečí, dovídáme se o nich o málo víc než z jakékoli učebnice dějepisu. Nicméně autorova nabídka chápat tyto procesy jako počátky globalizace je plodná. Čtenář si uvědomí, jak obrovskou dynamiku získala tato tendence v posledních dvou stoletích. Kniha může v druhém plánu přispět také k poznání, jak dvousečnou a nelidskou zbraní bylo v evropském vztahu k novým zemím náboženství.

 

Juan Pablo Bertazza: Na prahu Prahy (Novela bohemika 2017/ překlad Radka Návarová)
Zdvořilost velí, abychom byli shovívaví. Neberme proto dvojjazyčnou česko-španělskou publikaci jako básnickou sbírku a chápejme ji jako svéráznou a poměrně velkoryse pojatou pragensii. Verše či spíše emfatické výkřiky čtyřiatřicetiletého Argentince doprovázejí kresby Číňanky Pei-Hsin Chen z Tchajwanu a nad oběma artefakty člověk kroutí hlavou a klade si otázku, jak vlastně ta Praha k cizincům promlouvá, co čtou z jejích zdí a co znamená třeba dvojverší: „Praha je pocta evakuaci/ pohostinný poplach" Slyšeli jste někdy v Praze hudbu? Argentinec Bertazza ano: „Z vesmíru není vidět/ Čínská zeď/ ale je slyšet shluk/ pražských melodií" Neskutečná skutečnost Prahy přilétá na křídlech aeroplánů s turisty.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB