U knihovny s Petrem Bílkem č. 12

Email Tisk PDF

U knihovny 12 2017Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic (Prostor 2017/ překlad Lubomír Kotačka)

 

 

Kdo si tuhle knihu německého církevního historika (1959) přečte, přestane chodit do katolického kostela. Trpělivé a pečlivé odkrývání skutečných událostí z padesátých let 19. století překonává všechny spiklenecké fabulace Dana Browna a současně do jisté míry paradoxně rehabilituje špatnou pověst inkvizice. Popis svérázných zasvěcovacích praktik v římském ženském klášteře františkánek a jezuitských zpovědních postupů si ve své rafinovanosti nezadá s orgiastickými libertinskými spisy. Stejně tak travičské postupy mohou směle konkurovat hrůze gotických románů. Církev, ve které odsouzení kacíři věřící na dopisy z nebe píší ideologické teze prvního vatikánského koncilu, to je skutečně živoucí zázrak.

 

Petr Kukal: Předposlední vlak (Druhé město 2017)

Autor (1970) už toho napsal hodně a i z této sbírky je cítit, že píše snadno a rád. Nepíše však nedbale a šetří slovy. Mazlí se s nimi a trefený rým ho evidentně rozjaří. Soustavně cepovaná zručnost se naštěstí ještě nepřeklopila v mechanické semílání poetismů a klišé. V každé básni se chvěje pružina inspirace rozkmitaná obyčejnými momentkami a zejména setkáními se ženami. Metro, vlak, hospoda i nemocnice nabízejí zásahy erotickým proudem, pod kterým se autorovo nitro svíjí v křečích a z úst se ozývá žalostné kvílení marné touhy muže v druhé půli života. Tak zní báseň Ve vlaku: „Nejlepší básně píšu ve vlacích - / takové, do nichž temně duní pražce./ Skřípou v nich kola. Sténá v nich.// Ve všech těch básních/ o zoufalé lásce.“

 

Ilse Aichingerová: Vrabec v hrsti (Pistorius & Olšanská 2010/ překlad Michaela Jacobsenová a Jitka Bodláková)

Vytrvalá solitérka rakouského písemnictví (1921 – 2016) je zde představována krátkými prózami, básněmi a záznamy myšlenek vzniklými mezi lety 1950 a 1985. Hned po prvních řádcích i nepřipravený čtenář pochopí, proč autorce kdysi říkali „slečna Kafková“. Aichingerová se ale přiznala, že Kafku číst nemůže, že to odmítá. Už při letmém dotyku s jeho textem se cítila jako uštknutá, poznala, že pro něj je psaní stejnou životní nezbytností jako pro ni a že vážnost jeho přístupu ji přímo zavaluje. „Nezávaznost nebytí je ohromné bohatství, o které jsme připraveni. Jako kdyby nás vyhnali z našich zámků.“ Enigmatická konstatování a souboj s řečí. „Moje řeč tíhne k cizím slovům.“ S touto ženou se musíte prát.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz