Franz Kafka: Proces (Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1965/ překlad Dagmar a Pavel Eisnerovi)
Omámen četbou knihy Reinera Stacha Kafka/ Rané roky a kafkovskými eseji Libuše Moníkové potřeboval jsem se ponořit do autentického Kafkova textového prostředí a ověřit si věrohodnost vlastního minulého zážitku v konfrontaci s názory interpretů. „Mnozí si přinesli polštáře, které si dali mezi hlavu a strop síně, aby se neotlačili." Tahle věta z popisu soudního auditoria mi připomněla názor Jiřího Slívy, že Kafka se pro nás bavil. Zaostříme-li pozornost na tuto stránku klasikova psaní, jistě neodejdeme s prázdnou ani od Procesu. „ ‚Stoupněte si beze všeho na postel,' řekl malíř, ,to dělá každý, kdo sem přijde.'" Představuji si, jak Kafka čte takové věty přátelům, čítával rád, a jak ho baví, že je baví. Kdopak by se Kafky bál?
Elias Canetti: Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (Prostor 2004/ překlad Viola Fischerová)
Ač mám Canettiho rád, o této knize jsem neměl tušení do okamžiku, kdy jsem ji držel v ruce mezi regály Městské knihovny. Při své neznalosti jsem ji přece nemohl hledat. Tažen záhadnou gravitací překvapil jsem sám sebe. Kdo si to tu se mnou zahrával? Jung o podobných „náhodách" psal, utkvělé myšlení na jedno téma organizuje realitu. Před stovkami stran Kafkových dopisů poprvé vydaných v roce 1967 stojí Canetti s kolegiální zvědavostí a netrpělivostí. Zkoumá, jak se autobiografické momenty přetavovaly v neúprosné předivo Procesu. Jeho psychologické analýzy textů mají pozoruhodnou jemnost, až vzniká dojem, že dochází k fabulaci na druhou. Milostný trojúhelník Franz, Felice, Grete na prahu první světové války.
George Orwell: Spisovatelé a leviatan: Eseje IV. (1947 – 1949) (Argo 2016/ překlad Kateřina Hilská)
Úděsné čtení je nejdelší text svazku o příšerném anglickém školském systému na počátku dvacátého století, kde autor popisuje vlastní zážitky. Jinak jde většinou o recenze knih nebo o reflexi situace, v níž se po válce nacházela britská levice. V současném politickém rozpoložení po Brexitu je zajímavé sledovat Orwellovy úvahy o budoucím vývoji socialismu na evropském kontinentu. Zastává názor, že by měl zvítězit na celém území západní Evropy, pokud se Evropa, zvláště Británie nechtějí v budoucnu ocitnout pod nadvládou USA nebo Sovětského svazu. Zklamání působí Orwellova nekomplikovaná estetická kritéria, jak prosvítají za hodnocením zejména románů. Hlavní výtka Greeneovi nad Jádrem věci je nepravděpodobnost děje.
